Slyšte, lidé! – Hudební tváře Tomáše Lišky

Jako první budeme poslouchat kapelu, se kterou Tomáš Liška slavil velké úspěchy v roce 2009. Jmenovala se Points a šlo o jazzové kvarteto bez harmonického nástroje: Luboš Soukup na saxofon, Miroslav Hloucal na trubku, Tomáš Hobzek na bicí a právě Tomáš Liška na kontrabas. Skupina byla oceněna například na festivalu v Getxu ve Španělsku nebo v mezinárodní soutěži Jazz Hoeilaart v Belgii. Její debutové album z roku 2010 obsahuje především skladby Luboše Soukupa a Miroslava Hloucala, ale najdeme na něm také dvě kompozice Tomáše Lišky.

Ještě před úspěchy se skupinou Points se Tomáš Liška jazzové soutěže ve španělském Getxu zúčastnil s triem kytaristy Davida Dorůžky – to byl rok 2005. David pak společně s italským hráčem na bandoneon Danielem Di Bonaventurou tvořil v roce 2009 Tomášovu první vlastní kapelu, která s ním nahrála jeho autorské album Invisible World. Sestava se tedy výrazně lišila od kapely Points, ve které v té době Tomáš Liška hrál. Sám později vysvětloval, že své první vlastní kapely sestavoval bez bicích nástrojů. Řekl: „Není to žádná averze, ale láká mě pracovat s pojetím času, který plyne latentněji, než když je rytmus úplně jasný. Rytmus je samozřejmě přítomen i ve skladbách bez bicích, i zde do sebe musí všechno zapadat, ale přece jen tady cítím větší uvolněnost, větší možnosti k tomu, abych se vydal do neznáma. Mohu celkový zvuk otevřít, hrát si s tichem…“

Luboš Malina, banjista a hráč na dechové nástroje ze skupiny Druhá tráva, dostal nabídku od pořadatelů festivalu v Českém Krumlově, aby připravil nějaký speciální komorní projekt pro sezónu 2014. Jako spoluhráče si vybral právě Tomáše Lišku, který byl v té době už také členem Druhé trávy. A Tomáš jako třetí nástroj zvolil piano, protože se mu líbil souzvuk banja a klavíru z projektů Chica Corey a Bély Flecka. Třetím hráčem tria se tak stal pianista Michal Nejtek. To, co pánové vytvořili, má nejblíž ke stylu, který se v 80. lelech nazýval nová akustická hudba a který v sobě spojoval prvky bluegrassu, jazzu a soudobé vážné hudby. Album, které trio Malina—Liška—Nejtek natočilo, se jmenuje Fragile Bliss.

Album Hope, za které Tomáš Liška dostal cenu Anděl v roce 2021, vzniklo ve stejné sestavě jako o čtyři roky dříve nahrávka Invisible Faces. Už neplatí, že Tomáš hraje bez bicích – na post bubeníka si vybral Kamila Slezáka, o kterém říká v rozhovoru pro Český rozhlas Jazz: „Vděčím mu za mnohé. Hráli jsme spolu dlouhá léta, například v kapele Druhá Tráva. Kamil má zároveň zásadní vliv na zvuk celé kapely tím, že neustále dolaďoval originální zvuk bicí soupravy. Nosil nejrůznější propriety od plechovek, až po tamburíny nebo zvonečky. Jeho bicí set je dnes velice originální, ale zároveň je schopen veškeré doplňky zabalit do jednoho cestovního kufru.“ Další dva členové kapely pocházejí z jiných hudebních kultur – akordeonista Nikola Zarić ze Srbska houslista Efe Turumtay z Turecka. O prvním z nich Tomáš Liška říká: „Nikola je velice kultivovaný hudebník. Je vzdělaný i ve vážné hudbě, ale nejvíce čerpá ze svých tradic. Je velice citlivý a vzdělaný, takže dokáže vycítit, jakou roli má zastat.“ Tomáš Liška se s ním seznámil v jednom flamencovém projektu a Nikola nyní tvoří neodmyslitelnou součást jeho autorské kapely.

