Igor Wasserberger vydal knihu o jazzu v Evropě
Slovenský muzikolog a hudební publicista Igor Wasserberger (* 1937) vydal u švýcarského nakladatelství Peter Lang v angličtině knihu Jazz in Europe. Spolu s loni zesnulým Antonínem Matznerem a s Peterem Motyčkou v ní zmapoval evropskou jazzovou ve 20. století.
Nápad vydat knihu v angličině Wasserberger vysvětluje slovy: „Uvedený záměr [zmapovat jazzovou scénu v celé Evropě] představoval velkou práci, která mohla počítat se zájmem malého množství domácích čtenářů, kteří navíc všichni umí anglicky. Bylo smysluplnější využít otevřeného světa a pokusit se vydat knihu v angličtině.“
Důležité místo v knize představuje česká a slovenská jazzové scéna, obě zasazené do kontextu evropského jazzu. Zatímco Antonín Matzner v kapitole o českém jazzu sleduje především jeho kořeny a jazz v době totality (včetně důležité kapitoly o jazzu za druhé světové války), Wasserberger s Peterem Motyčkou se v kapitole o jazzu slovenském dostávají až do současnosti. Igor Wasserberger vysvětluje: „Historie slovenského jazzu se vyvíjela jinak a zpočátku, teď myslím na 60. a 70. léta, bylo těžší získat zahraniční ohlas. V některých evropských zemích měli dobré jméno Peter Lipa a Pavel Polanský. Hudebníci jako Laco Déczi a Laco Tropp pronikli na evropskou scénu po odchodu do Prahy a ti, kteří zůstali doma jako Laco Gerhardt a kytarista Karol Ondreička, byly sice důležitými, ale lokálními osobnostmi. Průlom znamenal Juraj Bartoš, který je mezinárodně akceptovaný od začátku 90. let. Potom následovalo množství dalších osobností, které jsou, myslím v knize adekvátně uvedeny. Někteří slovenští hudebníci trvale působí v zahraničí, kde jsou známější než na domácí scéně. Jako opačnou raritu připomeňme kvintet Radovana Tarišky, v němž už tři roky působí skvělí jazzmani newyorské scény Alex Sipiagin, Benito Gonzalez a Essiet Okon Essiet.“
Zcela jinak než v někdejším Československu se vyvíjela jazzová scéna v sousedním Polsku. „Polsko je pro nás mimořádnou zemí, pokud jde o jazz,“ říká autor knihy a pokračuje: „V éře Československa to byl zdroj knih, časopisů a nahrávek, cesta na polské festivaly znamenala živá setkání s hudbou jazzových špiček. Obdiv zasloužila také organizační základna: Polskie stowarzyszenie jazzowe již od roku 1969 vyvíjí manažerskou a organizační práci, a to od péče pro začínající hudebníky po organizování mezinárodních akcí. Vydává též v angličtině časopis Jazz Forum, jehož šéfredaktorem je už téměř čtyři desetiletí Pawel Brodowski. K tomu dodejme, že i za totality umožňovaly tamější zákony delší pobyt zahraničí, a tak se mohl přes Ameriku posílit například Stańkův a Urbaniakův věhlas.“
Důležitým fenoménem je také jazz skandinávský, o kterém Igor Wasserberger říká: „Už v 50. letech skandinávští hudebníci opouštěli americké standardy a pod částečným vlyvem amerického cool jazzu vyvinuli svébytný projev, který zajímavým způsobem splývá s představami o severské mentalitě, krajině, filozofii, umění a hudbě zvlášť. Prvním celosvětovým fenoménem tohoto směru byl barytonxaxofonista Lars Gullin. Klavírista Jan Johansson se svým albem Sweden Non Stop získal v roce 1962 čtyři a půl hvězdičky v recenzi Down Beatu. Na další vývoj nordického jazzu působil George Russell, který zde v letech 1963–69 vyučoval. S Russellem je spojen nástup Jana Garbareka, který je spolu s nastupující generací hudebníků spojen s rozšířením záběru syntézy směrem k vážné hudbě a též k exotickým hudebním kulturám. Skandinávský zvuk se stal od 70. let světovým fenoménem, mimo jiné v rámci edičního konceptu značky ECM.“
Na otázku, na kterou kapitolu své rozsáhlé knihy by speciálně upozornil, pak autor odpovídá: „U kapitol jako Anglie, Francie, Nizozemsko a podobně jsme mohli těžit z bohatých zdrojů a právě s těmito oblastmi jsou spojeny nejsilnější posluchačské zážitky. Výzvou pro autora však byly země, o nichž existuje jen poskrovnu anglické literatury. Například Maďarsko, Španělsko, Portugalsko… O Jugoslávii a následnických zemích pak prakticky nenajdete přehled psaný v angličtině. Při tak malém množství literatury, která je částečně pouze v srbštině, bylo skutečně obtížné poskytnout ucelený pohled. Doufám, že se to přijatelně povedlo.“
Podívejte se také na záznam části rozhovoru s Igorem Wasserbergerem na ČRo Jazz.
(Citace pocházejí z obsáhlého rozhovoru Milana Tesaře s Igorem Wasserbergerem, který vyjde v červnovém čísle časopisu Harmonie.)








Německá skupina Quadro Nuevo má nové album Inside the Island.
Konžský hudebník Kizaba vydal nové album Future Village.
Francouzský akordeonista Vincent Peirani vydal album Living Being IV