Slyšte, lidé! – Hudební výlet do Finska 2025

Jako první se nám představí zpěvačka Désirée Saarela, která je příslušnicí švédskojazyčné menšiny ve Finsku. Studovala lidovou hudbu a k vlastní tvorbě ji inspirovaly skupiny, které hrají irský folklor. Později své vzory hledala mezi anglosaskými a skandinávskými písničkářkami. Její nové album se jmenuje Annanland a je inspirováno především výtvarným uměním. Vznikalo ve spolupráci s francouzskou výtvarnicí Chloé Kelly Miller, která se podílela na obalu alba. Titulní skladba Annanland pojednává o hledání snů a o osobním růstu. Saarela vnímá tento koncept jako způsob, jak se i v těžkých časech snažit vytvořit vlastní „jiný svět“, plný naděje. K dalším písním na albu pak písničkářku inspiroval pobyt v Rakousku, a konkrétně pak díla malířů Gustava Klimta a Egona Schieleho. Výtvarné umění ji inspirovalo k novým písním ve švédštině a angličtině, přičemž často tyto jazyky střídá i v průběhu jedné skladby.

Akordeonistka a zpěvačka Anne-Mari Kivimäki se dlouho profesionálně věnovala folkloru z regionu Karélie na pomezí Finska a Ruska. Později se zaměřila na hudbu regionu, ve kterém žila od svých pěti let, jihofinského kraje Häme. A na novém albu Kotiin, Domů, se inspiruje svými cestami do Tallinnu, Reykjavíku nebo dřevěným domem ve čtvrti Pispala ve finském Tampere. Na albu hostují významní hudebníci včetně polsko-ukrajinské skupiny DagaDana a estonského dua Puuluup. Závěrečnou píseň alba pak nazpíval Taito Hoffrén, který byl uměleckým producentem projektu, a ještě před vydáním desky v říjnu 2024 zemřel.
    
Slovo Áššu znamená v jazyce severských Sámů „žhavé uhlíky“. Kapela tohoto jména působí v severním Finsku pod vedením zpěvačky Ully Pirttijärvi. Skupina nedávno vydala nové album Luohteniegut, na kterém se podílí mimo jiné Ullin bratr Keijo, chovatel sobů, nebo norská trumpetistka Hildegunn Øiseth, která zde hraje na kozí roh. Album obsahuje takzvané joiky – tradiční sámské hrdelní zpěvy – o zvířatech, přírodě, větru, přátelích nebo rodině. Mimochodem Ulla Pirttijärvi vyrůstala ve vesnici Angeli na severu Finska, kde je tradičním způsobem života chov sobů. Setkávání se zvířaty v přírodě tvoří tedy přirozenou součást jejího rodinného prostředí. Inspiraci k mnoha písním z alba Luohteniegut dostala Ulla ve snech.

Vila je finská skupina, která se na svém stejnojmenném albu – nazpívaném švédsky – věnuje ukolébavkám. Na albu se prolíná volná improvizace s komponovanými pasážemi a ty zase s interpretací lidových melodií a s texty nalezenými v archivech. Základ skupiny tvoří tři členové – Juulia Björn, Kursi Ojala a Olli Varis.
    
Za projektem Tunto stojí Matti Walenius, finský kytarista, který hraje také na řadu dalších nástrojů – od akordeonu přes balalajku, baskytaru, mandolínu a perkuse až po ukulele. Na svém sedmém albu Huoleton – což znamená Bezstarostný – se inspiruje lidovou hudbou ze severního okraje finského hlavního města Helsinki. Kromě toho však jeho album oslavuje africkou řeku Zambezi, lyžování ve švýcarských Alpách, poušť Gobi a města Ulánbátar a Hanoj.

Finská houslistka Emilia Lajunen působí v několika projektech. Je členkou kapely Ritva Nero, věnuje se sólové tvorbě a má také houslové duo s další hudebnicí Suvi Oskala. Obě hráčky jsou uznávanými interpretkami finské lidové hudby a obě svou hrou spojují znalosti finské tradice s mistrovskou hrou na housle. Od roku 2010 společně zkoumají zvukové možnosti houslí a jejich repertoár zahrnuje silné interpretace tradičních melodií i nových skladeb na objednávku, přičemž jejich hudba vyniká jedinečným zvukem. Vedle hudby samotné kladou důraz i na ekologii. V roce 2020 dvojice například získala zvláštní ocenění za své bezemisní cyklistické turné. Jejich třetí společné album se jmenuje Toisjalkainen. 

