Profil Jana Buriana ve Slyšte, lidé!
V sobotu 23. října jsme vám v rámci týdeníku Slyšte, lidé! nabídli hodinový profil písničkáře, cestovatele a spisovatele Jana Buriana. Reprízu pořadu si můžete poslechnout v úterý 26. října od 16.55, případně si celou relaci můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Letos na jaře vyšlo Janu Burianovi nové album Dvanáct druhů samoty, na kterém se písničkář spíše než folku věnuje elektronické alternativní hudbě. Ovšem publicista Pavel Víšek ve své recenzi vysvětluje: „Pouze písničkářem u klavíru přestal být Jan Burian už po debutu Hodina duchů, kterému pomohl dát nový elektrický tvar Daniel Fikejz. Volným pokračováním po 20 letech může být album Dvanáct druhů samoty, které mezi 13 skladbami nabízí vesměs nově uchopený starší repertoár. Hudební základy z laptopových smyček, kytar, kláves a dalších nástrojů však pořídila omladina – Burianův syn Jiří, Mikoláš Růžička, Jan Janečka nebo hrající zvukař Ondřej Ježek. Jan Burian pouze zpívá a o mikrofon se občas dělí s Lenkou Dusilovou.“ Právě písničkářův syn Jiří Burian v poslední době s otcem spolupracuje pravidelně. Narodil se v roce 1978, je kapelníkem skupiny Southpaw (pod pseudonymem Gregory Finn) a v roce 2009 vydal své první sólové album So Low.
Další novinkou týkající se Jana Buriana je reedice dvojalba Večírek rozpadlých dvojic, které obsahuje záznam z koncertů z roku 1989, na kterých se tehdy sešli mimo jiné bývalí hudební partneři Jiří Dědeček s Janem Burianem.
Jan Burian u nás patří k průkopníkův vystavování hudby ke stažení zdarma na internetu. Dávno před Nohavicovou Pražskou pálenou dal takto volně k dispozici pásmo zhudebněné poezie dánského autora Bennyho Andersena Drtivé jistoty. Okomentoval to tehdy slovy: „Já si rád zpívám, kdy chci a jak chci, a mám rád věci, které vznikají pro radost a ne pro peníze. Kopírování prý zabíjí hudbu. Vypadá to jako morální apel, že? Budí to dojem, že jde o hudbu. Jenže o hudbu nejde, hudba se kopírováním rozmnožuje. A navíc vypalování cédéček pro vlastní potřebu není nic nezákonného.“
V roce 2002 Jan Burian řekl: „Já si pořád myslím, že žijeme ve skvělé době a máme velké štěstí, že jsme se narodili teď a ne třeba za třicetileté války nebo v době morových ran či před pár lety na Balkáně. Tento můj postoj souvisí s určitou snahou dívat se na současnost s jistým historickým a celosvětovým nadhledem a ne z pohledu pravidelného diváka pořadu Kotel. Pomáhá mi i občasné putování po cizích zemích.“