Hudební výlet do Finska ve Slyšte, lidé!

3. srpna 2013 World music, Aktuality Autor: Milan Tesař

V týdeníku Slyšte, lidé! vás 10. srpna 2013 pozveme na hudební výlet do Finska. Uslyšíte jak interprety, kteří hrají tradiční finskou hudbu, tak ty, kteří folklor propojují s moderními styly. Vedle známé skupiny Värttinä nebo akordeonistky Johanny Juholy, která letos vystoupila v Náměšti nad Oslavou, uslyšíte například vokální skupinu Suden Aika, hráčku na strunný nástroj kantele Vilmu Timonen nebo skupinu Frigg. A představí se nám také se také zpěvák Wimme Saari, příslušník národa severských Sámů. Reprízu pořadu uvedeme v úterý 13. srpna v 16.55.

Jako první nám v pořadu bude hrát akordeonista Markku Lepistö, známý především ze skupiny Värttinä. Kromě toho má však vlastní skupinu Markku Lepistö Company, hraje v klezmerové kapele Doina Klezmer a v roce 2008 natočil společné album s kontrabasistou Pekkou Lehtim.

Jako druhý nám bude hrát Petri Hakala, lidový hudebník a vysokoškolský učitel lidové hudby, hráč na mandolínu, housle, kytaru, mandolu, mandocello a další nástroje.

Už po několik generací hraje výraznou roli ve finské tradiční hudbě rodina Järvelä. Slavný houslista Johannes Järvelä, narozený v roce 1905, hudební talent zdědil po svém otci, a štafetu převzali jeho synové Aarne, Lauri a Mauno, který je dnes velmi uznávaným učitelem hry na housle. Maunův synovec Antti Järvelä, tedy zástupce další generace, stojí v čele skupiny Frigg, která čerpá z finské a norské lidové hudby.

Ženská vokální čtveřice Suden Aika vystoupila v roce 2007 na festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. V rozhovoru pro festivalový zpravodaj její členky vysvětlovaly, jak jsou Finové hrdí na své kulturní kořeny, ale že ony samy by se nechtěly „úplně zakopat v minulosti“, chtěly by jít také dopředu, přestože jejich cílem zůstává připomenout vzácné a nádherné staré příběhy. A dodaly: „Pokud je kombinujeme s moderními prvky, vychází to z naší potřeby vyjádřit se dnešním jazykem. Nic ovšem neplánujeme, přichází to samo.“ Skupinu, jejíž název česky znamená Čas vlka, tvoří Liisa Matveinen, Katariina Airas, Nora Vaura a Tellu Turkka. Zpívají většinou acapella, pouze občas se doprovázejí na drnkací nástroje – finské kantele nebo africkou mbiru. Vycházejí ze staré severské tradice zpívané poezie, píšou si i vlastní minimalistické melodie a jedním z jejich inspiračních zdrojů je prý i česká zpěvačka Iva Bittová.

Na počátku historie slavné skupiny Värttinä stály sestry Mari a Sari Kaasinenovy. Publicista Leoš Kofroň o nich píše: „Jejich maminka sbírala lidové písničky, učila je své děti a byla to ona, kdo začal organizovat první vystoupení obou dcer na různých večírcích. Dívky zpívaly za doprovodu Sarriny citery – finského národního nástroje kantele – a recitovaly slova písní.“ První muž do kapely přišel v roce 1985, tedy po dvou letech existence. Byl to Janne Lappalainen, hráč na saxofony, buzuki a další nástroje. V současné době najdeme ve Värttinä pouze jednu ze zakládajících členek, Mari Kaasinen, Další dvě zpěvačky se jmenují Karolina Kantelinen a Johanna Virtanen — ta vedle zpěvu hraje na harmonium, na kantele a na dvouřadý akordeon. Sestavu doplňují muži, hráči na akordeon, kontrabas, kytary a bicí. Värttinä, kteár letos slaví 30 let své existence, se věnuje hudbě z Karélie, regionu na hranicích Finska a Ruska.

Ve Finsku samozřejmě existují i kapely modernějšího ražení. Jedna z nich si říká Alamaailman Vasarat, Kladiva podsvětí, a hraje směs rocku, jazzu a klezmeru. V sestavě mají kontrabasový klarinet a suzafon, dále cello, harmonium a bicí.

