S Romanem Dostálem o kráse v bodláčí

V rozhovoru se s Romanem Dostálem dotýkáme také letošní celosvětové koronavirové krize. Na otázku, jak trávil izolaci během jarní vlny, odpovídá: „Soukromě učím na hudební nástroje a v jarní koronavirové vlně jsem nemohl přijímat žáky a ani jsem nechtěl učit on-line. V té době Oboroh nehrál, můj hudebnjí souuputní Slávek Klecandr se věnoval svému projektu Studny samoty, který chce v příštím roce nahrát. Pro mne byla ta první vlna taková volnočasová paráda: Žádné resty, žádné pohledávky, všechno kolem mě se ztišilo, zpomalilo, já jsem po večerech až do ranních hodin seděl u piana a skádal. Kokronavirový stav mi paradoxně pomohl také v tom, že měl na mě více času dost vytížený Dušan Souček ve studiu Indies, kde jsme nahrávku dokončovali a masterovali. Takže to do sebe všechno hezky zapadlo.“

Na otázku, jak vnímá současná vládní omezení, Roman Dostál reaguje slovy: „Mám kolem sebe spoustu přátel a známých napříč profesním spektrem od učitelů po doktory a k tomu samozřejmě několik tzv. chytrých. Ze všech stran slyším buď kladné, nebo záporné názory. Znám také řadu lidí, kteří onemocněli – jedni to zvládli lehce, druzí trpěli. V okolních státech zkoušeli různá omezení, někde se to povedlo, jinde ne. My jsme byli na jaře borci, teď jsme jedni z nejhorších, ale za pár týdnů to může být všechno jinak. Lidí, kteří určují omezení a pravidla, v tomto případě asi improvizují a odhadují. Já to mám také tak. Až čas ukáže, co bylo dobré a co ne.“

Jedna z písní na novém albu se jmenuje Mám rád svou svobodu. Na téma osobní svobody Roman Dostál v rozhovoru říká: „Vyletím bezhlavě z hnízda a při letu se občas dostávám do situací, které nezvládnu. V tu chvíli hodím zpátečku a jsem rád, že se můžu vrátit. Hranice svobody je někde v tom letu, ale pokaždé je trochu jinde.“