Slyšte, lidé! – Výběr z českého jazzu 2016

Jako první se nám představí pianista a skladatel Petr Beneš. Říká: „Dříve jsem psal tak, že jsem si sedl ke klavíru a snažil jsem se něco složit. Někdy to šlo, někdy to nešlo. V současné době mi připadá jako nejzajímavější práce na původních myšlenkách, které mohou být zaznamenány v jakémkoli prostoru a jakoukoli metodou – například do telefonu nebo do notové osnovy.“  Své album nazvané PBQ + 1 si vydal vlastním nákladem. „Pokud celou desku děláte na vlastní pěst, máte naprosto volné ruce ve zvuku, v obsazení, v grafickém návrhu,“ říká. Skupinu Petr Beneš Quartet dále tvoří saxofonista Ondřej Štveráček, kontrabasista Tomáš Baroš a bubeník Marek Urbánek. Oním „+1“ je na albu host, trumpetista Miroslav Hloucal. 

Až na začátku roku 2017 vychází druhé CD mezinárodní skupiny Cirilic. Na albu s názvem Memories Of Heaven kapela pracovala dva roky. V čele souboru stojí ruský kytarista Kirill Yakovlev, dalšími dlouholetými členy projektu jsou nizozemský saxofonista Cyrille Oswald a ukrajinský kontrabasista Taras Voloshchuk. Na novém albu dále hrají český baskytarista Miloš Klápště, český bubeník Patrik Sas, slovenští bubeníci Dušan Černák a Dano Šoltis, slovenský trumpetista Oskar Török nebo na  housle Karel Holas z Čechomoru.

Skupina Carpet Cabinet vedle jazzu čerpá z žánrů jako hiphop, drum&bass nebo soul. Instrumentální kapela si do studia pozvala hosty jako zpěvačky Sisu Fehérovou nebo Zuzanu Mikulcovou. Na zvukové podobě alba Be Good, Stay Strong, Live Long se podílel Ecson Waldes.

Duo Ridina Ahmedová & Petr Tichý na svém albu nazvaném HLASkontraBAS vedle lidského hlasu a kontrabasu použilo ještě jeden nástroj – loopstation. To je přístroj, který dovoluje v reálném čase nahrávat přes sebe vrstvit jednotlivé hlasy a zvuky. „Používáme jej na desce téměř ve všech skladbách. Můžeme díky němu vytvářet zvukovou architekturu a pracovat s harmonickou i melodickou bohatostí,” vysvětluje Ridina Ahmedová. V některých momentech počet takto navrstvených hlasů dosahuje běžně osmi až deseti a někde dokonce až třinácti. Petr Tichý to popisuje slovy: „Naším cílem nebylo vytvořit co nejhustší kompozici, ale krajinu, do které by se člověk rád vracel.” Technicky nahrávání probíhalo tak, že hlas i zvuk kontrabasu byli nabírány různými mikrofony a v různých vzdálenostech. Jednotlivé stopy se rozstříhaly a poté se skladba z jednotlivých segmentů znovu „slepila“ dohromady. Pro Ridinu Ahmedovou je nové album návratem na scénu po deseti letech, které uplynuly od jejího sólového alba Hlasem. Nové CD se natáčelo v průběhu roku 2016 ve studiu Sono, a i když měli interpreti skladby připravené předem, našlo se v nich dost prostoru pro improvizaci.

Zvuk skupiny Vertigo se postupně vyvíjel od od sevřenější formy se silným důrazem na melodii k rozvolněnému tvaru na pomezí moderního jazzu, ambientu, elektronické hudby, minimalistických ploch a snad i punku. Nové album Nononononininini však představuje návrat ke kompaktní, dokonce až písňové, tvorbě, avšak s tím, že v novém zvuku je slyšet celý dosavadní vývoj kapely. Hlavním autorem současného Vertiga je saxofonista Marcel Bárta, jednou kompozicí na nové CD přispěl pianista Vojtěch Procházka a dvě své skladby – velmi překvapivé, protože jde o zhudebněnou poezii – tentokrát přinesl trumpetista Oskar Török.

