Mikoo – norská skupina slovenské bubenice Antalové
Skupinu Mikoo založila slovenská bubenice a skladatelka Michaela Antalová v Norsku, kde momentálně žije. Dalšími členy jsou norský kytarista Fredrik Rasten, norská zpěvačka Ina Sagstuen a český pianista Vojtěch Procházka. Sestava propojuje prvky severského jazzu, ambientní písničkářství a experimentální polohy. Skupinu Mikoo nám Michaela Antalová představila v pořadu Jak se vám líbí v prosinci 2020. Nyní si pořad můžete pustit z archivu.
Služebně nejmladším členem skupiny Mikoo je Vojtěch Procházka. Antalová říká: „Okamžitě k nám zapadl, ostatně všichni čtyři, kdo dnes kapelu tvoříme, jsme studovali na téže škole, která vytvořila platformu pro naše budoucí setkání. Vojtu samozřejmě znám už z dřívějška z české scény. Byla jsem během svých pražských studií na bezpočtu jeho koncertů, ať už to bylo s Vertigem, s Vojtěch Procházka Triem, nebo s kapelou Bergljot.“
V pořadu s Michaelou Antalovou hovoříme i o dalších jejích aktivitách, například o čtyřicetiminutové skladbě Nethuns pro čtrnáctičlenný soubor OJKOS. O ní její autorka říká: „Nejnáročnější bylo najít způsob, jak hráčům z orchestru přetlumočit, co chci, aby hráli. Chtěla jsem, aby každý z hudebníků měl svůj prostor a necítil se svázaný notovým zápisem. Ale zároveň jsem měla celkem jasnou představu o tom, jaké hudební myšlenky, melodii nebo harmonii tam chci zakomponovat. Tuto problematiku vyřešilo, že každý z hudebníků dostal jen notový zápis pro svůj nástroj a dirigent spouštěl jednotlivé nástupy každého hráče. Hráč byl přitom buď jednotlivec, nebo byl součástí menší skupinky nebo více takových skupin. Zní to komplikovaně, ale tuto komplexní skládačku znal jen dirigent.“
Antalová byla také členkou skupiny Dunajská vlna, ve které s Vladimírem Václavkem a Josefem Ostřanským hrála písně legendárního Dunaje. Na tuto zkušenost vzpomíná: „Písně od Dunaje jsou mi velmi blízké – nejvíce asi právě ty, které jsme spolu hráli v Dunajské vlně. Na prvních koncertech jsem ale byla šokovaná, jak velká je propast mezi mým vztahem k písním Dunaje a k tomu, jak tyto písně prožívají věrní posluchači Dunaje. Fanoušci tyto skladby milují, představují pro ně silnou nostalgii. Pro mne to byla naopak velké hudební dobrodružství, které bylo úplně nové a čerstvé.“