Jiří Burian: So Low (recenze CD)

Jiří Burian: So Low (recenze CD)
8. dubna 2010 Alternativní hudba, Recenze Autor: Milan Tesař

Jiří Burian alias Gregory Finn je syn písničkáře a spisovatele Jana Buriana. Je kapelníkem skupiny Southpaw a loni vydal své první sólové album So Low, které si sám složil, nahrál, nazpíval a produkoval. Jeho recenzi vám teď přinášíme.

Burian: So LowPo několika albech kapely Southpaw a po spolupráci se svým otcem Janem na jeho projektu Muži jsou křehcí přišel Jiří Burian alias Gregory Finn se svou první skutečně sólovou nahrávkou. Album So Low je opravdu především jeho, protože Jiří všechny písně napsal, nazpíval, nahrál akustickou kytaru, basu, citeru, bicí, klavír, klávesy a jiné nástroje a další zvuky naprogramoval na laptopu. Sám si album také produkoval a pouze mix a mastering svěřil do rukou vytíženého a vyhledávaného odborníka Ondřeje Ježka. Na albu sice účinkuje i několik hostů (Nironic, Mikoláš Růžička a další), ale většinou se jedná jen o drobné příspěvky do jednotlivých písní.

Zatímco Southpaw hrají alternativní kytarový rock, tvorba sólového Buriana je daná už výběrem nástrojů, tedy kombinací nejklasičtějšího instrumentáře (kytary, klavír, citera…) a elektronických zvuků. Výsledkem je moderní fúze, kterou bychom mohli označit – pro nedostatek jiných termínů – jako alternativní elektro.

Burianova deska není zajímavá pouze volbou nástrojů a zvuků a jejich kombinací, ale i z hlediska formy jednotlivých skladeb. Na So Low prakticky nenajdeme klasické písně. Autor pracuje s industriálními zvuky a strojovými rytmy (Devil’s Dance), se stoptimy a hvízdáním coby doprovodem zpěvu (Parachute), s údery do kovu (No Army) nebo se zkresleným hlasem (Come Back). Náročné a téměř neposlouchatelné pasáže (úvod The Others) se střídají s příjemnými, ale přesto netradičními momenty s elektronickým pozadím. Pokud na albu rockově zakvílí elektrická kytara, vždy jí někde v dálce konkuruje tichá a přesto zřetelná elektronika (Parachute). Zpěv chvíli ztrácí vůdčí roli a stává se doprovodným nástrojem a vzápětí opět vyplouvá na povrch v podobě nasamplovaných úryvků lidského hlasu. Zatímco v No Army se vícehlas přelévá do jakoby grungeového zvuku, Come Back zní místy jako nad únosnou míru zpomalená milostná píseň.

Burianovo sólové album je rozhodně zajímavé. Aniž by šlo v kontextu české hudby o událost přelomovou, je sympatické poslechnout si koncentrovaně na ploše více než tři čtvrtě hodiny, co dokáže jeden člověk udělat se svým hlasem a s řadou akustických a elektronických nástrojů. Možná jde o naznačení směru, kterým se bude dál ubírat hudba. Ta hudba, u které se soustředíme na formu, zatímco obsah je nám lhostejný. Ano, písně sice mají texty, které si můžete přečíst v bookletu. A je pravda, že třeba snová vize Camel Guide je docela zajímavá. Přesto však hlavní poselství alba zní, že s elektronickými zvuky se dá pracovat chytře a originálně. Tak daleko, aby propojil experimentální formu se zacílením na obsah, se však Burian ještě nedostal. Od toho jsou tu Longital, Petr Linhart nebo Jiřího otec Jan.

Rok vydání: 2009
Vydavatel: Indies MG
Žánr: alternativní elektronická a taneční hudba
Celkový čas: 47:32

Rozhovor s Mirkem Kemelem

kemel-mirek_rozhvor-MilanTesar_fotoMartinHolikPoslechněte si rozhovor s písničkářem a karikaturistou Mirkem Kemelem o albu Vlčí stopy.

Regiony

Regiony

Hudební výlet do Polska

Zveme vás na hudební výlet do Polska. polski-piach_polnoc_obalCD

30. narozeniny skupiny Cimbal Classic

Cimbal ClassicSkupina Cimbal Classic zve na své výroční koncerty.

Nové album skupiny Adorare

IMG_4930_AdorareSeznamte se s novým albem valašské křesťanské kapely Adorare

Partneři

Harmonie_logo_velke_web