Slyšte, lidé! – Hudební výlet do Brazílie 2023

Pořad zahájí ukázka z alba Mind Oceans, Oceány mysli, které před necelým rokem vydal brazilský kytarista Rodrigo Bragança. Autor popisuje, že při komponování se nechal unášet okamžitými nápady a emocemi, jako by to byly vzduch a vodní proudy. „Šel jsem, kam mě proud unášel a cítil jsem se, jako bych plul v oceánu pocitů a cestovat v hluboké vodě,“ říká. Výsledkem je album krátkých ambientních skladeb, nahraných výhradně na kytaru. Díky různým efektům však některé skladby znějí podobně jako při použití syntezátorů.

Baladas da Luta, Bojové balady, je název šestého alba brazilské interpretky, která si říká Da Cruz. Vydavatel toto album popisuje slovy: „Hudba v bojové pozici proti nenávisti, lži a politické krátkozrakosti.“ Na album na pomezí R&B, soulu, funku, hip-hopu a afrobeatu si afro-brazilská zpěvačka pozvala jako hosty například britsko-nigerijského rappera Magugu nebo dalšího brazilského umělce Arnalda Atunese. Album vznikalo ještě za vlády autoritářského prezidenta Bolsonara a Da Cruz na něm popisuje Brazílii jako zemi, ve které se politika odcizila lidem, jako zemi, ve které bují rasismus a sociální nespravedlnost.

Skladbu s názvem Bandida, tedy Bandita, jako singl v listopadu 2022 vydal brazilský kytarista a zpěvák Gabriel da Rosa. Je to mladý umělec, který odešel z rodné Brazílie do Los Angeles a tam se potkal s DJem a velkým fanouškem brazilské hudby, který si říká Peanut Butter Wolf. Ten jej nasměroval na producenta a hudebníka Pedra Doma a s ním začal Gabriel da Rosa pracoval na autorském repertoáru, který vychází z tradiční bossanovy a samby. Je to vlastně zajímavé vyústění příběhu mladého kytaristy, který vyrůstal na venkově v jižní  Brazílii v kulturní rodině – jeho otec pouštěl hudbu v místním rádiu a matka byla básnířka –, byl obklopen hudbou různých žánrů, ale sám si na typickou brazilskou hudbu troufl právě až poté, co v Kalifornii potkal ty správné lidi, kteří jej nasměrovali. 

Brazilské hudební vydavatelství Azul Music se věnuje jednak ambientní, jednak klasické hudbě. Album Pocket Poetry společně nahráli trombonista Hugo Pinheiro, sopranistka Amanda Aparicio a jako doprovod pianista Edgar Gonsales. Ústřední skladba alba se jmenuje Pocket Poetry a v několika větách zpracovává téma různých fází lásky od mladého páru přes dospělost, stáří a až po shledání těchto dvou lidí po smrti na věčnosti. Na albu poté následují čtyři miniatury pro trombón a piano a album uzavírá skladba Pocket Poetry II, tentokrát o lásce matky k synovi, který odchází bojovat do války. Autorem textů je trombonista Pinheiro, který je také uměleckým vedoucím projektu.

V polovině 70. let byla v Brazílii u moci vojenská diktatura. V médiích vládla cenzura, a to i v hudební oblasti. Zanikla řada nočních klubů a mnoho umělců raději emigrovalo. Vedle toho se ale rozvíjela undergroundová scéna, podobně jako třeba u nás v době normalizace. A jednou z aktivit, které tehdy vznikly, byla skupina, která si říkala Grupo Um. V roce 1975 ji založili bratři Lelo a Zé Eduardo Nazario, pianista a bubeník, kteří si do projektu přizvali basistu Zecu Assumpçãa. Jako velmi mladí už hráli v kapele brazilského hudebníka Hermeta Pascoala, ale teď začala rozvíjet vlastní potenciál a založili jednu z nejzajímavějších instrumentální skupin tehdejší brazilské scény. Ještě v roce 1975 připravili své první album Starting Point, které však nikdy oficiálně nevyšlo. Vyjde až v únoru 2023 a v tomto pořadu si z něj pustíme singl Onze por Oito. 

