Slyšte, lidé! – Hudební výlet do Portugalska 2023

Jednou z kapel, které na podzim 2022 zahajovaly světový hudební veletrh WOMEX v Lisabonu, byla instrumentální skupina Expresso Transatlântico ve složení Gaspar Valera na portugalskou kytaru, José Cruz na trubku a klávesy, Rafael Matos na bicí, Sebastião Varela na elektrickou kytaru a Tiago Martins na basu. V jejich hudbě se slévá to nejlepší z lisabonské kosmopolitní scény – portugalská tradiční hudba včetně známého stylu fado, současný pop, africká a brazilská hudba.

Kapela Projecto Pouca Pena vydala v prosinci 2022 své první album Largo da Memória. Čistě akustická kapela nás zve, abych zpomalili a vrátili se aspoň v myšlenkách ke svým kořenům. Do dětství, kdy svět byl jiný než dnes.

Hudba, kterou nabízí zpěvačka Luísa Sobral na svém albu DanSando, je popová, ale zajímavým způsobem v sobě ukrývá také prvky jazzu. Písně jsou především o lásce a album vzniklo tak, že zpěvačka chtěla natočit radostnou a sluncem prosvícenou poctu životu. Nahrávalo se v Lisabonu a v brazilském São Paulu. Sama Luísa Sobral v minulosti spolupracovala například s Jamiem Cullumem nebo s vyhledávaným producentem Raulem Refreem a v roce 2017 napsala píseň Amar Pelos Dois pro svého bratra Salvadora Sobrala, který s ní zvítězil jako první Portugalec v historii v soutěži Eurovize.

O projektu Vila Navio napsal v roce 2019 vlivný časopis Songlines, že „přináší portugalskou tradiční hudbu do 21. století“. V listopadu 2023 vyšlo nové album s názvem Âmago, Jádro. Vila Navio je umělecké jméno, které pro své hudební aktivity používá André Coelho Rodrigues. Pod touto hlavičkou nejen vydal několik úspěšných alb, ale koncertoval vedle mnoha evropských zemí například v Turecku, v Hongkongu, v Šanghaji nebo v Austrálii. Âmago je jeho čtvrté album a obsahuje materiál, který André složil během pandemie. Jedná se o klidnou, místy až meditativní hudbu na pomezí akustického jazzu a dalších žánrů.

„Vždy mne fascinoval sborový zpěv,“ říká portugalská zpěvačka Amélia Muge. Na sborech prý oceňuje smysl pro společenství, rytmický a harmonický potenciál a také společné dýchání. Sama vyrůstal v africkém Mosambiku, kde pravidelně poslouchala spontánní sborový zpěv tamních žen. Tam si také poprvé uvědomila, jakou sílu má společné zpívání. Když potom přesídlila do Portugalska, vymyslela si projekt, ve kterém svůj zpěv doprovází opět svým vlastním hlasem. Z takto studiově namnoženého hlasu pak vytváří jakýsi hudební doprovod nebo zvukové prostředí. Ke svým africkým zkušenostem Amélia Muge přidala další výzkumy v oblasti čistě vokální hudby, analyzovala například proslulé bulharské sbory, spolupracovala se zpěvačkami z Itálie nebo Řecka, inspiroval ji i hudební svět Bobbyho McFerrina nebo Laurie Anderson. Ovšem sama Amélia Muge není na portugalské scéně žádná začátečnice. Její album Todos os Días z roku 1994 se dostalo na seznam 100 nejlepších portugalských desek všech dob podle deníku Público. Je držitelkou mnoha cen včetně mezinárodních, věnuje se také tvorbě pro děti a jako producentka a skladatelka se například nedávno podílela na velmi silném albu Cartografado zpěvačky Carly Pires. Její aktuální album se jmenuje Amélias. 

Mísia je přední interpretka stylu fado, tedy hudby, která má v sobě něco z šansonu, něco z tradiční melodiky Iberského poloostrova a něco z nálady blues. Její album Animal Sentimental z roku 2022 má být součástí zamýšleného triptychu. Vedle nahrávky má vzniknout kniha zpěvaččiných osobních příběhů a třetí částí jsou koncerty. Album vzniklo ve spolupráci se zkušeným producentem Wolfem-Dieterem Karwatkym, který má na svém kontě cenu Grammy a za sebou 50letou kariéru především s předními interprety klasické hudby. Sama zpěvačka Mísia působí na scéně už 30 let a ve svém žánru patří k opravdovým špičkám. Ocenila to i porota hitparády World Music Charts Europe (WMCE), podle které bylo album Animal Sentimental nejlepší portugalskou nahrávkou roku 2022.