Kvarteto Points si pro svůj nový projekt přizvalo hosta z nejazzové oblasti. Skupinu Points tvoří naši přední jazzoví hudebníci – je to opět  trumpetista Oskar Török a dále saxofonista Luboš Soukup, kontrabasista Tomáš Liška a bubeník Tomáš Hobzek. Na jaře 2015 se setkali se skladatelem a zvukovým designérem Michalem Ratajem a dohodli se, že vytvoří společný projekt Points–Rataj Quintet, založený na vzájemném obohacení dvou hudebních přístupů. Michal Rataj je hráč na elektronické nástroje a producent a v obou těchto rolích také na albu účinkuje. Právě jeho spoluprací s jazzovým kvartetem vznikl zajímavý tvar na pomezí jazzu, ambientu a soudobé vážné hudby. Skupina Points vznikla v roce 2007 v Praze v okruhu Vyšší odborné školy Jaroslava Ježka a vydavatelství Animal Music jako kvarteto bez harmonického nástroje, tedy klavíru nebo kytary. To sice přineslo jistá omezení, ale zároveň nové možnosti v hledání originálního zvuku. Skupina ve své době zvítězila v soutěži na festivalu ve Španělsku a další úspěch měla například v Belgii. Na základě kapely Points později vytvořil saxofonista Luboš Soukup rozsáhlejší skupinu Points Septet. Spolupráce původního jádra s Michalem Ratajem je tedy už třetí tváří kapely Points.

Pavel Wlosok je klavírista a skladatel, který už řadu let žije ve Spojených státech. V poslední době spolupracuje s českým hudebním vydavatelstvím New Port Line, u kterého vydal už čtvrté album. Jmenuje se Smile Baby Smile a pianista je natočil v triu s kontrabasistou Zackem Pagem a bubeníkem Evanem Martinem. Důležitý je však čtvrtý hráč, speciální host alba, kytarista Paul Bollenback. Sám Wlosok na tomto albu nehraje na akustické piano, ale na elektrický klavír značky Fender Rhodes a právě souzvuk tohoto nástroje s Bollenbackovou kytarou je pro zvuk nahrávky určující. Sám Pavel Wlosok vysvětluje: „Paul je vynikající kytarista. Líbí se mi jako hráč i jako skladatel. Je to jeden z mála kytaristů, který dokáže skvěle hrát s pianisty. Kytara a piano totiž mají v jazzovém triu nebo kvartetu velmi podobné role, oba jsou to nástroje současně melodické, harmonické i rytmické. Ale Paul Bollenback ví, kdy hrát a kdy ne, a také dokáže pracovat s možností doprovodu obou nástrojů zároveň, což nastává u méně rytmických skladeb.“

Behind The Door je skupina z Frýdku-Místku. Její  nové album se jmenuje Proti proudu a obsahuje výběr z autorské tvorby členů skupiny za poslední dva roky. Skupina má šest členů a z toho pět skládá hudbu. Někteří z nich mají zkušenosti i z kapel mimo jazzový žánr. Saxofonista Ondřej Klímek je například členem skupiny Vltava a bubeník Matěj Drabina doprovází rockového písničkáře Davida Stypku.

Pořad zakončíme ukázkou zajímavého žánrového propojení. Už když se začala v době první republiky jako čistě český žánr rozvíjet trampská píseň, nabalovala na sebe řadu prvků tehdejší populární hudby včetně začínajícího jazzu. Ostatně Jarka Mottl, autor řady prvorepublikových trampských písní, souběžně psal pro swingové zpěváky Oldřicha Kováře nebo Věru Vincíkovou. Druhá vlna české trampské písně, takzvaná moderní trampská píseň, zosobňovaná v 60. letech bratry Ryvolovými a Kapitánem Kidem, si pak vzala swing a jazzové harmonie jako jedno ze svých základních východisek. Ostatně Kapitán Kid v roce 1998 natočil výborné dixielandové album Zpověď unaveného clowna a zatím poslední album Mikiho Ryvoly Tunel jménem čas spojuje známé trampské hity s doprovodem komorního jazzového orchestru. Je pravda, že jazz se mezitím dostal od dixielandové a swingové éry o dost dál a že současná varianta žánru má svou komplexností blíže k artificiální hudbě než k populárním, tanečním či trampským písním. Jenže jazzoví instrumentalisté stále sahají po písňovém materiálu a inspirují se jeho melodiemi, harmonicky či rytmicky je přetváří a právě na základě písní konstruují svou hudbu. Velká část jazzových standardů vznikla z muzikálových nebo filmových písní a dnes je naprosto běžné, že jazzoví umělci sahají po písních Beatles, Radiohead, Nirvany nebo Abby. Proč si tedy nevzít za základ „novodobého jazzového standardu“ notoricky známé melodie Jana Nedvěda. A právě to udělal kytarista Vilém Spilka, který uznává Jana Nedvěda jako silného melodika a na jeho melodiích vystavěl své nové album Podvod. V rozhovoru pro naše rádio Vilém řekl: „Ty písničky mají svou hodnotu a samy vybízejí k úpravě. Jejich syrová původní interpretace v rámci skupiny Brontosauři i samotného Honzy Nedvěda je ohlodaná na kost a tím pádem vytváří dost velký prostor na to, abychom s ním mohli něco rytmicky, harmonicky i ideově udělat. Písně samy tedy vyprovokovaly mé aranžérské myšlení, abych je nějak upravil, ale neznásilnil.“