Slyšte, lidé! – Jan Burian 65
V březnu 2017 oslavil 65. narozeniny písničkář, cestovatel, moderátor, spisovatel a publicista Jan Burian. Při té příležitosti jsme připravili hodinový pořad, ve kterém si představím jeho nejnovější projekty. Vedle nového alba Improvizace, které natočil živě ve spolupráci s hudebníkem Jaroslavem Kořánem, si připomeneme Burianovy sólové nahrávky Jiná doba a Jak zestárnout nebo dvojalbum Zpěvy u klavíru. V neposlední řadě pak sáhneme také po objemné kolekci nahrávek někdejšího písničkářského dua Jiří Dědeček & Jan Burian, kterou v roce 2016 vydalo nakladatelství Galén. Poslouchejte v sobotu 17. června v 19.15 nebo v úterý 20. června v 16.55.
V rozhovoru s publicistou Tomášem Polívkou Jan Burian vzpomíná: „Spis, který o mě krátce vedla StB, měl krycí jméno Komik. To mi dost vadilo, ale už nevadí. Ať si každý vykládá moji tvorbu, jak chce. Jen to má jednu nevýhodu. Pokud klaun řekne něco vážného, nikdo mu nevěří, protože myslí, že jde o další srandu. Já si image klauna asi kdysi vybudoval, možná proto, že jsem takovej tlustej, nebo že dělám vtipy. Jenže vtipy jsou způsobem, jak se lépe vyrovnat s údělem, kterému se říká život.“
Zatímco v 80. letech Burian tvořil akustické písničkářské duo s Jiřím Dědečkem, dnes s oblibou vyhledává společnost o generaci mladších hudebníků z oblasti mimo folk. V roce svých 60. narozenin například vydal album Jak zestárnout, jehož vydavatel tehdy psal: „Nebrání se samplům, rozvazbeným kytarám a progresivní elektroniku svého syna Jiřího přirozeně využívá k co nejsugestivnějšímu sdělení obsahu svých písní.“
Z folkového proudu se však Jan Burian snažil vyčlenit už v 80. letech, kdy napsal polemický text Proč už nechci být folkařem. „Přidal se ke kritickým hlasům, které podezřívaly Portu a další festivaly z toho, že jde o státem a showbyznysem kontrolovanou rezervaci či rekreační zábavný park. A že slovo folkař je formálně vázáno jenom na určitý typ písničkáře s kytarou,“ shrnuje v knize Folkaři publicista Vladimír Vlasák. Dnes je samozřejmě situace jiná, i slovo folk chápeme mnohem šířeji, nicméně Jan Burian i po šedesátce dokazuje, že je stále významným písničkářem, ale nikoli striktně folkařem.
Jan Burian není jen sám písničkář, ale je také velkým propagátorem písničkářství pod heslem „Písnička není zboží, písnička není hluk, písnička není reklama na to, abyste si koupili desku“. V minulosti razil také heslo „Kopířování zachraňuje hudbu“. V rozhovoru s publicistou Leošem Kofroněm říká: „Svět se dělí na lidi, kteří si myslí, že se dá všechno koupit, a tím pádem mají chudší duchovní život, a na ty ostatní, jimž peníze slouží jenom jako prostředek a umění považují za důležité pro vlastní sebereflexi a schopnost žít. Tyhle světy se pořád srážejí.“ U Jana Buriana tedy nezáleží na formě doprovodu. Jeho dílem je vždy píseň jako umělecká forma. Jak píše ve svém fejetonu Píseň jako umělecké dílo: „Zvukové vycpávky mezi reklamami nejsou umělecká díla z oboru písní. Ty dneska musíte hledat jinde.“