Zpěvák a skladatel Raf Vilar se s albem Clichê dostal v červenci 2022 na 23. místo žebříčku World Music Charts Europe, a stal se tak čtvrtým nejlépe umístěným brazilským umělcem v této hitparádě v daném roce. Jeho hudbu odborníci kladou někam na pomezí jazzu, brazilského popu ovlivněného bossanovou a třeba hudby, která vychází z Beatles. Raf Vilar sice vyrůstal v Riu, ale posledních deset let žije v Londýně, kde také natočil zmíněné album. V Evropě je i vydal, konkrétně u švédské společnosti Ajabu!

Album Eu Você Um Nó brazilské zpěvačky Lary Aufranc vyšlo v roce 2019. Lara Aufranc je všestranná žena – písničkářka, herečka a malířka. Její hudba má nejblíže k alternativnímu rocku, sama se hlásí k inspiraci Lou Reedem, The Beatles nebo Fionou Apple.

Ve světě nejznámější brazilské žánry jsou bossanova a samba plus případně hudba, které se říká tropicália. Ale ještě před nimi se z Brazílie do světa dostal taneční styl choro, který vznikl v Riu de Janeiro v 19. století a dnes je považovaný za vůbec první městský hudební žánr Brazílie, z kterého se vyvinula prakticky veškerá brazilská populární hudba. Henrique Rocha je hudebník z brazilského státu Minas Gerais, který začínal jako hráč na perkuse na karnevalech. V současné době je součástí stále živé scény žánru choru v São Paulu a nedávno vydal singl Dois Choros, který obsahuje dvě skladby zaznamenané nejtradičnějším způsobem. Hráči na mandolínu, strunné a dechové nástroje stojí v kruhu a reagují na sebe.

Zpěvák, skladatel a producent Lucas Santtana je důležitý představitel brazilské nové vlny, který se v poslední době vrací ke kořenům, k akustické kytarové hudbě, jaká se v Bazílii hrála v 50. letech minulého století. Vedle toho je však také velkým fanouškem Beatles a konkrétně písně The Fool on the Hill. Ta podle něj pojednává o šamanovi, o někom, kdo vidí do budoucna, a Santtana si to spojil se stavem současného světa, kdy nedokážeme dohlédnout, co přesně se stane s klimatem na naší planetě. Píseň z roku 1967 tak dostává nový význam. Lucas Santtana si tuto slavnou píseň od Beatles upravil a nahrál ji ve spolupráci s francouzskou zpěvačkou Flore Benguigui. 

Ian Lasserre je zpěvák původem z brazilského Salvadoru. Podobně jako Raf Vilar spolupracuje se švédskou společností Ajabu!, u které v únoru 2023 vydá své třetí album Meu unico medo e primavera – Jediné, čeho se bojím, je jaro.

Francouzský producent angolského původu Armando Cox se spojil se třemi hudebníky z brazilského São Paula a ty propojil s dalšími třemi Francouzi z Marseille. Jmenovitě tento tým tvoří zpěvačka Christina Rosmini, basista Laurent Pernice, saxofonista Jeremy Demesmeaker, pianista Pepe Cisneros, na vibrafon hraje Guga Stroeter a součástí kapely je mistr zvuku San Issobe. Dohromady si říkají Titi & the Tatus a propojují brazilské rytmy s hudbou Středomoří a se současnými elektronickými beaty.

João Selva se narodil do rodiny pastora v Ipanemě, což je část Ria de Janeira na jihu Brazílie. Jako student se přestěhoval na severovýchod země a doslova propadl lásce k brazilské tradiční hudbě a také k tradičnímu bojovému umění capoeira. Právě jemu se začal věnovat v profesionálním souboru, se kterým objel Afriku, Evropu a Karibskou oblast. Pravidelně navštěvovali zvláště Francii, až Selva začal považovat Lyon za svůj druhý domov. A právě zde, ve východní Francii, se začal naplno věnovat hudbě brazilského severovýchodu. Nezaměřoval se však jen na tradiční hudbu. Z tradice sice vyšel, ale věnoval se moderním stylům, mimo jiné ve spolupráci s francouzským producentem Patchwoksem, který se zaměřuje na soul, jazz, funk a disco. Na konci roku 2022 João Selva vydal nový singl Passarinho, Ptáček, na kterém čerpá z brazilské populární hudby i amerického funky a konkrétně z hudby 70. let.