Camael moravsky, romsky a skotsky

Skupinu Camael tvoří dívčí vokální trio (Triny) a šestice zkušených instrumentalistů, které spojuje vášeň pro lidovou hudbu. Na novém albu nazvaném Do skoku se vedle písní moravských objeví též písně romské a skotské jakož i starobylá koleda a několik autorských skladeb. Oproti minulému CD Camael z roku 2005 je nynější zvuk souboru snad méně folklórní, zato však říznější, experimentálnější, objevují se zde nové nástroje – kytara, mandolína, dudy a zejména perkuse. Budete zde moci slyšet např. skotský rejdovák s osobitými perkusemi Camilo Callera (KOA), působivou „cikánskou lamentaci" Marel o Del nebo originální aranžmá moravské lidové písně Víno a mnohé další originálně zaranžované lidové písně.

(Oficiální tisková zpráva vydavatelství Indies MG Records)

Úryvek z připravovaného rozhovoru pro časopis Folk & country

V roce 2007 se členem Camaelu stal Camilo Caller, mimo jiné kolega Františka Raby (kontrabas) ze skupiny KOA. Co konkrétně do vaší hudby vnesl?

Jana Procházková (zpěv): Camilo je peruánské slunce se spoustou rytmických paprsků. Má cit pro dobarvení našich skladeb a jeho hra na cajón a hruď je vzrušující.

Pavel Fischer (housle, zpěv): Pochopitelně přinesl větší rytmičnost, údernost. Na druhé straně Camilo je hráč s obrovským smyslem pro barevnost a frázování melodie, což jsou přesně ty vlastnosti, které jsou pro rytmiku v kapele typu Camaelu důležité.

V Camaelu se sešli muzikanti se zkušenostmi jiných žánrů. Mnozí z vás například zpívali nebo hráli v muzikálech a Jana Procházková dokonce dva roky muzikálovou školu vedle. Odráží se ve vašem repertoáru nějak i tyto zkušenosti?

Jana: Samozřejmě, veškeré hudební zkušenosti, které člověk během života nasbírá, ovlivňují a formují jeho tvorbu a vztah k jednotlivým hudebním žánrům.

V dnešní době módy world music samozřejmě nejste jediní, kdo upravují folklórní materiál. Jak se vám líbí lidové písničky hrané „elektricky s bicíma“, které ve své písni Folkloreček ironizuje Marek Eben?

František Raba (kontrabas): Píseň Marka Ebena Folkloreček neznám. Mohu však říci, že fandím všem kolegům muzikantům a držím jim palce. Kritiku přenechme jiným, a že jich je dost.

Pavel: Myslím, že v poslední době obecně přišlo do módy kritizování takzvaných prznitelů lidové hudby od samozvaných odborníků, kteří znají jedinou „správnou“ podobu interpretace folklóru. Tím samozřejmě nemyslím Marka Ebena, tam jde o něco jiného. Myslím, že každý má právo na svůj autentický originální způsob vyjádření a pokud má co říci, pak je jedno, jaký výchozí materiál použije a do jakého kabátu ho obleče.

(Kompletní rozhovor najdete v říjnovém čísle měsíčníku Folk & country.)