Radim Hanousek: V Gulo čar jsem poznal kolektivní přístup

Radim Hanousek nedávno projel křížem krážem celou naši republiku jako člen skupiny kubánského trumpetisty Lázara Cruze. „S Lázarem jsem několikrát hrál a vždy jsem byl překvapen, že hráč s takovým úžasným feelingem a smyslem pro latinu a bebop nevystupuje s nějakou svou kapelou. Lázaro hraje hodně citlivě, s velkým zaujetím a kubánským šarmem. Když byl ještě na Kubě, vystupoval s Gonzalem Rubalcabou, Arturem Sandovalem i Dizzym Gillespiem. U nás žije trochu v ústraní, učí na konzervatoři v Kroměříži,“ líčí Hanousek a dodává: „Mám moc rád souzvuk tenoru a trumpety. S Lázarem jsme měli shodné představy a dali spolu dohromady kapelu složenou ze skvělých hráčů z celé Moravy. Pianista Vlastík Šmída je z Ostravy, bubeník Kamil Slezák z Olomouce. Na kontrabas hraje Vincenc Kummer, pán, který v emigraci doprovázel desítky světových jazzových hvězd a nyní se vrátil na důchod do Brna. Hrát se všemi těmito lidmi je pro mě vždy zážitek.“

Radim Hanousek však nežije jen jazzem: „Baví mě hrát různé typy hudby, tedy pokud mi ta která hudba přijde zajímavá. Vždy se pozná, když hraje muzikant s jazzovým vzděláním, v jakémkoliv žánru. Lépe si harmonicky poradí, nestačí mu základní tóny, ví o možnostech. V Gulo čar jsem poznal kolektivní přístup k hudbě. Tato kapela je vlastně rodinná záležitost, všichni spolu tráví veškerý čas, výsledná hudba je skládačka ze všech členů, všechno na sobě přesně sedí, stejně dýchá. Cítil jsem určitou odlišnost vnímání hudby i života, hráčsky jsem měl trochu problém zacvaknout do tohoto strojku. Ale poznal jsem obrovskou přirozenou muzikálnost, kapele nadále fandím a sleduji ji.“

Hodně zkušeností nasbíral Hanousek v bigbandu Gustava Broma a v dalších velkých orchestrech: „Hraní v sekci se zkušenějšími hráči je výborná škola, ať už jde o ladění, dynamiku, frázování. Určitě jsem se naučil číst noty, kapely tohoto typu moc nezkouší, člověk se musí naučit spoustu věcí zahrát z listu.“ Zajímavou školou z oblasti moderního jazzu bylo společné turné s norským trumpetistou Didrikem Ingvaldsenem, neboť skandinávská škola je dnes v Evropě fenoménem. „Didrik říkal, že jazzmani v Norsku nemusí vesměs hrát mainstream, protože se můžou opřít o systém grantů,“ popisuje Hanousek situaci, která se českým muzikantům musí jevit téměř jako sci-fi, „většina hudebníků se bez existenčních obav může věnovat hudbě dle vlastních představ, a vzniká tak spousta zajímavé, experimentální, autorské hudby.“ Skandinávský jazz, který zná především z poslechu desek legendárního labelu ECM, je pro Radima Hanouska „hodně prostorová hudba“, ve které se ztrácí evropský pojem času.

(Celý profil Radima Hanouska včetně doporučené diskografie najdete v červnovém čísle měsíčníku Folk & country.)