Slyšte, lidé! – Za hudbou Romů 2021

Jako první nám bude hrát slovenská houslistka-primáška Barbora Botošová. Ta na svém albu Colors Of My Soul nabízí hudbu různých žánrů. Album natočila se svými přáteli, kteří ji doprovázejí a podporují jak v jejích vlastních kompozicích, tak v nových aranžmá slovenských a romských lidových písní. Sama Botošová navazuje na odkaz svého dědečka Jána Berkyho Mrenici, legendárního romského muzikanta, ale zároveň se snaží jít svou vlastní cestou. Je houslovou virtuózkou v oblasti lidové i vážné hudby. Svůj první vlastní soubor Bohémiens vedla už ve svých 21 letech a od té doby se postupně stala respektovanou primáškou. Na svém albu Barbora hraje na housle a violu. Za pěveckým mikrofonem se střídají Peter Adamov, Michaela Koločai Bobeková a Agata Siemaszko.

Světový hudební veletrh WOMEX se loni na podzim kvůli pandemii konal pouze ve virtuálním prostoru. I za takových podmínek však porota udělila prestižní výroční cenu, kterou získala romská zpěvačka z Maďarska Mónika Lakatos. Je příslušnicí komunity Olašských Romů, kterou v Maďarsku tvoří asi 30 000 osob. Olaši stále hovoří svým romským jazykem a praktikují tradiční způsob života. Mónika pochází z vesnice Nagyecsed, která se nachází v samotném srdce olašské komunity v severovýchodním Maďarsku, v oblasti známé svou lidovou hudbou. I Mónika tedy pochopitelně zpívá od nejranějšího dětství. V současné době stojí v čele souborů The Gipsy Voices a Romengo, ve kterých se věnuje mimo jiné lyrickým písním zvaným hallgató a tanečním pergető. Důležitým tématem je pro ni postavení ženy v kultuře a obecně ve společnosti a také snaha dát dostatek prostoru mladé romské generaci. Prestižní cena světového veletrhu WOMEX je velkou poctou nejen pro ni, ale pro celou hudební tradici Olašských Romů. Loni na podzim Mónika Lakatos se skupinou The Gipsy Voices vydala nové album Hangszín, se kterým se v březnu 2021 dostala na 13. místo žebříčku World Music Charts Europe.

„Královna romské hudby“, to je titul, který v roce 1976 na jednom romském festivalu v Indii obdržela makedonská zpěvačka Esma Redžepova. Když v roce 2016 ve věku 73 let zemřela, zmiňovala média nejen její hudební úspěchy, ale třeba i to, že byla nominována na Nobelovu cenu za mír za své charitativní iniciativy. Web Romea.cz například citoval z jednoho jejího rozhovoru slova: „Ráda pomáhám lidem. S manželem jsme nikdy neměli vlastní děti, ale tento handicap jsme si dostatečně vynahradili – za celý dosavadní život jsme adoptovali 47 dětí. Dáváme jednu pětinu výdělku z každého koncertu na charitu. Podporujeme finančně chudé mladé lidi na studiích.“ V tomtéž nekrologu se také psalo, že v době občanské války v Kosovu byl jejich dům otevřen všem lidem, kteří v nouzi potřebovali jídlo a další základní věci. Esmě Redžepové a nedávno vydanému albu My Last Song jsme se věnovali na Proglasu už vícekrát. Jedná se o album se zpěvaččinými posledními nahrávkami před smrtí, které však její spoluhráči z pietních důvodů vydali až pět let po smrti Esmy Redžepové. V červnovém žebříčku World Music Charts Europe je toto posmrtně vydané album „královny romské hudby“ na 14. místě.

