Osamělí písničkáři: Turniketem do ráje (recenze CD)

„Písnička není zboží, písnička není hluk, není to reklama na to, abyste si koupili desku. Písnička je tradiční umělecký žánr, který existoval před příchodem hudebního průmyslu a bude existovat i po něm,“ zní heslo volného sdružení Osamělí písničkáři, které v roce 2002 založil Jan Burian. Nyní tuto neformální skupinu tvoří na třicet hudebníků-vypravěčů různých generací, mužů i žen, kytaristů, akordeonistů, pianistů a dalších, pro které je píseň především sdělením, vyprávěním. Osamělí písničkáři mají svůj festival, pořádají pravidelné koncerty v pražském Kaštanu a nyní jim vyšlo první album. Vymyslel si je jeden z nich, Jan Jeřábek, dal mu název Turniketem do ráje (podle verše z textu Jana Buriana) a sestavil je z písní, v nichž jednotliví autoři zpívají o svém vztahu „k vesmíru či k věčnosti“. Jinými slovy, jde o zajímavou sbírku písní na duchovní – a přitom většinou nikoli přímo křesťanská – témata.

Jako jsou písničkáři různí, je různý i jejich pohled na věci, které nás přesahují. A tak na albu vedle sebe najdeme vroucí modlitby i břitkou ironii, poetickou krásu i opěvování zmaru a hniloby. Vše otevírá satirický a přitom laskavý příběh Jana Buriana o tom, jak ateisté budou muset u turniketu čekat na to, až do nebe projdou katolíci, protestanti, buddhisti i adventisti, muslim i židé… Bůh však nakonec sejde i do tábora nevěřících, protože „nás má všechny rád“. Závěr alba tvoří naléhavá a přitom opět vtipná modlitba Karla Vepřeka, v níž po slovní hříčce („Mám v sobě pokoj obývací“) následuje prosba: „Otče náš vezdejší, jenž jsi na nebesích, dej, ať jsme lepší, ať nás nic neděsí.“

Mezi Burianovým zábleskem naděje pro ateisty a Vepřekovou křesťanskou modlitbou najdeme opravdu leccos: přírodní lyriku Dagmar Voňkové, song Jiřího Konvrzka o marnosti jako od Kazatele („Moc toho po nás nezbyde, ať jsi křesťan nebo zvrhlej“), jízlivou baladu Jiřího Dědečka o Agnostikovi Pepovi („On se nechce Hospodina bát, on chce jenom, aby ho měl rád“), ale také Koledu Karla Diepolda, v níž se mísí prvky vánoční s pašijovými podobně, jako kdysi v Reynkově básni Kříž. Po minulosti si v prostředí starého mariánského poutního místa Skoky stýská Petr Linhart („Panenko Máří ze síně, já chovám laptop na klíně a neumím to vrátit“). A litanickou formu křesťanské modlitby přebírá Jiří Smrž, který však v písni Otče noci oslovuje negaci Boha, aby řadou trefných přirovnání pojmenoval a glosoval současnou společnost („Otče infarktu myokardu dle přiloženého návodu, oteče bez nejvyššího soudu, otče justičních podvodů“).

„Celek prozradí více než jednotlivé písně,“ píše Jan Burian v bookletu alba. Ano, album Turniketem do ráje přináší minimálně dvě důležitá poselství. Jednak to, že písničkářská scéna už nás stále nejen existuje, ale dokonce vzkvétá. A pak také to, že mnozí z těchto písničkářů přemýšlejí o Bohu, i když jej třeba nedokážou pojmenovat nebo své pocity schovávají za ironii.

Vydavatel: Galén
Rok vydání: 2015
Žánr: folk
Celkový čas: 47:36

www.osamelipisnickari.cz

Článek vznikl pro Katolický týdeník