Slyšte, lidé! – Hudební tváře Miloše Železňáka

V roce 2003 vyšlo album Ide o to, že sa dá, na kterém po boku Miloše Železňáka hrají na basu Robert Balla a na bicí Vlado Sivčo. V časopisu Muzikus v roce 2005 Železňák vysvětloval: „Nakupilo se víc věcí podobného charakteru a dali jsme to s triem, s nímž jsem hrával, dohromady. Je to jakési fusion nebo něco na ten způsob, útvar, který mě láká čím dál víc. Hráli jsme ty věci na koncertech, a pak už zbýval jen malý krok – zvěčnit je. Skladby s kapelou v triu jsou na cédéčku doplněny o věci z akustického projektu, který jsem nahrál sám asi před třemi lety, ale nikde ho nevydal. Vybral jsem z něj tři věci a zařadil na CD. Název Ide o to, že sa dá vymyslel textař Štefan Baláž. Syn se jmenuje Oto, ale ono nejde o to, že se jmenuje Oto, ale o to, že se leccos dá. Všelicos vypadá tak, že už se to nedá, ale ono se to nakonec dá. Nakonec se něco podaří. Ne, že bych byl já to dítě se šťastnou hvězdou nad svou hlavou, to spíš naopak, ale myslím si, že je důležité něco dělat a udělat – a při takovém chtění tenhle slogan platí.“

V letech 2005–2009 se Železňák účastnil práce na takzvané Šamorínské trilogii, kompletu tří alb básní Judity Kaššovicové, které zhudebnil přední slovenský bluesman Juraj Turtev. Na albech účinkovala řada muzikantů a jedním z nich byl právě Miloš Železňák jako kytarista a případně hráč na ukulele nebo mandolínu. 

„Neumím být muzikantem, který přemýšlí nad hudbou, a potom se přehodit a být manažerem a nejlépe takovým, který se vrátí oknem, když ho vyhodí dveřmi,“ říká Miloš Železňák. Jeho tvorba tedy není všeobecně známá, nehrají ji téměř žádná rádia a některá jeho alba sice vznikla, ale oficiálně nikdy nevyšla. Patří mezi ně například nahrávka Balady a piesne a pochází už z roku 2007. 

Důležitým inspiračním zdrojem Železňákovy tvorby jsou rusínské geny, které zdědil po matce. Album Rusnacké s úpravami rusínských lidových písní, které mu vyšlo v roce 2008, okomentoval slovy: „Ta identita pro mne nebyla příliš důležitá. U nás se to nijak hrdě nepěstovalo, ale to neznamená, že bych tím opovrhoval. A teď přišel čas, kdy si svoje kořeny uvědomuji naplno. CD Rusnacké jsem bral jako velmi osobní výron nálad a pocitů, které jsou zašifrované v aranžích a možná i ve výběru materiálu. Ale je třeba říct, že rusnacké, tedy rusínské písničky byly nutná výbava v prostředí, ve kterém jsem žil, vyrůstal a později hrál. Na žádné svatbě nebo zábavě by se bez toho člověk v tomto smíšeném území neobešel.“ 

Další dosud nevydané album se jmenuje Rozhovory. Je z roku 2009 a Miloš Železňák je nahrál v sestavě s basistou Jurajem Gregoríkem, s bubeníkem Štefanem Bugalou a se saxofonistou Erikem Rothensteinem. 

Na několika svých albech Železňák pracuje s poezií. Album Oči a rýmy vytvořil společně s básníkem Erikem Ondrejičkou. V tomto případě ale nešlo o zpívané básně, ale spíše o hudební podkres k recitaci. Kytarista vysvětluje: „Pro knihu Oči a rýmy jsem nahrál podklady, což jsou úplně nové skladby, které znějí jednak pod čteným textem, jednak samostatně na CD. K tomu si Erik vybral další skladby nebo jejich úryvky z mých předcházejících alb. Zdálo se mu, že se tam svou náladou hodí víc. Šlo o spolupráci a já jsem jeho názor podle možností respektoval.“ Poezie Erika Ondrejičky kytaristu inspirovala také v roce 2015 k natočení alba V bezvetrí a bezčasí. Nahrál je v triu s kontrabasistou Róbertem Raganem a s bubeníkem Petrem Solárikem. 

Železňák je také stálým členem skupiny Trojka Zuzany Homolovej, kterou dále tvoří ještě houslista Samo Smetana. V této sestavě nahráli v roce 2012 album Ňet vekšeho rozkošu, v roce 2018 Keď vojačik narukoval a v roce 2022 album Šak je to láska zlá. Se Zuzanou Homolovou kytarista spolupracoval také na albu Medzi dvomi prázdnotami z roku 2014, na kterém společně zhudebnili básně různých autorů. 

Na albu Miloš Železňák, Anna & vtáčiky kytarista společně se zpěvačkou Annou Hlaváčovou zvou posluchače do prostředí byzantsko-slovanské duchovní hudby a konkrétně k žánru označovanému jako duchovní verš nebo cantus. Jedná se o písně, které čerpají ze Starého a Nového zákona, ale nepatří do liturgie. Na album Miloš Železňák vybral písně tohoto typu z Ruska, Ukrajiny, Černé Hory i z rusínské oblasti. 

S poezií slovenského básníka Jána Litváka se kytarista potkal v roce 2016 na albu Čas. Toto CD je mozaikou deseti písní, jejichž předlohou se staly básně ze sbírky Marhuľový prútik. Železňák vysvětluje: „Jsou to krátká čtyřverší, inspirovaná východní kulturou. Jsou z období básníkova pobytu v Indii a všechny se svým tématem točí kolem této cesty. Jsou to básně tajemné, průzračné, čisté i jednoduché. Hned když jsem je poprvé četl, jsem si říkal, že bych mohl natočit takové album.“ Stejně jako na dalších svých nahrávkách i zde Železňák střídá více nástrojů. Vedle akustické a elektrické kytary, mandolíny a klavíru je to například čínská loutna pipa, citera, buzuki, turecký strunný nástroj bağlama a také tibetské mísy a perkuse. Vedle zhudebněných básní pak album obsahuje i krátké instrumentální skladby, které svou náladou jednotlivé části alba propojují. 

Z roku 2020 pochází dvojalbum Apória, které představuje hned dvě polohy Železňákovy instrumentální tvorby – akustickou a elektrickou. Dvojalbum nahrál se svým triem, které dále tvoří basista Adam Hudec a bubeník Jozef Ragan.

Úplnou novinkou v diskografii Miloše Železňáka je album a také kniha Stredovek v podání Tria Atramentum Musicum. Toto trio vedle kytaristy tvoří dnes už zmíněný básník Ján Litvák a výtvarník Raffo Tatarko. Společně vytvořili komplet, který tvoří ilustrovaná sbírka básní a přiložené CD. Na něm Ján Litvák své verše recituje a také zpívá a Miloš Železňák jej doprovází.

http://www.zeleznak.sk/