Pod názvem Giľav – Piesne, ktoré si Rómovia spievajú doma vyšla už dvě alba s nahrávkami manželů Marcely a Jozefa Dreveňákových ze slovenského Bardejova. Projekt vznikl z potřeby zachovávat tradiční kulturu s odkazem na původní repertoár a představuje autenticky nahrané písně v podání výjimečných romských hudebníků, interpretů skutečně autentické romské hudby. Na projektu se dramaturgicky a odborně podílela etnoložka a muzikoložka Jana Belišová, která s manželi Dreveňákovými spolupracovala už v minulosti. Právě její zásluhou vznikl festival Phurikane giľa, na kterém se tito hudebníci poprvé zviditelnili. Marcela a Jozef Dreveňákovi sa stali členy multietnického hudebního projektu afterPhurikane, s nímž vystupovali na domácích i zahraničních pódiích.

Šalefuky je jeden z projektů jazzového saxofonisty Mila Suchomela, který například před deseti lety založil Gypsy Jazz Festival. Šalefuky není čistě jazzová skupina, ale spíše taneční projekt, který se inspiruje romským a slovenským folklorem a také hudbou Balkánu. Cílem skupiny Šalefuky je podle jejího zakladatele „roztancovat nohy a spálit všechny tuky“. Skupina nedávno vydala své první album.

Silná romská hudební tradice je i v západní nebo jižní Evropě. V únoru 2021 vyšlo album s názvem Mediterranean Gypsies Roads s podtitulem The Sound of Guitars #1. Jde o první disk zamýšlené série, která má mapovat romskou hudební scénu Katalánska a jižní Francie, tedy oblasti, kde je naprosto běžné, že romští hudebníci hrají na ulici na špičkové úrovni rumu, fandango nebo gypsy jazz ve stylu Djanga Reinhardta. Nám bude v pořadu hrát nejprve 20letý Djelito Soles, který se hře na kytaru intenzivně věnuje od svých 12 let a bravurně mísí prvky flamenca, jazzu, blues a bossanovy. Po něm se představí Ramon del Pichon, vlastním jménem Ramon Gimenez Ximenis, jeden z nejvýznamnějších představitelů romské scény v Barceloně. Doménou jeho melodicky, harmonicky i rytmicky bohaté hry je především rumba.

Španělského pianistu a skladatele Davida Peňu Dorantese, který vystupuje pouze pod jménem Dorantes, jsme si nedávno představovali v pořadu o klavíristech. Je to špičkový flamencový hráč, který se hlásí také k inspiraci hudbou Clauda Debussyho a jazzem. Jeho výpravné dílo La Roda del viento je inspirované první uskutečněnou cestou kolem světa. Na ni vyplul ve španělských službách portugalský mořeplavec Fernão de Magalhães a po jeho smrti plavbu kolem zeměkoule dokončil jako nový velitel Juan Sebastián Elcano. Dorantes tento příběh zpracoval jako hudební kompozici pro orchestr a flamencový sbor o pěti jednáních.

V souvislosti s projektem Giľav – Piesne, ktoré si Rómovia spievajú doma jsme zmínili slovenskou muzikoložku a etnoložku Janu Belišovou a také hudebně nadané romské manžele z Bardejova Marcelu a Jozefa Dreveňákovy. Se všemi se potkáme i v dalším projektu, který se jmenuje Angrusori. To je společný projekt norského Kitchen Orchestra a právě zmíněné komunity kolem slovenských romských interpretů. Cílem je zachytit na jedné straně hudební tradici současných migrujících národů a na druhé straně práci se současnou, experimentální improvizací. Jako dirigent orchestru a hráč na varhany na projektu spolupracoval skladatel Nils Henrik Asheim a důležitým hostem je na albu také česká houslistka a zpěvačka Iva Bittová.

O „královně romské hudby“, už zesnulé Esmě Redžepové, jsme si řekli, že adoptovala více než 40 dětí. A její adoptivní dcera Eleonora Mustafovska nyní kráčí v matčiných stopách a dokonce loni nahrála album s matčinou doprovodnou skupinou. Kapela si na tomto albu říká Esma’s Band, tedy Esmina kapela, a album se jmenuje Gipsy Dance.