Slyšte, lidé! – Tóny moravskoslezské

V Moravskoslezské kraji se konají mimo jiné festivaly Colours Of Ostrava a Hradecký slunovrat. Na druhém z nich letos v rámci Welcome scény vystoupí ostravská rocková skupina Sækədʒəwiːə. Vznikla v roce 2014 a inspiruje se různými hudebními styly od grunge po folk. Sestavu tvoří zpěvák a kytarista Matěj Vašíček, kytarista Roman Zikán, baskytarista Jakub Šimkovič a bubeník Michael Gacek. V roce 2017 skupina vydala své první album Temporary Thing, které natočila ve Vídni ve studiu Listencareful.

Z Ostravy pochází také písničkář René Matlášek. Písně píše od svých 13 let. Nejprve je – vedle písniček svého otce Reného Matláška staršího – zpíval s rodinnou kapelou Marod. Ta v roce 2014 vydala album Půl na půl, které obsahovalo tvorbu otce i syna Matláškových. O rok později René založil vlastní kapelu Self Made, se kterou pravidelně vystupuje mimo jiné na letních festivalech. Kolega z této kapely, kytarista Víťa Štaigl, je pak Renému velkou oporou i na sólové desce Mezi prsty. Mezi hosty na albu najdeme tři bývalé spoluhráče Vlasty Redla a zkušené muzikanty – Karla Macálku na klávesy a kytaru, Michaela Vašíčka na baskytaru a Davida Velčovského na perkuse.

Z Ostravy do Brna přesídlila písničkářka Petra Göbelová. Své první album Normální žena natočila v roce 201. Hodně se věnuje také videu – natáčí jak profesionální klipy, tak amatérská videa, komunikuje s fanoušky, dokonce pro ně uspořádala přes Facebook živý koncert přímo ze svého pokoje. Nedávno na sebe upozornila také jako host na turné písničkáře Pokáče, se kterým nazpívala vtipnou píseň Láska na vsi.

Skupinu Acoustic Irish založil muzikant David Vysloužil z Frýdku-Místku. Zvuk kapely stojí na akustických nástrojích, jako jsou flétny, akordeon, housle, kontrabas, cajón nebo irský buben bodhrán. Na albu Skorokruh najdeme jak autorské skladby Davida Vysloužila, tak například irskou lidovou melodii.

Z Karviné pochází skupina Fest! Ta hraje bluegrass a věnuje se v rámci tohoto žánru vlastní i převzaté tvorbě s českými texty. Vznikla v roce 2015, ale její členové mají zkušenosti z jiných kapel tohoto žánru. Nástrojové obsazení je dobro, mandolína, kytara, banjo a kontrabas. V listopadu 2017 skupina Fest! vystoupila živě v našem studiu.

Písničkářka Beata Bocek pochází z Českého Těšína a zpívá v několika jazycích – vedle francouzštiny a angličtiny jsou to čeština, polština a také po naszymu, svérázný dialekt z česko-polského pomezí. Před několika lety odjela Beata Bocek na zkušenou na Nový Zéland, kde se mimo jiné seznámila s tamním skladatelem Trevorem Colemanem. Ten si ji přizval na album One Moment, které je závěrečnou částí jeho doktorské práce, pojaté jako hudební trilogie. Na ploše tří alb zkoumá Coleman princip repetitivnosti a cykličnosti v hudbě, pracuje s časovými rámci v různých obměnách. Zatímco první CD obsahuje komorní vážnou hudbu a druhé jazz, třetí má podtitul Polycyclic world music. Sám Coleman nahrál klávesy, basu a perkuse a jako autor a producent si ke spolupráci přizval ještě další hudebníky, španělského perkusistu Rafaela Garcíu a také dva hráče, kteří jsou protagonisty prvního alba z trilogie, totiž britského hráče na dechové nástroje Nicka Cornishe a jihoafrickou violoncellistku Heleen Du Plessis. Jako důležitý kamínek do mozaiky – nebo přesněji jako základní kámen alba – však chyběl zpěv. A právě této role se skvěle zhostila Beata Bocek.

V roce 2017 zahrála na Open (dnes Welcome) scéně festivalu Hradecký slunovrat ostravská skupina Tamala. Tvoří ji hudebníci a divadelní herci z Ostravy. Autorkou písní je zpěvačka Pavla Gajdošíková, dalšími členy pak Lukáš Hradil, Tomáš Rossi a Honza Drozd.

