Šamorínská trilogie: Základna k vyslání zprávy nahoru

13. června 2012 Aktuality, World music, Alternativní hudba Autor: Milan Tesař

Šamorínske verše (2005), Rok v Šamoríne (2007) a Krajina ticha Csölosztő (2008) jsou tři básnické sbírky slovenské autorky Judity Kaššovicové. Součástí každé z nich jsou nejen působivé fotografie a kresby, ale také dvě CD se zhudebněnými básněmi – v původním slovenském znění a v překladech do maďarštiny. Díky hudebnímu zpracování, nad kterým bděl v roli výkonného producenta známý bluesman Juraj Turtev (mj. Bluesweiser, Dura & Blues Club), dostaly všechny tři knížky nový rozměr. Přinášíme vám část rozhovoru s Juditou Kaššovicovou a Jurajem Turtevem, kteří projekt představili v našem studiu.

Rozhovor s Jurajem Turtevem a Juditou Kaššovicovou o Šamorínské trilogii.

Šamorínská trilogie, včetně hudebních verzí, je autorský projekt, avšak jsou na něm slyšet i vlivy lidové hudby. Jak velkou roli lidová hudba při zhudebňování hrála?

Turtev: Nekladli jsme na ni sice velký důraz, ale nakonec hraje roli poměrně velkou. To ovšem vzniklo zcela přirozeně. Na jednom z alb je například slyšet zpěv mé babičky, která v té době měla 93 let. Čerpal jsem trochu z balkánské hudby, dostaly se tam i horehronské motivy, protože Juditčin otec pochází z Horehroní. Nejsme sice specialisty na world music, ale dělali jsme to s radostí. A velmi nám pomohli bývalí členové skupiny Ghymes.

Juraji, vy se na albu podílíte jako autor hudby, zpěvák, aranžér, producent. Která z těch rolí byla podle vás nejdůležitější?

Turtev: Byl jsem asi nejvíc koordinátor. Většinu písní jsem sice vymyslel, ale především bylo třeba všechny zúčastněné nějak nahnat do studia. Vybírali jsme především muzikanty, kteří jsou blízcí našemu srdci. Ještě doplním, že autory a spoluautory některých písniček jsou Tomáš Kytnar, Miloš Železňák a Andor Buják.

Pokud jde o témata básní, netýká se Šamorínská trilogie zdaleka pouze města Šamorína. Můžeme v jednotlivých sbírkách vystopovat nějaká ústřední témata?

Kaššovicová: První knížka Šamorínske verše se týká toho, jak se lidský život odvíjí od bezstarostnosti dětství. V druhé sbírce, v Roku v Šamoríne, jde už i o vážnější věci, které nás v životě potkávají. A třetí část, Krajina ticha Csölösztő, je meditativní. Jde v ní o ty momenty, kdy se ohlížíme zpět za tím, co se v životě stalo, a kdy vzhlížíme také vzhůru.

Vyvíjel se projekt podobně i po hudební stránce?

Turtev: Ano. Zatímco první sbírka byla v hudebních úpravách především bluesová – však jsem také blues celý svůj hudební život hrál –, v dalších částech se objevila i jiná témata. Seznámili jsme se totiž mezitím se zakládajícími a dnes už bývalými členy skupiny Ghymes, bratry Andorem a Krisztiánem Bujákovými a zpěvačkou Bernadett Kiss, a nejen díky nim se na dalších albech objevily i jiné žánry: world music, balkánská hudba, lidovky… Třetí sbírka je pak meditativnější a vyskytují se na ní éterické (pozor, ne ezoterické!) prvky, do kterých se recituje a které mohou posloužit jako základna k vyslání zprávy tam nahoru.

Judito, když jste začala psát verše o Šamoríně, tušila jste, že z toho jednou bude tak rozsáhlé dílo?

K: Vůbec ne. Nejprve jsem dokončila první sbírku. A zatímco jsme přemýšleli, u koho a jak knihu vydat, začaly přicházet další verše. Tak vznikl Rok v Šamoríně. A když jsme hledali možnosti vydání druhé knížky, začaly vznikat básně na třetí knížku Krajina ticha Csölösztő. Mezitím jsme se do Čilistova (což je místní část Šamorína, maďarsky Csölösztő) přestěhovali a já jsem si uvědomila, jak to místo, jehož jméno evokuje latinský výraz „nebeský“ (caelestis), tomuto pocitu odpovídá. A tak třetí sbírka přirozeně navázala na první dva díly trilogie.

(Celý rozhovor vyjde v červnovém čísle časopisu Crossroads)