Slyšte, lidé! – Brno hudební VII.

Slyšte, lidé! – Brno hudební VII.

Pořad v souvislostech


Brno hudební VII.
Budeme vysílat

Hudba ve svitu půlměsíce 3
Hudba ve svitu půlměsíce 3
Slyšte, lidé!
Vysílali jsme


Na flétny a píšťaly…

Na flétny a píšťaly…

Hudební výlet na Kapverdy
Audioarchiv

V tomto vydání týdeníku Slyšte, lidé! uvedeme sedmou část volného cyklu Brno hudební. Budeme se věnovat aktuálním nahrávkám brněnských interpretů a skupin různých žánrů. Představíme si například skupinu Evolet v čele s písničkářkou Evou Jurčákovou, improvizační soubor Dust In The Groove, norsko-českou skupinu NOCZ, sólový projekt výtvarnice a hudebnice Markéty Lisé s názvem Kutya, skupiny Kupodivu a The Shookies nebo písničkáře Dana Vertíga. Premiéra v sobotu 17. srpna 2019, poté možnost poslouchat z audioarchivu.

Brněnská skupina Jay Delver nedávno vydala své první studiové album s názvem Lonely Online Dragons. Kapela sama se řadí k žánrům pop, funk a rock, které ovšem překračuje. Album natočila ve spolupráci s dánským producentem a skladatelem Lassem Kristensenem. Dne 11. října 2019 Jay Delver zahraje v našem studiu živě.

Big band Cotatcha Orchestra na své první oficiální album teprve čeká, ale my máme k dispozici nahrávku jednoho zajímavého koncertu z loňského roku. Jazzový orchestr pod vedením trumpetisty Jiřího Kotači si do Brna jako hosta pozval nizozemského trombonistu, aranžéra a kapelníka Ilju Reijngouda. V rozhovoru pro naše rádio pak tento významný západoevropský jazzman řekl: „Musím zdůraznit, že Cotatcha Orchestra je opravdu skvělá kapela. A to neříkám proto, že bych se jim snažil pochlebovat a usiloval tak o další pozvání. Skutečně jsou to výborní hráči, navíc jsou zvyklí hrát bez dirigenta, který by stál před nimi. Jsou si tím pádem jistí sami sebou, vědí přesně, co mají dělat, dokonale znají skladby, které hrají. Já jsem jim vždy jen odpočítal takt a sem tam jsem řekl něco k dynamice, ale to bylo všechno. Už první den, když jsem přijel a poslechl jsem si je při první zkoušce, to znělo velmi dobře.“

Pavel Čadek píše písně, zpívá a především hraje na violoncello. Jeho skupina si říká Úcellová skupina. Pavel se u nás ve studiu poprvé představil v duu s Ivo Cicvárkem, podruhé už přišel s vlastním repertoárem. Mezitím vyhrál v Praze písňovou soutěž Notování.

Eva Jurčáková pochází ze Slovenska. Na veřejnosti se poprvé představila v roce 2015 s triem Soundno. O rok později založila duo Evolet s kytaristou Jurajem Serišem, dalším Slovákem žijícím v Brně. Zkoušela hrát i ve větší sestavě, až nakonec kapela Evolet vykrystalizovala do podoby, ve které nedávno natočila své první oficiální album. Producentem a zároveň baskytaristou je na desce Martin Kyšperský. Dále Evu Jurčákvou doprovází kytarista Antonín Koutný a bubeník Jakub Kočička. Celé album vzniklo původně jako studiový projekt, ve kterém právě vyhledávaný producent a zkušený muzikant Martin Kyšperský Eviny původně folkové písně posunul blíž k rockové nebo alternativní hudbě.

Především starší elektronickou hudbou se na svém sólovém projektu inspiruje Markéta Lisá, muzikantka a výtvarnice, známá jinak ze skupiny Midi Lidi. Její mnohovrstevnaté album, inspirované Depeche Mode i Wabim Daňkem, se jmenuje Kisko, celý projekt pak dostal názvem Kutya. Vedle elektronického doprovodu stojí rozhodně za pozornost i zvláštní poetika Markétiných textů.

Skupina Kupodivu sbírá úspěchy na folkových festivalech. A přitom k folku, jak jej mnozí chápou, má hodně daleko. Především hraje bez kytary – v obsazení má klávesy, saxofon a baskytaru. V tomto tvaru původně skutečně folková kapela hraje posledních pět let. Získala autorskou Portu, cenu Rady Notování, vyhrála Moravského vrabce, byla druhá na Mohelnickém dostavníku. A nedávno vydala své první album Živočišné pudy. Na něm, a vůbec na této kapele, je zajímavé spojení hudby, která kombinuje funk, pop a rock, s texty, které zůstávají folkové, tedy často příběhové. Navíc Petr Šašinka, který texty píše, si umí krásně hrát s češtinou.

Skupin The Shookies se sice hlásí k Brnu, ale vznikla v roce 2010 ve Vysokém Mýtě. Na svém webu uvádějí, že se tam tehdy „potkala parta lidí se stejným hudebním cítěním a chutí společně tvořit. Inspirovala je především písničkářská tradice zahraničního folkrocku a akustického rocku a z hraní v parku se postupně vypracovali až na klubovou a festivalovou scénu. V roce 2014 představili svou první desku Great Test Hits. Za svůj velký úspěch považuje předskakování Glenu Hansardovi a skupině Interference v olomouckém Jazz Tibet Clubu. V prosinci 2018 vydali The Shookies singl Lonely & Weak a letos v březnu album s názvem Sooner or Later.

