Oboroh: Žalmy III (recenze CD)

Folkrocková skupina Oboroh se po dlouhých osmnácti letech vrátila ke starozákonním žalmům. Tedy k tématu, kterému zasvětila svá první dvě alba na počátku 90. let a od kterého později ustupovala ve prospěch civilnějších autorských textů svého kapelníka Slávka Klecandra. Dlouholeté fanoušky Oborohu, kterým alba Žalmy a Spatřujeme světlo kdysi pomáhala růst ve víře, může tak těšit už samotný fakt, že příběh má pokračování. Slávek Klecandr po dvou dekádách navázal tam, kde před lety skončil: Zůstal věrný Českému ekumenickému překladu Bible se všemi jeho klady i zápory. Je to překlad široce akceptovaný, civilní, dobře se čte, avšak se zhudebněním a priori nepočítá. Skladatel tedy musel pracovat s volným veršem, který jej místy nutil spíše vyprávět nebo deklamovat (téměř rapovat) než zpívat. Někdy to bylo dokonce na úkor správného frázování a občas nepřirozeně kladené přízvuky jsou vlastně jedinou drobnou vadou na kráse nového alba.

Málokterý z žalmů podle ekumenického překladu je tak zpěvný jako Žalm 8, z kterého Oboroh na začátku 90. let udělal skutečný hit („Hospodine, Pane náš, jak vznešené je Tvoje jméno po vší zemi…“). I tentokrát se však Slávku Klecandrovi povedlo některým žalmům nadělit neobyčejně silné melodie. Za všechny zmíním a jako první k poslechu doporučuji Žalm 19 (Nebesa vypravují o Boží slávě), kterým mimochodem příběh alba Žalmy III začal, a dále Žalm 62 (Jen v Bohu se ztiší duše má). V těsném závěsu za nimi však následují další: Žalm 90 (Panovníku, u Tebe jsme měli domov) nebo kombinace Žalmů 117 a 104 (Chvalte Hospodina, všechny národy).

Oboroh od minulého alba hraje ve čtyřčlenné sestavě, ve které základní rockové nástroje (kytaru, basu a bicí) doplňují bohaté harmonie kláves Romana Dostála. U mikrofonu se střídají především vypravěč Klecandr s expresivním Dostálem, jejichž doplňující se vokály patří od počátku k základním poznávacím znakům Oborohu. Současná sestava bez melodického nástroje (tedy bez houslí, saxofonu, hoboje nebo cella, které k Oborohu kdysi patřily) kapelu nutí k syrovějšímu zvuku, aniž by se však vytrácela základní melodická linka. A co je ještě důležitější, i tentokrát se Oborohu podařilo žalmy nahrát tak, že se neztrácí jejich naléhavost. I s rockovým doprovodem – nebo možná díky němu – zůstávají prostředkem komunikace člověka s Bohem.

Rok vydání: 2011
Vydavatel: Indies Happy Trails
Žánr: rockové žalmy
Celkový čas: 32:47

(Článek vznikl pro Katolický týdeník)