Thanos Stavridis: Jednou nohou na Balkáně
Pořad v souvislostech
Rozhovor s řeckým hudebníkem Thanosem Stavridisem
Budeme vysílat
S hudebnicí Ivy Z o projektu YS
Rozhovor s belgickou skupinou Aleph Quintet
Se skupinou Dukla o albu Stejný lepší
Vysílali jsme
Koncert zpěvačky Ildikó Kali ze studia Proglasu
Rozhovor s belgickou skupinou Aleph Quintet
Rozhovor s folkovou skupinou Hovaduo
Audioarchiv
Thanos Stavridis je špičkový akordeonista z Řecka, který se během dvaceti let své kariéry podílel více než na stovce alb různých umělců. Nedávno mu vyšlo nové sólové album Spicy Margarita, na kterém s pomocí mnoha hostů nabízí své vlastní skladby na pomezí tradiční balkánské hudby a jazzu. Rozhovor s Thanosem Stavridisem vedl v řečtině Jannis Moras.
Z rozhovoru s řeckým akordeonistou Thanosem Stavridisem
Zabýval i mnoha jinými nástroji – mám vystudovaný saxofon, klavír, studoval jsem taky etnomuzikologii, takže jsem se hudbou zabýval i vědecky. Přesto všechno akordeon zaujímá v mém životě velmi výjimečnou pozici. A když jsem se měl později rozhodnout, která oblast hudby bude předmětem mého výzkumu, přirozeně jsem se rozhodl pro balkánskou hudbu, kterou se konstantně zabývám. Jinak bych řekl, že jednou nohou stojím právě na Balkáně a druhou pak ve všech ostatních proudech světové hudby.
Na albu mi hrají i vrcholní muzikanti z Řecka. Například Jotis Kiourtsoglou na baskytaru, se kterým hrajeme i v dalším projektu s názvem dROM. Pak třeba Vaggelis Karipis na perkuse a další a další. Většina z nich jsou kamarádi z dřívějška, ale některé jsem poznal až třeba během natáčení a zůstali jsme v kontaktu až dodneška.
Na albu jsou tři skladby, kde máme smyčcové nástroje, jejichž aranžmá vytvořil jeden kamarád, s nímž se známe více než 20 let, už od studentských let na univerzitě, a tím je Jannis Papadimitriou, který je vynikající aranžér a umí skvěle pracovat se symfonickým orchestrem. Takže tyto tři skladby, kde máme smyčcové kvarteto, byly na něm, na mně opět bylo popsat mu svou představu a vymezit harmonické hranice skladby.
Velmi se mi líbí nechávat ve skladbách určitý prostor a vzduch, protože tak může jít i hudba kupředu. Možná i proto je na tomto albu výraznější jazzová nálada. V podstatě ve všech skladbách je určitá otevřenost. Jistě i proto, že je v nich improvizace, ale nejen díky tomu. Já vlastně jen stavím kostru stavby a pak už každý přidává svoje vlastní cihly.
Díky tomu, že jsem vyrostl na severu Řecka, kde máme mnoho společného s hudbou celého Balkánu, mě právě tato hudba charakterizuje nejlépe. Jakkoli se snažím zahrát něco jiného, dokonce i když jsem hrál na saxofon a snažil jsem se zahrát jednu skladbu od Paquita D´Rivery, což je jeden z mých oblíbených kubánských muzikantů, vždycky to znělo jako kdyby to hrál nějaký Balkánec, a ne Kubánec. Takže myslím, že ať se hudebně vydám kamkoli, vždycky nakonec skončím na Balkáně.