Douda Band: Na jabloni

Douda Band patří k nejvýraznějším mladým představitelům folkrocku na severu Moravy. Chlubit se může například druhým (2003) a třetím (2002) místem z prestižní regionální přehlídky Moravský vrabec a především interpretační Portou z roku 2002. Ve velmi slušné formě skupna natočila svůj dlouhohrající debut Na jabloni.

Douda Band má štěstí na zpěvačku. Ostře řezaný hlas Zuzany Teichmannové nemusí sice lahodit každým uším (i já jsem si na něj zprvu musel zvykat), avšak je natolik výrazný, že si díky němu kapelu nespletete. Po hudební stránce totiž Douda Band zaměnitelný je - řemeslně dobře zvládnuté melodické písničky s bicími totiž hraje na každém větším folkovém festivalu hned několik kapel. Pokud bych měl přece jen vyzdvihnout některé z instrumentalistů, určitě bych měl zmínit především hostujícího bubeníka Ivo Batouška (dnes známého především jako lídra Jumping Drums), který dokáže velmi citlivě (a přitom poměrně rázně) podbarvit například zhudebněného Skácela (Přípitek). Z kmenových členů Douda Bandu exceluje zejména Ondřej Zedníček na housle (například na začátku Samotářské).

Většina písní na albu se nese v pomalejším až středním tempu, svižnější je pouze úvodní Přípitek, romská lidová Joj mamo (za pozornost zde stojí opět Batouškova rytmika) a následující rockovější Procházky. Některé z ostatních skladeb mi po prvních posleších splývaly, ale postupně se z kompaktní masy alba vydělilo několik jasných hitů. Jedním z vrcholů je velmi dobře zaranžovaná titulní píseň Na jabloni. Vyvíjí se, nenudí. Totéž by se dalo napsat o Netopýrovi nebo o melodicky pěkné (houpavé) Přetiché, koláži z veršů Oldřicha Mikuláška. Pěkná je i téměř závěrečná U kašny nebo už zmíněný úvodní Přípitek.

Mnohé texty Zuzany Teichmannové se dají číst i jako poezie. Většinou se vymykají tradičnímu schématu sloka-refrén a možná právě proto jsou tak zajímavé. Navíc ve spojení s dobře zaranžovanou hudbou Douda Bandu skvěle fungují. Jinak mám ale pocit, že kapela záměrně zkouší posluchače mást. Texty jsou v bookletu uvedeny napřeskáčku a název písně se často nekryje s nejsilnějším sloganem. Hádám, že skladba U kašny se do povědomí zapíše spíše jako "Jízda králů" a Netopýr jako "Něžná společnice na noc".

Album Douda Bandu nenabízí žádný vrchol originality. Ovšem v rámci standardního folkrocku jde o kapelu velmi kvalitní, která by - při troše štěstí - mohla oslovit posluchače i mimo folkový rybníček.