Oáza: Krásné dny

Oáza je hudební skupina prvního sboru Apoštolské církve v Praze. Předpokládám, že vznikla především za účelem hraní na bohoslužbách a dalších akcích spojených s domovskou církví. Nicméně ambice kvinteta (ve složení Helena Sikorová, Heriyati Tesárková, Rudolf Tesárek, Tomáš Nevrlý a Miloš Machát) jsou větší. Po několika demonahrávkách vychází Oáze profesionálně vyrobené CD Krásné dny, které vyšlo u vydavatelství Rosa Music (podobně jako například projekty Oborohu nebo debutové album Bezefšeho) a jehož zvukovou režii měl na starosti Antonín Kny z kapely Fešáci.

Ti Fešáci vás však nesmí zmást, s country hudba Oázy opravdu nemá nic společného. Po žánrové stránce jde o úplně klasický folk: kytary, flétničky, perkuse, většinou nerušící klávesy, výjimečně foukací harmonika. Hudebního fajnšmekra album určitě nijak zvlášť nenadchne, ale myslím, že ani nijak neurazí (i když třeba flétna v Bůh je věrný mým uším zrovna nelahodí). Prostě kapela, která by se klidně mohla přihlásit do předkola některé z Port nebo do konkurzu Zahrady a minimálně v regionálním rámci by ostudu neudělala. Záleželo by potom na výběru repertoáru, jestli by dokázala zaujmout porotu nebo dramaturga.

Album Krásné dny totiž obsahuje snad všechny nuance toho, co bývá označováno jako křesťanký folk. Bůh je věrný je "agitka", stěží snesitelná pro nevěřícího posluchače a mimo chrámový prostor jistě těžko zkousnutelná i některými křesťany. Nicméně při modlitebních shromážděních má text "Bůh je věrný, Bůh je věrný / Bůh je láska, spása má" své místo. Pěkně zazpívaná balada Váha snů je také modlitba, avšak mnohem originálnější, obsažnější. Citlivá je úprava Žalmu 20 Já přetrvám, avšak za pozornost stojí především originálnější texty typu Televizní hvězdy. Jedná se ironické zpracování vánoční tematiky podobné tomu, s jakým vstoupí letos na podzim na trh Jablkoň na novém albu Hovada Boží. Oáza se však drží svého folkového kopyta a nepokouší se o vtipné propojení textové a aranží. Vtipu je vůbec na albu málo. O to příjemnější je úprava zpěvníkového hitu Boba Fliedra Roztáhni křídla a leť s humorným recitativem. Vedle dvou zhudebněných žalmů a dvou dalších písní (Ke komu tě přirovnám, Váha snů) jde bezpochyby o vrchol alba.

Podle alba Krásné dny usuzuji, že akce Apoštolské církve v Praze s doprovodem Oázy musí mít slušnou hudební úroveň. Srovnám-li Oázu s řadou hudebních skupin v katolickém prostředí (neboť to znám mnohem lépe), vychází mi úroveň této kapely jako velmi slušná. Navíc je nutné zdůraznit, že album obsahuje převážně autorskou tvorbu. Oáza by určitě mohla patřit k hvězdám střední kategorie na vyloženě křesťanských festivalech. Na folkové scéně obecně by však zatím asi neprorazila. Jak jsem napsal v úvodu - na regionálním konkurzu by si rozhodně ostudu neudělala, ale také nijak nevyčnívá. Je ovšem otázka, jestli Oáza opravdu má ambice oslovit posluchače i mimo křesťanskou komunitu. Řada z nich by totiž některé texty z alba Krásné dny nepochopila nebo dokonce nechtěla pochopit. A ústupky v tématech Oáza - zdá se - dělat nechce. Mimochodem proč taky?