Iva Bittová: Zvon (recenze CD)
Album Zvon natočila zpěvačka Iva Bittová ve spolupráci s aranžéry Petrem Ostrouchovem a Beatou Hlavenkovou. V jednotlivých písních se prolíná hra klasického orchestru se sóly jazzových a dalších umělců a zpěv se přitom neztrácí. Čtěte naši recenzi, případně připište komentář do diskuse pod článek.
Iva Bittová, stálice české alternativní scény a jedna z našich nejvšestrannějších zpěvaček a autorek vůbec (s žánrovým rozptylem od vážné hudby přes folk po rock), se v posledních letech představovala spíše jako interpretka. Slyšet jsme ji mohli jako hosta na albu Morava Škampova kvarteta, se svou sestrou Idou Kelarovou natočila koncertní DVD jazzových standardů (Jazz), s Emilem Viklickým a Georgem Mrazem nahrála výborné album úprav moravských lidových písní (Moravian Gems) a skvěle se zhostila role sólistky na autorském albu slovenského skladatele Vladimíra Godára Mater. Její posledním autorským počinem byl projekt Elida s americkým souborem Bang On A Can All Stars, nahrávka z roku 2005. Nové album Zvon je tedy konečně po několika letech další ukázkou toho, jak se dá s tvárnými písněmi a ještě tvárnějším hlasem Ivy Bittové pracovat. Co na tom, že album obsahuje jen minimum opravdových novinek. Většinu skladeb známe už ze starších projektů, především z dosud možná nepřekonaného dvojalba Bílé inferno (1997). Přesto – nebo možná právě proto – stojí za pozornost nové úpravy jednotlivých písní.
Na počátku projektu Zvon stála spolupráce Ivy Bittové a vydavatele a skladatele Petra Ostrouchova, autora hudby k filmu Želary, ve kterém si zpěvačka zahrála. Od Ostrouchova coby majitele vydavatelství Animal Music je už jen krůček k jazzové pianistce Beatě Hlavenkové (v roce 2009 u Ostrouchova vydala album Joy For Joel). Ostrouchov a Hlavenková se přibližně rovným dílem podělili o nové aranže písní Ivy Bittové a navíc každý z nich přidal jednu krátkou vlastní skladbu – Petr O. úvod, Beata H. epilog. Po interpretační stránce je zpěvačce rovnocenným partnerem Pražská filharmonie pod vedením Davida Švece, v jednotlivých skladbách pak vystupují členové skupiny Čikori (Vladimír Václavek, Jaromír Honzák, Miloš Dvořáček, Oskar Török) a další především jazzoví umělci v čele s Hlavenkovou a kytaristou Davidem Dorůžkou. Výsledkem je košatě aranžovaný celek, v němž se bittovská alternativa prolíná s klasickou hudbou, moderním jazzem, náznaky world music a v neposlední řadě také se sborovým zpěvem (dalšími hosty jsou dětský sbor Grunik a Schola Gregoriana Pragensis).
Album Zvon je postaveno především na umění vystihnout to nejpodstatnější z původní verze písně a opatřit ji nový oděv. Typickým příkladem je skladba V černém, jedna z nejkrásnějších v celém rozsáhlém repertoáru Ivy Bittové. Z původních aranží pro alternativně rockovou skupinu Dunaj nezbylo prakticky nic. V novém pojetí je zřetelná klavírní linka aranžérky Hlavenkové a pozvolna se vynořující orchestrální hra s dynamikou (z jemného úvodu až po gradaci v závěru). Sirka v louži, zhudebněná báseň Bohuslava Reynka, původně z dvojalba Bílé inferno, sice také přináší práci s různými úrovněmi hlasitosti, avšak zde si Hlavenková mnohem více pohrála s drobnými detaily. Tak jako oko snadno přehlédne „sirku zahozenou / smrtku po tabáku“, je drobným a přitom důležitým detailem například mezihra na zvonkohru (Miloš Dvořáček), kterou lze napoprvé snadno přeslechnout. Lidová píseň Zelený víneček, opět původně z Bílého inferna, upoutá na první poslech kombinací zpěvu Ivy Bittové (jejíž projev se po 15 letech prakticky nezměnil a ladí s někdejší komorní i současnou orchestrální úpravou) a syrového dětského sboru. Ovšem i sem aranžér (v tomto případě Petr Ostrouchov) zapracoval drobné instrumentální detaily – konejšivé kytarové sólo Davida Dorůžky a následný burcující vstup trumpetisty Oskara Töröka. Opět hra kontrastů, tak jako ostatně na celém albu.
Nutně se nabízí otázka, jak v takovém lese nástrojů a aranžérských nápadů obstojí sama zpěvačka. Iva Bittová, bytost univerzální, tvárná a přitom svá, si s takovým množstvím spolupracovníků poradila opět skvěle. Suverénně se předvádí v poloze lyrické, folklorní i dynamické, dokáže převyprávět báseň i vykřičet emoce beze slov. V Zapískej, poeticko-naturalistické básni Vladimíra Václavka, nečekaně předvede uvolněné scatové sólo, které kontrastuje s ukázněnou hrou arco Jaromíra Honzáka. V písni o zpívající svaté Paraskevě žene svůj hlas do výšek (do nebe?), zatímco ve Skácelově Uspávance (o „důlku čisté svěží vody“) se drží „při zemi“, u vypravěčského stylu. A nad všemi těmito detaily visí ve vzduchu úžas nad tím, jak i po padesátce zní zpěvaččin hlas svěže a mladistvě (poslechněte si pozorně Sirku v louži).
Ano, Zvon sice nepřináší mnoho úplných novinek, ale svým pojetím, střetem několika hudebních světů a přístupů, jde o album nové a velké. Tak velké, že by si zvláštní pozornost zasloužila každá skladba. V každé minutě téměř hodinové nahrávky se totiž děje něco dramatického, něco, co je hodno naší pozornost. A tak namísto čtení doporučuji poslouchat. Nejlépe opakovaně, s důrazem na celek i se smyslem pro drobné aranžérské detaily.
Vydavatel: Animal Music
Rok vydání: 2012
Žánr: alternativa/vážná hudba
Celkový čas: 58:51