Bezefšeho: Libo-li

Bezefšeho je kapela, kterou si na festivalech vždycky moc rád poslechnu. Na svých vystoupeních totiž nenabízí pouze skvěle zaranžované a dobře znějící vokály, ale i zajímavý a vtipný hudební doprovod a ještě vtipnější pohybové kreace kontrabasisty Zdenála Mňuka. Proto jsem byl docela zvědavý, kolik toho ze své živelnosti kapela dokáže vepsat do stop stříbrné placičky. Byť s určitými drobnými výhradami, musím uznale říct, že se album povedlo.

Bylo jasné, že jedna z koncertně nejsilnějších písní souboru, rapovaná Skořápka, nebude mít z reproruktorů takovou sílu, když sedíte tváří v tvář členům kapely. Nicméně vtip v ní zůstal, neprvoplánově závažný obsah také. Navíc - o co zrovna tato píseň studiovým záznamem ztratila, o to další skladby získaly. Vždyť třeba hitovku Velký rozvod můžu na koncertě slyšet padesátkrát, můžu si s kapelou podupávat do rytmu a zpívat o tom, jak "zní dunění", ale doopravdy se do obsahu zaposlouchám až v klidu doma. Podobně je to například s úvodní Vodunou (kde však doporučuji sledovat text v bookletu), se Lží a klamem a dalšími silnými písněmi.

V klidu si posluchač také lépe uvědomí, kolik hudebních fórků Bezefšeho používá. I když se skupina v létě pohybuje převážně na folkových festivalech a na albu má nadepsáno "Spirituály všech zemí...", její menu je daleko pestřejší. Vždyť titulní píseň Libo-li pochází z repertoáru skvělého (u nás bohužel ne příliš známého) jazzového kytaristy Johna Pizzarelliho (v originálu se jmenuje Baby Just Come Home To Me a najdete ji na albu Kisses In The Rain) a jazzové prvky se objevují i v dalších skladbách (Lež a klam). Ostrý stín je zajímavá kombinace blues a tradičních trampských sborů a o rapových vsuvkách ve Skořápce jsem se už zmínil.

Skupina Bezefšeho má sedm členů a pokud počítám i rap Zdenála Mňuka, všichni na albu zpívají. S takovým bohatstvím se aranžují vokály, zvlášť když je v nabídce vedle dvou příjemných dívčích hlasů (Radka Geirgeorová a Hanka Gašpaříková) i zvučný bas Johna Sedláčka! Bohatý je i instrumentář kapely - vedle povinných kytar, rytmiky a fléten je zajímavým zpestřením akordeon (Perivoli) a především klarinet Vlasty Marušáka (Lež a klam a řada dalších).

Je tedy co chválit. Přesto připojím pár výtek. Kapelník Michal Miklánek dokáže napsat příjemný text, ve kterém dlouhé slabiky odpovídají dlouhým tónům a krátké krátkým. Nicméně občas si nedává pozor na přízvuky (nebo je to problém interpretace?), a tak se "řítí mojelo kálka" "kra jinoune známou" (Velký rozvod). V písni Lež a klam mě ruší časté gramatické (a ještě k tomu nedokonalé) rýmy (pomlouvaj/nepoznaj/umejvaj, starostí/závistí). Ve Voduně je slovo "na-dě-jí" zbytečně moc skandované , což opět působí rušivě hlavně v kontrastu s rychle chrlenými slokami téže písně (proto jsem doporučoval sledovat v tomto případě text v bookletu). Nicméně toto všechno jsou jen drobnosti. Celkově se mi debut Bezefšeho líbí hodně a prachem v mé polici určitě nezapadne.