Udi Shlomo: bubeník, který by rád hrál melodie

Rozhovor s izraelským bubeníkem a skladatelem Udim Shlomem

Tvrdíte, že na svém albu Diaspora House se vracíte ke svým kořenům. Jak se to projevuje?

V první řadě je to na úrovni inspirace. Přearanžoval jsem například některé izraelské nebo staré židovské písně. Skladba The Hidden Valley – Longing Song na mém albu je inspirovaná takzvaným Skrytým údolím, které se nachází blízko kibucu, ve kterém jsem vyrůstal. A podobně i inspirace k dalším skladbám se týkají mého života v Izraeli a mých vzpomínek, okolí kibucu a podobně. To vše můžete najít v mých melodiích, zatímco rytmy, které hraji, zas tak originální nejsou. Jsou to tedy hlavně melodie a harmonie, co připomíná izraelský jazz.      

Představte nám spoluhráče z alba.

Saxofonista Omri Abramov pochází z Izraele, ale žije v Berlíně. Odehrál jsem s ním jeden nebo dva koncerty v Izraeli krátce poté, co jsem se přestěhoval do Norska. Později jsem zjistil, že Omri přesídlil do Berlína. A protože jsem na koncerty s ním rád vzpomínal, přizval jsem jej na své turné po Evropě. Basista a klavírista z mého alba žijí v norském Trondheimu, kde jsem se s nimi také seznámil. A druhý saxofonista, Jesse, je Holanďan a žije v Rotterdamu. Sem do Trondheimu na konzervatoř přijel na jeden semestr na výměnný pobyt. Musím ovšem říct, že na příští turné si pravděpodobně pozvu zase jiné hudebníky. Moje kapela se neskládá nutně ze stejných lidí. Je to vždy má hudba a k tomu lidé, kteří ji znají a jsou k dispozici. I na albu jsou hráči, kteří právě v ten moment byli k dispozici, a já jsem moc rád, že je tam mám. Album obsahuje živou nahrávku z jednoho koncertu v Norsku. Když jsme s touto sestavou odehráli první koncert, vůbec jsem si nebyl jistý, zda bych to chtěl nahrát a vydat na CD. O pár měsíců později jsem si záznam poslechl, zajel jsem k Omrimu do Berlína, kde jsme pracovali na mixu, a já jsem se rozhodl nahrávku oficiálně vydat.    

Zdůrazňujete, jak důležité jsou pro vás melodie, ale hrajete na bicí. Není to svým způsobem paradox? 

Ano, to je pro mě velmi smutné, ve skutečnosti bych rád hrál melodie sám. Musím prostě svým spoluhráčům věřit a i podle toho si hudebníky do své kapely vybírám. Chci, aby hráli tak, jak bych to rád zahrál sám. Můj nejoblíbenější nástroj je ve skutečnosti klavír. Často si říkám, že bych moc rád hrál na koncertě melodie právě na klavír. Třeba k tomu za pár let i dojde.    

Album Diaspora House vzniklo už v roce 2019. Plánujete něco nového?

Vlastně ano. Právě chystám natáčení druhé desky. Pořád ještě čekám na upřesnění od saxofonisty Omriho, ale pravděpodobně budeme nahrávat letos v srpnu. Natáčet bychom měli tady v Trondheimu. Bude to trochu jiná sestava – místo jednoho saxofonu tam bude trubka. Takže tam bude Omri, místní basista a trumpetista a izraelský klavírista.    

Ve své biografii uvádíte, že máte mimo jiné československé kořeny. Můžete to vysvětlit?

Můj dědeček z matčiny strany se narodil v Československu. Ale myslím, že to bylo na území současného Slovenska, někde na východě. Po druhé světové válce přišel do polské Lodže, kde se seznámil s mojí babičkou. Když byly mé matce tři roky, odstěhovali se do Izraele. Můj otec se narodil v Izraeli, ale jeho rodina přišla do Izraele pár let předtím z Iráku. Jeho sourozenci se ještě v Iráku narodili a rodina se pak přesunula v 50. letech do Izraele.