Slyšte, lidé! – Novinky vydavatelství ACT 2023

Pod albem Silent World, které vyšlo v lednu 2023, je podepsaný německý bubeník a skladatel Wolfgang Haffner. Ten se obklopil řadou spolupracovníků. Základ kapely spolu s ním tvoří jeho dva dlouholetí souputníci, basista Thomas Stieger a hráč na akustický klavír a elektrické klávesy Simon Oslender. Dále je velmi důležitý trumpetista Sebastian Studnitzky a v několika skladbách také zpěvačka Alma Naidu. V jednotlivých skladbách pak hostují například saxofonista Bill Evans, trombonista Nils Landgren nebo kytarista ze Stingovy kapely Dominic Miller. Haffner skvěle pracuje s rytmem, ale je také autorem silných melodií a vedle jazzu čerpá z tanga nebo španělské hudby.

Na konci ledna 2023, v tentýž den jako Haffnerovo album, vyšla nahrávka s názvem Where You Wish You Were. Podepsaní jsou pod ní pianista Bill Laurence a Michael League, který zde hraje na arabskou loutnu, na basu, na kytary a na africkou loutnu zvanou ngoni. Michael League je rodák z Kalifornie, známý především jako zakladatel skupiny Snarky Puppy, která má na svém kontě čtyři ceny Grammy. Jeho rodina má řecké kořeny, a proto se i on sám od dětství seznamoval s řeckou a také tureckou nebo arménskou hudbou. Odtud pramení jeho záliba v blízkovýchodních nástrojích a obecně v hudbě Středomoří. Sám se ostatně v roce 2020 přestěhoval do Katalánska, takže dnes mám ke kultuře Středomoří velmi blízko. Bill Laurence, který se s Leaguem přátelí už dvacet let, pochází z Londýna. Jako duo se oba rozhodli hrát komorní akustickou hudbu, která by byla přímo protikladem k tomu, co hrají Snarky Puppy coby úspěšná fusion kapela.

Album Voices vyšlo pod jménem francouzského violoncellisty Matthieua Saglia 28. dubna 2023. Název Voices znamená „hlasy“ a Saglio se svým albem snaží vzdát hold lidským hlasům z celého světa. Do jednotlivých skladeb si pozval hosty jako peruánskou zpěvačku Susanu Bacu, ázerbájdžánského hudebníka Alima Qasimova, belgickou zpěvačku s arabskými kořeny Natachu Atlas nebo už zmíněného švédského trombonistu a příležitostného zpěváka Nilse Landgrena. Kolem jejich hlasů pak Saglio, který pochází z Bretaně a žije ve španělské Valencii, vystavěl silné melodie hrané na violoncello. Základ kapely pak vedle něj tvoří Steve Shahan na perkuse a bicí, Christian Belhomme na klavír a klávesy a Léo Ullmann na housle.

Peter Somuah je trumpetista původem ze západoafrické Ghany. I jeho album Letter to the Universe vyšlo 28. dubna 2023. Somuah není jazzový virtuóz, který by se snažil ukazovat své technické dovednosti bez hlubších souvislostí. Spíše prostřednictvím svého nástroje vypráví příběh – příběh Afričanů, kteří cestují mezi kontinenty a hledají své místo ve světě nebo ve vesmíru. Pomáhá si přitom i slovy – hned do úvodní skladby alba si pozval rwandskou básnířku Lisette Ma Neza, která některá slova řekne za něj. Samotný Somuah je také světoběžník. Nějakou dobu působil v Číně, koncertoval v různých Evropských zemích, až se nakonec usadil v Nizozemsku, kde dál hraje svou hudbu na pomezí jazzu a moderních afrických stylů.

Další album s datem vydání 28. dubna 2023 se jmenuje Groove Connection. Natočil je teprve 21letý saxofonista a flétnista Jakob Manz. Ten mistrně zvládá nejen moderní jazz, ale také soul, funk a R&B, případně blues. Poprvé na sebe upozornil před dvěma roky jazzrockovou nahrávkou Natural Energy a poté akustickým albem v duu s pianistkou Johannou Summer The Gallery Concerts I. Na novém albu, které produkoval zakladatel vydavatelství ACT Siggi Loch spolu s klávesistou Robertem Di Gioiou, se Manz představuje jako silný melodik a zároveň hráč se smyslem pro rytmus. Za spoluhráče producenti Jakobu Manzovi vybrali například trombonistku Karin Hammar, dále kytaristu Bruna Müllera, baskytaristu Tima Ledebvra a bubeníka Pera Lindvalla.

