Slyšte, lidé! – Z klasiky do jazzu

Jean-Philippe Rameau byl jako klíčový skladatel francouzské opery, aktivní kolem poloviny 17. století. Vystudoval harmonii a je mimo jiné autorem tragédií Hippolyte et Aricie, Castor et Pollux a Les Boréades nebo opery-baletu Dvorní Indové, Les Indes galantes. A právě z ní pochází i skladba Les Sauvages, kterou dokonce ve dvou svých verzích na své album Directions & Connections zařadili slovenští jazzoví hudebníci a producenti Nikolaj Nikitin a Ľuboš Šrámek se svým Altar Ensemblem. Jedná se o nahrávku na pomezí jazzu, vážné hudby a world music.

Johanna Sebastiana Bacha, hudebního génia, miláčka nejen jazzmanů, ale také třeba osvícených tvůrců elektronické hudby, zvlášť představovat nemusíme. Rodák z německého Eisenachu působil především ve Výmaru, Köthenu a Lipsku a byl virtuosním hráčem na klávesové nástroje a s jeho mimořádným dílem se završila nejen barokní éra v hudbě, ale vůbec to, čemu říkáme „stará hudba“. Jednu z jeho fug v pořadu zahraje Jelena Popržan, původem srbská hráčka na pětistrunnou violu a zpěvačka, žijící v Rakousku.

Wolfgang Amadeus Mozart komponoval hudbu duchovní i světskou a jako virtuos koncertoval po celé Evropě od svého dětství. Švédští jazzoví hudebníci, pianista Jan Lundgren a kontrabasista Hans Beckenroth, zařadili na své album Jazz Poetry skladbu Lacrimosa z Mozartova Requiem d moll. Vedle Mozarta album obsahuje skladby například od Beatles, Leonarda Cohena nebo jazzového kontrabasisty Oscara Pettiforda. Jde tedy o ukázku toho, že kvalitní jazzoví umělec dokáže vkusně zpracovat rockovou píseň i skladbu z oblasti klasické hudby.

Přechod od mozartovského klasicismu k romantismu představuje tvorba Ludwiga van Beethovena. Německý pianista Joachim Kühn na své album Touch The Light zařadil skladby velmi různorodého původu. Jako autory tam najdeme Joe Zawinula, Boba Marleyho, Prince a právě také Ludwiga van Beethovena. Konkrétně jde o Allegretto ze Symfonie č. 7. Tu začal mimochodem skladatel psát v roce 1811, když se léčil v lázních v Teplicích v severních Čechách.

Fryderyk Chopin byl brilantní polský pianista, přezdívaný „básník klavíru“. Francouzské příjmení zdědil po svém otci, emigrantovi z Francie. Chopinova hudba zní z nahrávek mnoha polských jazzmanů, ale my se podíváme, jak se jedné jeho skladby zhostil slovenský pianista Miloš Biháry. Ten totiž i ve své tvorbě propojuje prvky jazzu a vážné hudby a v oblasti klasické hudby získal několik domácích i zahraničních ocenění. Má tedy všechny předpoklady pro to, aby například Chopinovo Nocturno Es dur zahrál zajímavě.

Mladá pianistka Johanna Summer se úpravám děl z oblasti klasické hudby věnuje dlouhodobě. Říká totiž, že je pro ni důležité, aby nejprve uměla dobře interpretovat skladby klasiků, a že teprve potom může dobře improvizovat a komponovat vlastní tvorbu. Na svém kontě má už dvě alba na pomezí skladby a improvizace a klasické hudby a jazzu. Jedno bylo zaměřené na skladby Roberta Schumann a jmenovalo se Schumann Kaleidoskop, druhé má název Resonanzen a obsahuje skladby od Bacha, Schuberta, Ravela, Griega, Čajkovského nebo Beethovena. Robert Schumann, narozený ve stejném roce jako Fryderyk Chopin, hrál na klavír od svých sedmi let. Hudbu jej měl původně učit významný romantický skladatel Carl Maria von Weber, ale kvůli tomu, že Schumannův otec náhle zemřel na infarkt, k tomuto propojení nedošlo. A i když další Schumannovy cesty ke slávě byly velmi křivolaké – měl studovat práva, která jej nezajímala, později si zranil ruku a kvůli tomu se nemohl stát klavíristou-interpretem –, nakonec se z něj stal nejen jeden z nejvýraznějších autorů hudebního romantismu, ale také významný hudební teoretik, který velmi obdivoval a propagoval například právě svého současníka Chopina. Nám německá pianistka Johanna Summer zahraje skladbu Von fremden Ländern und Menschen z Schumannova klavírního cyklu Dětské scény.