Dan Vertígo má zkušenosti z pouličního hraní a nyní vydal své druhé autorské album, postavené na vlastních hudebních, cestovatelských a pozorovatelských zážitcích. Kdo zná Dana jako velmi živelného interpreta, tuto jeho vlastnost v písních najde. Na druhou stranu je album až překvapivě barevné a ukázněné. Sám písničkář na desce hraje na kytary, basu, klavír, akordeon a rytmické nástroje. Kromě toho si přizval několik hostů, mezi nimiž figurují například saxofonista Matouš Hamerník, trumpetista Petr Bárta, bubeník Vojta Bořil nebo hráč na cajón Jakub Vašica. Jejich účast je píše střídmá – nemáte pocit, že je přehostováno –, ale na druhou stranu právě drobné vstupy vyjmenovaných nástrojů velmi napomáhají desce k pestrosti. Album se jmenuje #DNVRTG.

Poslední dvě formace, které si v pořadu představíme, mají společného jednoho člena, hráče na saxofon Radima Hanouska. První z těchto skupin se jmenuje Dust in the Groove. Jak Hanousek řekl v rozhovoru pro Český rozhlas Jazz, v současné době se jedná o „hru mezi soudobou hudbu a jazzem“ a jazz se do repertoáru souboru vkrádá čím dál víc. V centru pozornosti této zajímavé sestavy je však zvuk coby doména soudobé hudby: „Hráli jsme si s jemnými dynamikami, zkoušeli jsme propojování různých barev nástrojů, zajímalo nás, jaké vzniká zvukové spektrum.“ Dust in the Groove používá neobvyklé kombinace nástrojů včetně například marimby hrané smyčcem nebo pomocí dechu. Skupinu Dust in the Groove založil Radim Hanousek během svého studia na JAMU v Brně. Ve starším rozhovoru pro časopis Harmonie popisuje: „Začaly se mi hromadit nové skladby, k nim se přidala spousta podnětů z poslechu nové hudby a celé to vyvrcholilo, když mě Vítek Křišťan přesvědčil, že bych měl na svůj absolventský koncert pohlížet jako na výjimečnou událost, shrnout, kam jsem se v době studia dostal. Výsledkem bylo, že jsem si vytvořil představu o kapele, která by mne jako posluchače opravdu bavila. Chtěl jsem v ní mít marimbu, basklarinet, zpěv, začal jsem přemýšlet nad zvukem. Napsal jsem pro absolventský koncert program, přizval další muzikanty, a protože to nedopadlo úplně špatně, chtěl jsem pokračovat.“ Dust in the Groove je tedy pokračování tohoto absolventského projektu Radima Hanouska.

Vedle skupiny Dust in the Groove má brněnský saxofonista Radim Hanousek i další projekty. Jedním z nejdůležitějších je mezinárodní, česko-norská, formace NOCZ. V jejím čele stojí vedle Hanouska Didrik Ingvaldsen, norský trumpetista. V už zmíněném rozhovoru pro Harmonii Hanousek svého spoluhráče představuje slovy: „Didrik Ingvaldsen je světoběžník, který rád spolupracuje s muzikanty z různých zemí. Pochází z norského Stavangeru, ale část roku tráví v Berlíně, dlouho žil v New Yorku, měl projekty v Africe nebo v Japonsku. Já jsem se s ním poprvé potkal v brněnském klubu Metro. Padli jsme si do oka a domluvili jsme se, že si spolu zahrajeme otevřenou improvizaci. K té došlo při jeho další návštěvě Brna, a pak už to šlo celkem rychle. Didrik připravil materiál, napsal spoustu skladeb, z Norska přivezl skvělého basistu Mikaella Olssona a odjeli jsme sérii asi deseti koncertů.“ Sestava skupiny NOCZ se několikrát změnila, už delší dobu v ní například hraje na kontrabas Marian Friedl, český hudebník, kterému jsme nedávno věnovali celé jedno vydání pořadu Slyšte, lidé! Skupina NOCZ má na svém kontě několik alb, jedno například natočené ve spolupráci s Ivou Bittovou. Zatím nejnovější počin této česko-norské skupiny se jmenuje Sailor On Dry Land a jedná se o spolupráci jazzové kapely s netradičním pěveckým sborem. Důležitá je tentokrát nehudební inspirace – Didrik Ingvaldsen čerpal z díla španělského básníka Rafaela Albertiho, který zemřel v roce 1999 v 96 letech. Jeho verše byly inspirovány avantgardou, barokem, surrealismem i politickým vývojem ve světě. Ingvaldsen pod dojmem ze Španělových veršů složil skladby nejprve pro sólové housle a poté jim vdechl další život s kapelou NOCZ, v tomto projektu doplněnou o komorní pěvecký sbor.

Rozhovor s Mirkem Kemelem

kemel-mirek_rozhvor-MilanTesar_fotoMartinHolikPoslechněte si rozhovor s písničkářem a karikaturistou Mirkem Kemelem o albu Vlčí stopy.

Regiony

Regiony

Hudební výlet do Polska

Zveme vás na hudební výlet do Polska. polski-piach_polnoc_obalCD

30. narozeniny skupiny Cimbal Classic

Cimbal ClassicSkupina Cimbal Classic zve na své výroční koncerty.

Nové album skupiny Adorare

IMG_4930_AdorareSeznamte se s novým albem valašské křesťanské kapely Adorare

Partneři

Harmonie_logo_velke_web