Samostatnou kapitolu finské hudby tvoří hudba severských Sámů, dříve známých jako Laponci. Nejznámějšími sámskými interprety jsou Mari Boine z Norska a Wimme Saari z Finska, které můžeme řadit mezi reprezentanty tradičního sámského zpěvu joik. Joik je specifický výrazový prostředek, který Sámové vyjadřují své niterné pocity a popisují přírodu, která jej obklopuje. Joik slouží k propojení světa hmotného se světem zemřelých, je pokladem, který si generace sámů předávají po tisíciletí. Studii Jojk – hudební tradice Sámů najdete v knize Sámové, jejíž česko-slovensko-anglické vydání vyšlo v roce 2009. Autorka článku Stanislava Jirešová píše: „Joik je převážně sólová vokální hudební forma bez instrumentálního doprovodu. Představuje těsné spojení melodie, textu, pohybu a mimiky do jednoho celku. Joik poskytuje příležitost k improvizaci – každé interpret ho může obměňovat podle nálady a situace.“ První písemné zmínky o joiku jsou známé ze 17. století. Tehdejší cestovatelé o něm psali jako o „strašném kvílení a křiku“. Italský cestovate a hudební Giuseppe Acerbi si koncem 18. století poznamenal, že při zpěvu Sámů si musel zacpat uši, protože „nemají ani nejmenší ponětí o harmonii“. Už zmíněný zpěvák joiků Wimme Saari se narodil v roce 1959 v Kelottjärvi v severozápadní části finského Laponska. Nevěnuje se pouze čistě etnické hudbě – spolupracoval s francouzským skladatelem Hectorem Zazou, s finskou kapelou Hedningarna nebo s rockovými Rinne Radio. Jako moderní zpěvák joiku se Wimme inspiruje i takovými zvuky, jako je hřmot letadlových vrtulí nebo motorů.

Styů pelimanni je finská tradiční hudba postavená především za zvuku houslí. Výraz pelimanni pochází ze švédského spelman, tedy hudebník, hudec. Vedle už zmíněné skupiny Frigg tento styl reprezentuje také skupina Tsuumi Sound System. Dominantním nástroje je v této kapele vedle houslí opět akordeon, na který hraje Hannu Kella.

Objevují se i kapely, které tradočmé taneční hudbu hrají na méně typické nástroje. Jednou z nich je Sväng, soubor čtyř hráčů na foukací harmoniky. Vycházejí jak z finské tradiční hudby, tak z balkánského folkloru, jazzu nebo filmové hudby. Eero Turkka a Eero Grundström hrají na běžné harmoniky, Jouko Kyhälä, který má ze hry na harmoniku doktorát, hraje na méně obvyklý nástroj zvaný harmonette, a konečně Pasi Leino fouká na basovou harmoniku.

Akordeonistka Johanna Juhola hraje tango, styl původně argentinský, kterému se však ve Finsku skvěle daří. Pouze místo latinskoamerického bandoneonu hrají Finové většinou právě na akordeon a jejich podoba tanga je možná méně vášnivá a více poplatná severoevropskému vnímání světa. Tango bylo ve Finsku populární do 60. let minulého století. Poté nadšení trochu upadlo, ale novou vlnu zájmu o tento žánr nastartoval v roce 1985 první ročník festivalu Tangomarkkinat ve městě Seinäjoki. Finské tango v podání Johanny Juholy jste mohli slyšet v červenci na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou.

Kimmo Pohjonen je finský akordeonista-experimentátor, známý u nás především ze spolupráce s americkým Kronos Quartetem. Kromě toho však má i několik vlastních projektů a z nich si v pořadu představíme trio KTU, které dále tvoří kytarista Trey Gunn a bubeník Pat Mastelotto, oba mimochodem členové kapely King Crimson.

Široké uplatnění nachází ve finské hudbě stále i tradiční strunný nástroj kantele. Vedle jeho původní akustické varianty se dnes hraje i na kantele elektrické. Průkopnicí hry na elektrický nástroj je Vilma Timonen, kterou v jejím kvartetu doprovázejí hráči na kytaru, kontrabas a bicí. Poslední hudební ukázka v pořadu pochází právě od této kapely a jmenuje se Lost & Found.

Rozhovor s Mirkem Kemelem

kemel-mirek_rozhvor-MilanTesar_fotoMartinHolikPoslechněte si rozhovor s písničkářem a karikaturistou Mirkem Kemelem o albu Vlčí stopy.

Regiony

Regiony

Hudební výlet do Polska

Zveme vás na hudební výlet do Polska. polski-piach_polnoc_obalCD

30. narozeniny skupiny Cimbal Classic

Cimbal ClassicSkupina Cimbal Classic zve na své výroční koncerty.

Nové album skupiny Adorare

IMG_4930_AdorareSeznamte se s novým albem valašské křesťanské kapely Adorare

Partneři

Harmonie_logo_velke_web