Evritiki Zygia a jejich burcující hudba

Rozhovor se Spyrosem Stratosem ze skupiny Evritiki Zygia

Vaše album Ormenion vyšlo v březnu 2020 u vydavatelství Teranga Beat. Jak došlo k vaší spolupráci s ním?

Naše seznámení s Adamantiosem Kafetzisem, majitelem vydavatelské společnosti Teranga Beat, bylo vlastně příležitostí k uskutečnění tohoto projektu. Poznali jsem se náhodou v roce 2015 na jedné lidové slavnosti ve městě Drama na severovýchodě Řecka, kam byl Adamantios pozvaný. Do té doby o nás nikdy neslyšel, ale jakmile večer skončil, přišel, aby nám sdělil svoje dojmy. Byl nadšený, mluvil hlavně o tom, že na něj zapůsobilo, jak je to velmi burcující hudba a jaké emoce v lidech vyvolává. Pro nás to nebylo nic neobvyklého, protože od chvíle, co kapela existuje, na podobných lidových slavnostech hráváme. Často vidíme davy lidí tancovat na tradiční písně. Tím spíš tam, kde jsme tehdy hráli, což bylo ve vesnici Nerofraktis u města Drama. Tamní obyvatelé jsou uprchlíci z východní Thrákie, která je dnes součástí Turecka. 

Co vám Adamantios poradil?

Chtěl, abychom svou hudbu představili i na současné klubové scéně v Aténách, kde publikum o této hudbě nemá příliš potuchy. Věřil, že má tato muzika takovou dynamiku, že může okouzlit i posluchače, kteří na ní nevyrostli. Nám se tato myšlenka velmi líbila a tak jsme odehráli dva úspěšné koncerty v Aténách. Jeden z nich dokonce v klubu Six Dogs, což je velmi známá alternativní scéna. Adamantios pak chodil s různými hudebními nápady. Zároveň nás ponoukl k podání žádosti o účast na mezinárodním hudebním veletrhu WOMEX. A tak jsme začali připravovat celý tento projekt, který nám učaroval hlavně z toho důvodu, že jsme mohli poprvé za celou dobu existence kapely hrát vlastní skladby, mohli jsme se oddat improvizacím, mohli jsme vyzkoušet nové, elektronické zvuky jako např. syntezátor Moog nebo elektronické analogové varhany, které slyšíte i na albu Ormenion. 

To je tedy současnost nebo nedávná minulost. Jaké ale byly začátky kapely?

Evritiki Zigia se začala objevovat na hudebních akcích v Thrákii v letech 2007–8. Byli jsme parta muzikantů, kteří měli velmi hluboký vztah k hudbě našeho regionu, všichni jsme vyrostli v Thrákii. Thrákie je severovýchodní část Řecka a sdílí hranice s Tureckem a Bulharskem. Mnozí z nás jsou potomci uprchlíků z východní a severní Thrákie, tedy z dnešního Turecka a Bulharska. Byli jsme tedy parta, které se líbily tradiční staré nástroje a melodie. Na těch jsme doma vyrostli a slýchávali jsme je na velkých slavnostech, kterých jsme se účastnili. Takže jsme pak později chtěli reprodukovat přesně ten zvuk, na kterém jsme vyrostli. Proto jsme se rozhodli hrát systematičtěji a vytvořit kapelu. 

Vraťme se k aktuálnímu albu. Jak probíhalo nahrávání?

Když nám Adamantios na začátku řekl, že chce, abychom písně natočili živě, byli jsme trochu zdrženliví, protože jsme věděli, že kvůli sebemenší chybičce bude třeba celou skladbu nahrát od začátku celou znovu. Zároveň jsme ale rychle pochopili, že tento způsob natáčení má i spoustu výhod. Hrát se svými spoluhráči živě v prostoru s dokonalou akustikou a za pomoci prostředků na velmi vysoké technické úrovni je něco, co tě zdokonaluje ze všeho nejvíc jako muzikanta. Musíš být stoprocentně soustředěný po celý čas nahrávání. Nejzásadnější bylo zachovat si po celou dobu dokonalost v provedení a v přístupu. Vlastně ani neexistoval jiný způsob, jak na posluchače přenést veškerou energii a sepětí kapely, ten jedinečný zvuk, který vzniká, když spolu hrají dudy, lyra, kaval a davul. Nemohli jsme hrát každý zvlášť, chtěli jsme zaznamenat přesně tu kapelní energii, která vzniká i při živém hraní na pódiu. Chtěli jsme, aby výsledek byl stoprocentně pravdivý, chtěli jsme, aby byla nahrávka autentická a upřímná. Prostě jsme přišli, zahráli a přesně to bylo zaznamenáno. 

Propagaci alba vám překazila epidemie covidu. Stihli jste písně hrát naživo?

Naším záměrem bylo od začátku to, abychom album představili na world music festivalech a kdekoli jinde to bude možné. Ještě před vydáním alba jsme tento projekt zahráli v roce 2018 na zmíněném hudebním veletrhu WOMEX v Las Palmas. Dále jsme hráli například na Ethnoport festivalu v polské Poznani. A měli jsme i další nabídky z různých míst Evropy, abychom projekt představili. Pandemie je teď ovšem pro nás všechny v tomto směru překážkou. Ale chci věřit, že až se věci dají zase do pořádku a opět se začnou organizovat akce, budeme moci album zase jednou zahrát živě. 

(Úryvky z rozsáhlejšího rozhovoru, který se Spyrosem Stratosem ze skupiny Evritiki Zygia vedl v řečtině a do češtiny přeložil Jannis Moras.)