Dalším výrazným představitelem generace autorů narozených kolem roku 1810 byl italský skladatel Giuseppe Verdi, ročník 1813. Vedle toho, že se proslavil jako autor slavných oper jako Nabucco, Rigoletto, Aida nebo La traviata, angažoval se i politicky, podporoval hnutí za sjednocení Itálie a dokonce se některé jeho skladby staly přímo symbolem tohoto hnutí. Je pak pochopitelné, že takto angažovaného italského tvůrce by měl i v našem pořadu interpretovat Ital. Bude to saxofonista Marco Castelli se svým Organ Triem, které dále tvoří hráč na varhany Matteo Alfonso a bubeník Marco Vattovani. Ze svého alba Space Age nám zahrají árii Morro, ma prima in grazia z Verdiho opery Maškarní ples.

Česko-slovenská skupina Treetop vedle jazzu čerpá také z folkloru, z klasické a ze soudobé vážné hudby. Na akordeon v triu hraje Čech žijící v Berlíně Vojta Drnek, na trombon Richard Šanda z Prahy a na kontrabas bratislavský hudebník Michal Šelep. O albu, které se jmenuje Treetop, tedy stejně jako kapela, Vojta Drnek říká: „Je to naše hudební výpověď o životě, který nás neustále překvapuje, který je plný změn, sarkasmu, radosti a zklamání, krásy a ošklivosti, lásky v mnoha různých podobách.” My si z alba tria Treetop poslechneme jednu skladbu významného norského skladatele Edvarda Griega, rodáka z Bergenu, autora drobných lyrických skladeb a písní pro klavír a housle, sonát a orchestrálních suit.

Rodák z Pamiers v jižní Francii Gabriel Fauré se věnoval dráze chrámového sbormistra a varhaníka. Přes určité skandály – v kostele hrál běžně světskou operní hudbu a při bohoslužbách prý kouřil – se stal nejen uznávaným interpretem, ale především autorem, po kterém zůstala řada významných děl. Psal skladby pro housle, pro violoncello, klavírní nokturna nebo písňové cykly. My si jeho skladbu Après un rève z cyklu 3 písně poslechneme v podání klavíristy Simona Chivallona. Album se jmenuje Light Blue a mladý pařížský hudebník je nahrál v triu s kontrabasistou Nicolasem Moreauxem a s bubeníkem Antoinem Paganottim.

Maurice Ravel byl francouzský skladatel se švýcarskými a španělskými kořeny, rytíř Belgického království a čestný doktor v Oxfordu, představitel hudebního impresionismu, žák Gabriela Faurého. Celé album Ravelových skladeb nedávno nahrál německý jazzový kontrabasista Dieter Ilg v triu s pianistou Rainerem Böhmem a s bubníkem Patricem Héralem. Ilg poukazuje na to, že už původní Ravelovy skladby dovolovaly velmi volnou interpretaci. Jazzové zpracování, postavené na improvizaci, se tedy přímo nabízelo.

Pořad zakončíme krátkou ukázkou z díla jednoho z nejvýznamnějších představitelů hudební moderny 20. století. Jde o autora, který celý svůj život strávil ve 20. století a jako mladý například na klavír doprovázel němé filmy. Z díla Dmitrije Šostakoviče budeme poslouchat Valčík z Jazzové suity č. 1, a to z alba Dada, které natočil italský pianista Roberto De Nittis. Ten chtěl ukázat, že i v jazzu se dá pracovat s vtipem, ironií a provokací. Ostatně na albu hraje mimo jiné na dětské pianko a na mini-varhany.