Druhé nejlepší portugalské album roku 2022 podle poroty WMCE byla kolekce Quamundos 2, pod kterou je podepsaný Theo Pascal, přední jazzový baskytarista, skladatel a producent z Portugalska. Album, na které si pozval řadu hostů, pojal jako poctu hudebním scénám Portugalska a zemím s ním kulturně spojeným, jako jsou Angola, Mosambik, Kapverdy, Svatý Tomáš nebo Indie. Mezi hosty na albu jsou zpěvačka a pianistka s kapverdskými kořeny Carmen Souza nebo ruský saxofonista žijící v Izraeli Lenny Sendersky.

Duo Ningue Ningue tvoří César Prata, který hraje na mandolínu, kytaru, metalofon a na kombinace kytary a ukulele a kytary a mandolíny, a Maria Isabel Mendonça, která zpívá a hraje na housle. Mezi hosty jsou hráči na klarinet, akordeon, perkuse a keltskou harfu. Album No paço e no terreiro vyšlo na samém začátku roku 2023 a přináší portugalské a další iberské skladby anonymních i známých skladatelů ze 13.–17. století. Jde o hudbu spojenou s různými oslavami, divadelními představeními a aristokratickými kruhy a název alba by se dal velmi volně přeložit jako V zámku a v podzámčí.

Projekt s názvem Astrolabe v sobě kombinuje slovanskou melodiku s posmutnělou náladou portugalských písní stylu fado. Astrolabe je duo, které vytvořili portugalský zpěvák Rui Teles a polská kytaristka Krzysia Górniak. Na albu s nimi dále účinkují další Poláci – zpěvačka Olga Barej, kytarista Maciej Wieżyński, kontrabasista Michał Jaros a bubeník Marcin Jahr. Album, které v této sestavě natočili, pojednává o hledání lásky a o plavbě pod hvězdami mořem života. Název „astroláb“ sloužil původně pro astronomický přístroj, používaný také při plavbách na moři. A Rui Teles, který žil řadu let v Lisabonu, se při tvorbě inspiroval právě náladou tohoto města, které kdysi bývalo výchozí pozicí pro řadu objevitelských cest. V současné době portugalský zpěvák bydlí na vesnici v Polsku, kde založil rodinu a otevřel si portugalskou restauraci.

Zpěvačku jménem Carmen Souza jsem zmínili v souvislosti s baskytaristou Theem Pascalem, se kterým dlouhodobě spolupracuje a kterému hostuje na jeho albu Quamundos 2. Pascal je také producentem jejích sólových desek včetně té nejnovější, nazvané Interconnectedness. Většina skladeb vznikala jako autorská spolupráce zpěvačky a producenta – on skládal hudbu, ona psala texty. Album reflektuje především stav světa po dvou letech pandemie, a to jak z pohledu zpěvačky samotné, tak v globálním měřítku. „Pandemie byla velkou výzvou pro naše hodnoty, morálku a lidství, a i dnes je ještě všechno stále nejisté a křehké. A naše hudba chce tuto křehkost vyjádřit,“ říká Carmen Souza, která se sice narodila v Lisabonu, ale hlásí se ke kapverdským kořenům.

Své druhé album s názvem The Most Beautiful Skies vydala portugalská jazzová skupina Plasticine. Kapela o své tvorbě říká: „Inspirujeme se velkým množstvím vzorů a neomezujeme se na jeden jediný hudební styl. Snažíme se mít svůj vlastní portugalský zvuk, trochu okořeněný soulem, jazzem, africkou hudbu… To všechno mícháme dohromady a snažíme se o co nejširší žánrový záběr a o velkou pestrost.“

Portugalský kytarista Francisco Sales v minulosti spolupracoval například s britskou acid-jazzovou skupinou Incognito. Své třetí autorské album, na kterém intenzivně pracoval čtyři roky, nazval Fogo na água, Oheň ve vodě. Při jeho natáčení použil různé druhy kytar, a to nástroje akustické, elektrické i nástroj resofonický, s kovovým tělem, známý jako dobro. Pomocí především instrumentálních skladeb se snažil vyjádřit podstatu protikladných elementů, jako jsou oheň a voda nebo země a vzduch. Zatímco na albu prakticky v každé skladbě účinkuje jiná sestava muzikantů, živě Sales své písně uvádí v triu s violoncellistkou a zpěvačkou a s bubeníkem.