Recenze hudebních CD

Sestry Steinovy: Můj tanec

Kdyby žila Karolina Kamberská ve Spojených státech a skládala hudbu na začátku 90. let, možná by se jí říkalo Kurt Cobain v sukních. Kdyby měl Quentin Tarantino zmapovanou českou hudební scénu, možná by si vybral na soundtrack ke svému filmu Kill Bill i píseň Ty jsi tak moudrá!

Mišík Vladimír & ETC...: Umlkly stroje

Nedávno jsem ve svém redakčním stole objevil rok a půl starý článek z novin.
Šlo o seznam předvánočních novinek na hudebních trhu v roce 2002. Dvě z těch
mnoha avízovaných domácích a zahraničních desek však tehdy nevyšly. Neobjevily
se na trhu ani v loňském roce, i když na ně mnozí fanoušci netrpělivě čekali. A 
zatímco Plíhalova kainarovská novinka Nebe počká neleží na pultech ani v 
okamžiku, kdy píšu tuto recenzi, novinka Vladimíra Mišíka se už konečně (třetí
den) točí v mém přehrávači.

Kamelot: Zvláštní svět

<p>Špatné zprávy přišly od skupiny <strong>Kamelot</strong> na začátku července.
V jižních Čechách se stala nohda, po níž skončil s vážným zraněním v nemocnici
kytarista Viktor Porkristl a kterou nepřežil trampský bard a velký přítel
kapelníka Romana Horkého <strong>Luboš Lampa Dvořák</strong>. Ironií osudu k 
této události došlo v době, kdy Kamelot začínal po delší pauze opět koncertovat,
kdy se znovu začal objevovat na festivalech a kdy měl vydanou novou desku. Toto
CD se jmenuje Zvláštní svět a rozhodně stojí za pozornost...<!-- )--></p>

Douda Band: Na jabloni

<strong>Douda Band </strong>patří k nejvýraznějším mladým představitelům folkrocku na severu Moravy. Chlubit se může například druhým (2003) a třetím (2002) místem z prestižní regionální přehlídky <strong>Moravský vrabec</strong> a především interpretační <strong>Portou</strong> z roku 2002. Ve velmi slušné formě skupna natočila svůj dlouhohrající debut <strong>Na jabloni</strong>...<!-- )-->

Ulrychovi Hana a Petr: Ententýny/Příběh

Poprvé na CD vycházejí dvě klasická alba sourozenců Ulrychových a jejich skupiny Javory.

Bezefšeho: Libo-li

Přinášíme recenzi debutového alba pražské kapely Bezefšeho. V jejím repertoáru najdeme úpravy spirituálů, ale také autorské kompozice na pomezí folku, jazzu, latinskoamerických rytmů a dalších stylů.

Oáza: Krásné dny

<strong>Oáza</strong> je hudební skupina prvního sboru Apoštolské církve v Praze. Předpokládám, že vznikla především za účelem hraní na bohoslužbách a dalších akcích spojených s domovskou církví. Nicméně ambice kvinteta (ve složení Helena Sikorová, Heriyati Tesárková, Rudolf Tesárek, Tomáš Nevrlý a Miloš Machát) jsou větší. Po několika demonahrávkách vychází Oáze profesionálně vyrobené CD <strong>Krásné dny</strong>, které vyšlo u vydavatelství Rosa Music (podobně jako například projekty <strong>Oborohu</strong> nebo debutové album <strong>Bezefšeho</strong>) a jehož zvukovou režii měl na starosti Antonín Kny z kapely <strong>Fešáci</strong>

Andrtová-Voňková Dagmar: Milí moji

Osm písní s hosty a 26 skladeb naprosto sólových přináší dvojalbum, na jehož dramaturgii řadu měsíců spolupracovala interpretka se zástupci vydavatelství Indies. Základ byl jasný: kompletní obsahy dvou prvních zpěvaččiných LP desek (<b>Dagmar Andrtová-Voňková </b>a <b>Živá voda), </b>doplněné o bonusy. Oněch bonusových nahrávek bylo k dispozici více než oněch devatenáct, které se nakonec k posluchačům dostaly. Navíc se nové nahrávky vynořovaly z šuplíků i v době, kdy už deska byla téměř hotova a kdy podle původních plánů měla dávno být na trhu. Nicméně nakonec jsme se dočkali. Před sebou máme dva disky plné úchvatné muziky, které první dámu českého písničkářství představují dostatečně pestře

Fleret: Pumkanonem

Natáčení nového alba <strong>Pumkanonem</strong> předcházelo personální zemětřesení v kapele <strong>Fleret</strong>. Ze staré sestavy zůstala pouze základní dvojka Zdeněk Hrachový (zpěv, kytara) a Staňa Bartošík (housle, zpěv), zatímco celý zbytek se obměnil. Rytmiku tedy nyní obstarávají Tomáš Vunderle (basa, občas elektrická kytara) a Jiří Hlavnička (bicí), na elektrickou kytaru hraje Vítek Rokyta. V tomto složení natočil Fleret svou zatím nejpestřejší, nejšílenější, nejbarevnější, nejulítlejší desku. Přesto si troufnu tvrdit, že Vizovjané stále hrají folk

Traband: Hyjé!

Před dvěma lety jsem psal o albu Road Movie skupiny Traband a konstatoval jsem, že na něm (oproti předchozí desce) ubylo folkových prvků. Novinka Hyjé! je poznamenána dvěma návraty - především návratem k písničce (tedy k folku) a za druhé návratem k duchovním tématům. Neznamená to, že by kapela Jardy Svobody začala opět hrát hlavně na křesťanských akcích jako jeho bývalý projekt Otcovy děti. Ani nemůžeme očekávat, že začne Traband objíždět jenom folkové festivaly a ostatním akcím se vyhne. Nicméně mohlo by dojít k většímu "otevření? kapely a tím pádem k získání dalších fanoušků. Album Hyjé! je méně taneční než předchozí dva opusy (Kolotoč a Road Movie). Mnohem víc jde o desku k přemýšlení