Večery v jednom byl původně název pro duo Štěpánka Mikulky a Bohunky Sokolové, dnes Mikulkové. Postupně se však pod stejným názvem zformovala větší sestava. Dnes má skupina sedm členů a používá kytary, baskytaru, klávesy, rytmické nástroje a flétny. Kapelník, zpěvák a kytarista Večerů v jednom Štěpán Mikulka vysvětluje: „Večery v jednom není pouze název kapely. Večery v jednom jsou také časem, kdy ke mně většinou přichází inspirace a múzy. To pak společně sedíme například při topinkách s kaviárem a někdy až do rána obracíme stránky jakéhosi alba pocitů a někdejších či současných nálad. Výsledkem takovéto návštěvy jsou pak struny a papír zamaštěné topinkami a někdy také hudbou a slovy nové písně…“ Žánrově Mikulka svou kapelu řadí „nejspíše k folku s poměrně častou inklinací k nejrůznějším dalším žánrům“. Skupina Večery v jednom je z Bruntálu.  

Opavskou skupinu Expedice Apalucha tvoří baskytarista Jiří Pater, hráč na foukací harmoniku Tomáš Havranek, kytarista Patrik Kuběj, bubeník Vašek Žůrek a především zpěvák a autor textů Jura Bosák. Páté album skupiny je pojmenované jednoduše číslovkou 5. Jak říká zpěvák Jura, album přináší písně „o dnešním prostém životě, o rovnováze existence. Jsou to písničky, které se svými tématy snaží dát člověku motivaci, aby to ustál a vydržel před sebou čistý“.

Když hovoříme o aktuální hudbě z Moravskoslezského kraje, neměli bychom zapomenout ani na tamního možná nejslavnějšího a přitom velmi kontroverzního interpreta, Jarka Nohavicu. Na jeho album Poruba můžeme zaznamenat různé ohlasy – od nadšených až po odsuzující. Dejme slovo třem recenzentům: Jaroslav Špulák v Deníku právo poukazuje na to, že „o Nohavicovi je známo, že se nevyjadřuje k útokům na svou osobu. Brání a obhajuje se ale ve svých textech, zpravidla těch nejsilnějších na desce, a odpovídá tak na otázky, které kolem něho vyvstávají“. Karel Souček na iDnes.cz soudí: „Doprovod divoce přeskakující z levého do pravého kanálu v úvodní skladbě Poruba možná posluchače zaskočí. Ale jinak je stejnojmenná deska typicky nohavicovská se vším všudy. Vzpomíná tu na dětství, dospívání i velké historické okamžiky. Přidává pecky, které si budou zpívat davy, i ryzí lovesongy.“ A podobně i Ondřej Hricko na webu Musicserver.cz: „Zatímco úvodní píseň Poruba může hudebním podkladem leckterého posluchače překvapit, zbytek novinky se nese v tradičním duchu bardovy tvorby s klidným, málokdy výbojným vokálem, harmonikou či klavírem. Titulní píseň vyčnívá, ať už oním až rádiovým podkladem, tak i přímým osobním vzpomínáním na autorovo mládí, které prožil právě v ostravské lokalitě zvané Poruba. V textu provází svého posluchače životem a střípky vzpomínek, kterého ho s rodným místem pojí. Vše podává s láskou, něhou a nezpochybnitelnou přesvědčivostí.“

Zatímco Jaromír Nohavica svou kariéru od 80. let nikdy nepřerušil, Mike Fojtík, i když i on byl už v 80. letech velmi populární, je pro mnohé neznámé jméno. Někdejší Nohavicův souputník měl totiž 25 let uměleckou pauzu a až v roce 2016 se po dlouhé době na scénu vrátil s novou kapelou, která si říká Mike Fojtík a přátelé. S ní o rok později zvítězil na festivalu Mohelnický dostavník.

Pianistka a skladatelka Beata Hlavenková pochází z Vendryně u Třince. Za svou dosavadní kariéru hrála s různými spoluhráči a kapelami, ale natáčí také sólové desky pro klavír. Už v roce 2013, když vydala sólové album Theodoros, v rozhovoru pro časopis Harmonie řekla: „Hrát sama je těžká disciplína, měla jsem z toho trochu strach.“ A také se vyznala z toho, že po letech, kdy se věnovala jazzu, začíná oceňovat umění napsat jednoduchou píseň. Na svém zatím posledním albu Bethlehem, za které byla mimochodem nominována na Anděla, hraje Beata Hlavenková známé vánoční melodie. K nim přidala i čtyři vlastní skladby.