Beata Bocek: O Tobje (recenze CD)

„Miluju zpěv a baví mě možnosti spolupráce s různými kapelami či muzikanty, ať už jsou dlouhodobé, nebo krátkodobé,“ říká písničkářka Beata Bocek. Pochází z Českého Těšína, žije na Valašsku a velkým inspiračním zdrojem pro ni nedávno byla cesta na Nový Zéland. Na svém novém albu O Tobje zpívá nejen v polštině, která pro ni zůstává nejpřirozenějším jazykem, ale také česky, anglicky a překvapivě i švédsky.

Název alba O Tobje vychází z textu písně Krople wody, která je podle autorky „o pěkných chvílích, kdy jsem myslela na svého milého, ale taky o období roku 2015, kdy veškeré organizování koncertů odebírala chuť hrát a tvořit“. Jak však Beata sama podotýká, slova „o tobě“ lze vnímat ve více rovinách. Mohou mířit k písničkářce samé, k jejímu posluchači, ke spoluhráčům a v neposlední řadě také k Bohu. Vždyť hned následující píseň Chwila, mimochodem jedna z nejdelší na albu, je „o novoročním rozjímání a dialogu s Bohem. Poděkování za to, jaký byl celý rok“.

Beatiny písně jsou tedy osobními výpověďmi, někdy s prvky modlitby. Naprosto přirozeně se v nich prolínají různé roviny komunikace – směrem dovnitř, ven i vzhůru. S tím jde ruku v ruce stylový přerod, nebo spíše posun, který skladatelka a zpěvačka prodělala v posledních letech. Jsem přesvědčen, že na tom měly zásluhu jak její cesty, tak přátelství s muzikanty různých žánrů a národností a v neposlední řadě i její hostování na albech různých jiných kapel a projektů („Učím se v sobě hledat proud muziky, který by mohl obohatit tvorbu přátel, muzikantů,“ říká). Výsledkem je po aranžérské stránce mimořádně silná deska, na níž vedle autorčina akordeonu, kytary a ukulele a vedle basy a trubky jejího švédského přítele Christoffera Strandha hrají důležitou roli flétny, viola a další nástroje. Na bicí si jako hosté zahráli manželé Aleš a Jana Pilgrovi ze skupiny Biorchestr, s mandolínou přispěla Lucie Redlová, v jedné písni se objeví novozélandský písničkář a světoběžník Jono Bono Heyes a na klavír jeho krajan Trevor Coleman, s nímž Beata Bocek připravuje na letošní rok další album.

Od první písně Mantra płynącej rzeki, pojednávající o naději, víře a lásce, je zřejmé, že klíčovou roli zde nehrají pouze texty, ale také přírodní zvuky, nápaditý rytmus perkusí a práce s tichem. Přitom práce s aranžemi v žádném případě nepotlačila fakt, že Beatiny písně vycházejí v první řadě z pocitů a osobních zážitků a hlavním nositelem významu i emocí zůstává zpěvaččin výrazný hlas. Vše se opět doplňuje naprosto přirozeně – typickým příkladem je píseň Miejsca, v níž s tématem „propojení různých míst, lidí, předmětů a příběhů na světě“ koresponduje spojení a střídání vokálních a rytmických pasáží.

Beata Bocek se na scéně pohybuje více než deset let – v mém pořadu v rádiu hrála živě v roce 2003. Až poslední dva roky se však hudbou živí a – jak přiznává – při práci na albu O Tobje v sobě „nenašla klid a prostor pro ztišení“. Tím pádem v posledním roce nepřišla s novým námětem písně. Přejme jí tedy dostatek klidu a další silná témata, ať už přijdou zvenku, zevnitř nebo z komunikace s Bohem. O Tobje je krásná deska a pokračování si zaslouží.

Vydáno vlastním nákladem
Rok vydání: 2015
Žánr: alternativní folk
Celkový čas: 60:17

www.beatabocek.com

Článek vznikl pro Katolický týdeník