Oboroh: Ve věci probuzení (recenze)

19. února 2011 Recenze, Folk Autor: Milan Tesař

Ve čtyřech, poprvé bez dechového a/nebo smyčcového melodického nástroje, natočila skupina Oboroh nové album Ve věci probuzení. Je syrovější a přitom neméně pestré než předchozí desky kapely. Přečtěte si naši recenzi a máte-li zájem, okomentujte Oboroh a jeho nejnovější CD v diskusi pod článkem.

Skupina Oboroh zní na svém novém CD Ve věci probuzení syrověji než kdy dříve. Snad poprvé za více než 20 let své existence nemá v sestavě žádný čistě melodický nástroj (saxofon, hoboj, housle nebo cello). Přesto nejde o album čistě rockové: nálada jednotlivých písní kolísá od křehkého folkrocku (S tebou) přes vtipné přiblížení ke country (Nebill) až k tvrdšímu bigbítu (Gazela). U mikrofonu se střídají zakládající členové Slávek Klecandr (kytara) a Roman Dostál (klávesy), jednou si sólo zazpívá staronový člen Jaroslav Jetenský a ve sborech dostane slovo i bubeník Libor Ježek. Zpívají tedy všichni čtyři členové a i po hudební stránce – navzdory zeštíhlené sestavě – zní kapela přesvědčivě a sehraně.

Texty, které až na jednu výjimku pocházejí z pera Slávka Klecandra, jsou sice na první poslech civilní, avšak obsahují více či méně skryté narážky na to, co nás přesahuje. Intenzita těchto narážek se postupně zvyšuje, a tak zatímco v úvodních dvou písních sledujeme konflikt mezi civilizací a divokým zvířetem (Gazela), respektive vztah jednoho člověka k druhému (S tebou), v dalších skladbách se nám před očima vynoří obrazy stáří (Návštěva), posledního soudu (Sníh), smrti (Kdesi) či hledání cesty ven z hrobu (Nebill), které v závěru alba korunuje nadějeplné zvolání: „Pane můj, při mně stůj“ (Padá noc).

Dvě písně se zbytku alba vymykají a přitom tvoří jakési shrnutí celé současné tvorby Oborohu. Autorem první z nich (Kdesi) je baskytarista Jetenský, jehož melodie je reakcí na předčasný odchod jeho dcery Kristýny. Text Slávka Klecandra (Kristýnina kmotra) obsahuje temné a přesto krásné obrazy smrti, noci a bezčasí („Je kdesi meč, který anděl uhasil / a za práh brány odložil / Je kdesi čas, ve kterém jsem kdysi žil“), mezi nimiž prosvítají záblesky slunce a nového probuzení. S tím rezonuje i skladba Vladimíra Merty Kejklíři se sloganem „Kejklíře živí rány / víno a slovo Boží“, kterou skupina přetavila k obrazu svému a obohatila ji svými sborovými zpěvy.

Navzdory mnoha pochmurným obrazům, které na albu najdeme, prožívá Oboroh šťastné období. Pánové jsou sehraní a sezpívaní, Slávek Klecandr píše nové písně a dokonce po letech zhudebnil několik žalmů. Ty by prý kapela chtěla zařadit na své další album. Je tedy z čeho i na co se těšit.

Rok vydání: 2010
Vydavatel: Indies Happy Trails
Žánr: folkrock
Celkový čas: 39:51

(Článek vznikl na jaře 2010 pro Katolický týdeník)