Slyšte, lidé!: Profil skupiny Oboroh

První dvě alba skupiny Oboroh z počátku 90. let obsahovaly zhudeběné starozákonní žalmy. O 18 let později, v roce 2011, se kapela k této tematice vrátila, a natočila CD Žalmy III – Pozvedám své oči k horám. O tom, jak a kdy začal žalmy zhudebňovat, vypráví kapelník Slávek Klecandr v Katolickém týdeníku: „Pracoval jsem tehdy ve vamberských železárnách a vždycky před odchodem do práce jsem si u kafe přečetl jednu dvě stránky z bible. Někdy asi v roce 1985 jsem se začetl do Žalmu 39 a nějak mi zarezonovala v hlavě věta: „Každý žitím putuje jak přelud; hluku nadělá ten vánek pouhý“ a posléze mě ten žalm začal zajímat víc a víc. Říkal jsem si, že by bylo dobré jej zpívat, ale nevěděl jsem jak. Tak jsem ten text „očuchával“ odzdola nahoru a naopak, až jsem si uvědomil, že k němu mohu použít muziku, kterou jsem měl původně pro text úplně jiný. Nějak to do sebe zapadlo. A čím mě žalmy oslovují? Jsou to dva a půl až tři tisíce let staré texty a člověk nemusí být ani nějak zvlášť vnímavý, aby si všiml, že všechna ta beznaděj a východiska, bolest a radost, pochybnosti a jistota…, že to všechno je stejné i dnes.“

Žalmy však nejsou jedinou součástí repertoáru kapely. Na dvou svých albech Oboroh například sáhl do zpěvníku Boba Dylana – v prvním případě upravil jeho hit Knockin’ On Heaven’s Door, podruhé, na albu Nocí mořem, píseň This Wheel’s On Fire. Jinak však základ většiny alb Oborohu tvoří písně Slávka Klecandra (v menší míře s autorským podílem Romana Dostála a dalších členů skupiny). Převážně autorské je například album Marah z rkou 1998, o kterém rockový kritik Petr Korál psal jako o „dosud možná nejsilnějším výtvoru východočeských rockerů“. A proč? Odpovídá: „Zhudebňovat přímo biblické náměty je jednou z možností – ale po pravdě řečeno tou nejjednodušší a zároveň pořád někomu dost vzdálenou. Více vždy ukáží vlastní texty – a v tomto směru se Stanislav Klecandr coby hlavní autor materiálu desky vpravdě vytáhl.“

Ke skupině Oboroh patřily řadu let melodické nástroje jako housle, violoncello, hoboj nebo saxofon. V poslední době se však sestava ustálila na čtyřech členech – Slávek Klecandr na akustickou kytaru, Roman Dostál na klávesy, Libor Ježek na bicí a Jarda Jetenský na baskytaru. „Všichni včetně aparatury a nástrojů se vejdeme do jedné dodávky, což je s ohledem na proplácení cesťáků mnohem veselejší i pro pořadatele,“ uvádí Slávek Klecandr jednu z výhod, jakkoli možná ne tu nejpodstatnější. Takto ve čtyřech pánové natočili v posledních třech letech tři studiová alba: autorské Ve věci probuzení (2010), už zmíněné Žalmy III (2011) a kolekci pašijových písní Šel přes potok Cedron k hoře (2012). Toto nejnovější album vznikalo v červenci 2012 ve studiu Indies v Brně za asistence mistra zvuku Dušana Součka, kterého ostatně Slávek Klecandr v roce 2011 označil za „vedle zlínského Petra Vavříka snad nejpříjemnějšího zvukového režiséra na světě“.