Liškova spolupráce se zpěvačkou Martou Töpferovou se zprvu dotýkala latinskoamerických rytmů. Liška o pár let později vzpomíná: „Byl jsem úplně ohromen tím, co jsem slyšel. A vlastně mi v tu chvíli vůbec nedošlo, že Marta Töpferová je Češka. Absolutně jsem netušil, že by český interpret mohl takhle věrně skládat latinskoamerickou folklorní hudbu.“ Po půl roce váhání Liška poslal přes oceán Martě e-mail s nabídkou spolupráce. Zpěvačka se po delší době ozvala, navrhla kontrabasistovi setkání v Praze, a tak se začal na konci roku 2007 pomalu odvíjet příběh jejich spolupráce. K jeho plodům patří Martina účast na Tomášově sólovém albu Invisible World, spousta společných koncertů po Evropě a v roce 2012 společné autorské album Milokraj. Na albu dále hrají Stano Palúch na housle, Marcel Comendant na cimbál a David Dorůžka na kytaru. Projekt nemá kapelníka, respektive „kapelníky“ jsou Tomáš i Marta společně. „Je to skutečně spolupráce od začátku do konce. S Martou jsme se scházeli už při začátcích psaní této autorské hudby, všechno jsme řešili spolu. Občas je to zdlouhavější práce, protože musíme najít společný pohled, ale řídíme si to spolu,“ vysvětloval Tomáš Liška.

Přibližně ve stejné době jako na repertoáru alba Milokraj s Martou Töpferovou pracoval Tomáš Liška na žánrově naprosto odlišném projektu, albu Bercheros Odysey se skupinou Pénte. Šlo o česko-německý kvintet bez harmonického nástroje Pénte, složený výhradně ze smyčců a dechů. Vedle kontrabasisty Tomáše Lišky skupinu tvořili houslistka Fabiana Striffler, violoncellista Šimon Marek, klarinetista Markus Ehrlich a Natalie Hausmann na tenorsaxofon. Liška pro tuto sestavu napsal repertoár na pomezí jazzu, vážné hudby a world music, přičemž hlavní částí tohoto repertoáru byla členitá šestidílná suita Bercheros Odyssey. Zvláštní slovo Bercheros vzniklo spojením výrazů Berlín a Cherokee. Liška říká: „Muziku jsem napsal v Berlíně, kde jsem také potkal tři ze čtyř spoluhráčů. A Cherokee je jazzový standard od Raye Nobla. Celé to vzniklo tak, že mě John Hollenbeck, americký bubeník a skladatel a můj profesor skladby na Jazz-Institutu, donutil přijít s nějakým způsobem psaní, který obvykle nepoužívám. Povídali jsme si o tom, já jsem měl vypsat na papír, které různé způsoby kompozice používám a které naopak znám, ale nepoužívám. A toto byl jeden z nich. Já bych se totiž bez tohoto impulsu asi nikdy nepustil do psaní muziky inspirované nějakým jazzovým standardem. Sice se to dělá a v 50. nebo v 60. letech to mělo své kouzlo. Ale že bych si dnes vzal jazzový standard, nějakou melodii nebo harmonii, napsal na to parafrázi a vydával to za vlastní muziku? Do toho bych se nikdy nepustil. A právě toho se chytil John Hollenbeck a řekl: Tak si vezmi nějaký standard a něco napiš. – Já jsem si úplnou náhodou – píchl jsem prstem do knížky – vybral Cherokee, začal jsem jej preparovat, a najednou se přede mnou začaly objevovat zajímavé věci.“

Tomáš Liška od roku 2009 vystupuje také s kapelou Druhá tráva, se kterou například v roce 2011 natočil velmi oceňované album Marcipán z Toleda a v roce 2020 nahrávku Díl První. Za obě kapela získala cenu Anděl. Album Díl první produkoval britský producent Eddie Stevens, který do té doby čistě akustický zvuk skupiny obohatil o elektronické prvky a také o nové pojetí rytmu. Tomáš Liška jako basista přitom dostal prostor jako hráč jak na kontrabas, tak na baskytaru.

Kvarteto Mamatohe vedle Tomáše tvořili český saxofonista Marcel Bárta, mexický pianista Mark Aanderud a argentinský bubeník Hernan Hecht. Skupina spolu odjela turné v roce 2011 a na jeho konci, v následujícím roce, natočila album s autorskými skladbami jednotlivých členů, které ovšem vyšlo až o další čtyři roky později. 

V závěru pořadu zazní ukázka z alba Stick It Out bubeníka Tomáše Hobzka. S ním Tomáš Liška začínal ve skupině Points a Hobzek si jej poté na toto své první sólové album pozval. Dalšími hráči na něm jsou saxofonista Cyrille Oswald a pianista Dan Tepfer. Tomáš Liška na album přispěl i jednou svou autorskou skladbou Psychical Revue.