Les Egarés je název alba, které vyšlo na konci března a pod kterým jsou podepsaní hned čtyři hudebníci – Ballaké Sissoko z Mali, který hraje na koru, západoafrický strunný nástroj –, a tři Francouzi – violoncellista Vincent Ségal, saxofonista Emile Parisien a akordeonista Vincent Peirani. Jde opět o nadžánrovou hudbu, která čerpá z jazzu, world music, hudby komorní a avantgardní, a především těží ze zajímavého nástrojového obsazení. Čtveřice se poprvé sešla v roce 2019 při oslavách 15 let hudebního vydavatelství No Format v Lyonu. Vincent Segal připravoval hudební program a tři ostatní spoluhráči si k tomu přizval. Zadání bylo, že se nic nebude chystat dopředu a veškerá hudba, kterou zahrají, bude vznikat až na místě. Studiové album vzniklo až o tři roky později – natáčelo se v dubnu 2022 –, a vyšlo ještě za téměř celý další rok. V tomto případě jde o spolupráci dvou vydavatelství – No Format a ACT, z nichž každé album vydalo pro jinou část světa.

Autorem nahrávky s názvem Silk And Sand je francouzský kytarista s vietnamskými kořeny Nguyen Lê. Ten se po rockověji zaměřených projektech na této novince vrací ke komornější akustické hudbě. Lê vystudoval výtvarné umění a filosofii a původně hrál na bicí. Na kytaru je samouk, a možná i proto si vybudoval zajímavý hráčský styl, kterým vždy stavěl mosty mezi žánry. Sám o sobě tvrdí, že je „zosobněná fúze“ různých kultur. Na svých albech propojuje hudbu Evropy, jihovýchodní Asie a americký jazz a rock a od svých prvních alb se inspiruje také hudbou karibskou, africkou nebo flamenkem. Pravidelně spolupracuje s umělci z Vietnamu i s představiteli moderního jazzu. V současné době 64letý umělec spolupracuje s vydavatelstvím ACT už 30 let. Na novém albu spojil své síly s kanadským kontrabasistou Chrisem Jenningsem a s hráčem na perkuse a na africký nástroj gumbri Rhanim Krijou z Maroka.

Další umělec, který je už mnoho let spojený s vydavatelstvím ACT, je švédský violoncellista, basista, skladatel a improvizátor Lars Danielsson, který na konci března 2023 vydal nové album Symphonized se svou kapelou Liberetto. V ní je jednak skryté slovo libreto, které odkazuje ke světu vážné hudby a zároveň k příběhům, a jednak latinské slovo liber, svobodný, které souvisí s volným světem jazzu. Na novém albu Danielsson a jeho spoluhráči čerpají jednak opět z klasické, jednak také z filmové hudby. Vedle jazzové kapely zde slyšíme také Gothenburg Symphony Orchestra, tedy filharmonii ze švédského Göteborgu.

Švédský pianista Esbjörn Svensson tragicky zahynul v roce 2008 – uzavřela se tak dráha jednoho z nejtalentovanějších hudebníků jedné generace, člověka, který se dožil pouhých 44 let, ale po kterém zůstala spousta velmi silných melodií. Zhruba deset let po jeho smrti objevila v jeho pozůstalosti vdova Eva prakticky hotové, ale nikdy nezveřejněné sólové klavírní album. Skladby neměly ani názvy, a tak je Svenssonova manželka pojmenovala po písmenech řecké abecedy, mimo jiné i kvůli vášni svého manžela pro astronomii. Sama pak objevení nahrávky vnímala jako vzkaz od mrtvého manžela, jako slova, kterými k ní skrze těch deset let promlouvá. Nahrávka s názvem HOME.S tedy vyšla na podzim 2022. 

V lednu 2023 vyšlo sólové album německé pianistky Johanny Summer, které na něm svým vlastním jazzovým jazykem „vypráví“ hudbu skladatelů jako Bacha, Schuberta, Ravela, Griega, Čajkovského nebo Beethovena. Opět jde tedy o projekt někde mezi jazzem a klasickou hudbou, o projekt na pomezí skladby a improvizace. Umělkyně říká, že je pro ni důležité, aby nejprve uměla dobře interpretovat skladby klasiků, a že teprve potom může dobře improvizovat a komponovat vlastní tvorbu. Album se jmenuje Resonanzen a vyšlo tři roky po prvním albu Johanny Summer, nazvaném Schumann Kaleidoskop.

Pianista Vincent Meissner nahrál své album Wille se svým triem, které dále tvoří Josef Zeimetz na basu a Henri Reichmann na bicí. Když Meissner před dvěma lety vydal své první album Bewegtes Feld, hovořilo se o něm jako o „nové naději německého jazzu“ a odborná veřejnost předpovídala, že jeho hvězda poletí strmě vzhůru. V té době měl totiž pouhých dvacet let, ale na svém kontě už měl několik významných ocenění. Bohužel kvůli covidu nemohla jeho kapela v té době moc koncertovat, a tak se raketový vzestup lehce zbrzdil. Nicméně nyní Meissner vydal nové album, na kterém se trio ještě více semklo a nabízí skutečně špičkovou hudbu nejen ve středoevropském kontextu. Meissner navíc dál pokračuje ve studiu jazzu u zkušenějších hráčů, jako jsou Michael Wollny a Frank Chastenier.