Maco Oey je finský zpěvák, skladatel, hudebník a také speciální pedagog. Hudbu vnímá jako něco, co spojuje lidi z různých prostředí a kultur. Jako univerzální jazyk, který může překonat předsudky a přivést lidi k sobě. Oey je silný vypravěč, jehož písně vyprávějí o jeho vlastním životě, o zážitcích jeho blízkých a také o cestách po světě. Důležitými tématy pro něj jsou rodina a také stárnutí. Jako odborník na speciální pedagogiku se Oey zabývá mimo jiné prevencí šikany a sociálního vyloučení a možnostmi podpory slabších a znevýhodněných.

Album Nevrak zpěvačky Venly Ilony Blom obsahuje neobvyklé zvukové krajiny, v nichž jsou zapojeny prvky severské lidové hudby, filmové hudby a elektroniky spolu s beatboxovými rytmy. Venla Ilona Blom jako autorka čerpá inspiraci od umělců jako Enya, Kate Bush a Eivør Pálsdóttir a konkrétně nové album je ovlivněno také neo-klasickými skladateli Ólafurem Arnaldsem, Maxem Richterem a skladatelem filmové hudby Vangelisem. Album je inspirováno mýty, legendami a příběhy, které Blom nasbírala na svých cestách po světě, a zabývá se také vážnými tématy, jako je nedostatek lidskosti, smrt a útěk, ale i krásou života.

Sámové jsou původní etnikum obývající severní oblasti Norska, Švédska, Finska a ruský poloostrov Kola. Tradičně se věnují rybolovu, lovu a pastevectví sobů. Dříve byli nazýváni Laponci nebo Lopaři, avšak tato pojmenování se dnes nepoužívají, protože pocházejí z hanlivých výrazů v norštině a finštině. Sámové nemají vlastní autonomní území, ale ve Finsku, Norsku a Švédsku mají své sámské parlamenty, které zastupují jejich zájmy v otázkách kultury, jazyka a práv. Sámská zpěvačka Ánnámáret na svém novém albu Bálvvosbáiki klade do kontrastu tradiční sámský pohled na svět s moderním přístupem. Album natočila v osvědčené sestavě s Ilkkou Heinonenem, hráčem na finskou lyru jouhikko, a s producentem elektronické hudby Turkkou Inkiläm. Na koncertech je součástí týmu také mediální umělkyně Marja Viitahuhta, která má na starosti video art. Hudba na novém albu kombinuje tradiční sámský zpěv joik a starou tradici karelsko-estonského smyčcového nástroje jouhikko s moderními elektronickými zvuky.

Kapela Jaakko Laitinen & Väärä Raha čerpá především z hudby Balkánu. Vznikla na severu Finska v Rovaniemi, ale později se přesunula do finského hlavního města Helsinki a začala tvořit vlastní písně v originálním stylu inspirovaném Balkánem, ale zakořeněném ve finské melancholii. Texty písní pojednávají zdánlivě o banálních věcech – o objektech ve vesmíru nebo o nočním autobusu plném opilců. Ve skutečnosti ale mají často hlubší význam a odrážejí různé stránky života. V tvorbě kapely se dnes potkávají vlivy balkánského folkloru, finských šlágrů, řecké lidové hudby i arabské melodiky.

Jako poslední si v pořadu představíme finskou zpěvačku Annu Murtolu a její nové album Estrella del Norte, Severní hvězda, natočené v duu s kytaristou Joonasem Wideniem. Pro někoho je možná překvapivé, že se interpretka ze severu Evropy věnuje hudebnímu tylu flamenco, spojenému se Španělskem, kde vládne mnohem teplejší klima. Anna Murtola však ukazuje, že flamenco není čistě španělská hudba a že na své cestě do sebe v minulosti nasávalo vlivy různých žánrů. Ostatně odborníci dnes mají za to, že tento hudební žánr vznikl v Indii a že jej do Evropy na své pouti z Asie přinesli Romové. Ve flamencu najdeme i prvky hudby arabské a židovské, stejně jako původní španělský folklor. Anna Murtola se nesnaží napodobovat španělské zpěváka flamenca. Říká, že používá sice flamenco jako jazyk, ale – obrazně řečeno – si píše vlastní texty. Na albu, které si dnes představujeme se Annin hluboký a bohatě zabarvený hlas propojuje s Joonasovou virtuózní hrou. Oba hudebníci se podílejí na tvorbě písní, a tím pádem i na vzniku „severského flamenca“ jako svébytného žánru. Oba umělci se seznámili už na začátku století na flamencové dílně ve finském městě Oulu. Na albu vedle vlastní tvorby čerpají z finského národního eposu Kalevala i z lidové hudby jižního Španělska.