Slyšte, lidé! – Hana a Petr Ulrychovi jubilující
Sourozenci Hana a Petr Ulrychovi si v roce 2019 připomínají několik důležitých výročí. Petr oslavil v únoru 75. narozeniny, jeho sestra Hana na konci března sedmdesáté. Společně vystupují 55 let a z toho 40 se skupinou Javory. V pořadu Slyšte, lidé! si ve zkratce připomeneme jejich hudební dráhu – od bigbítových začátků se skupinami Vulkán a Atlantis přes spolupráci s Orchestrem Gustava Broma a inspiraci lidovou hudbou v rané fázi kapely Javory až po fascinaci world music, vyzrálou nadžánrovou tvorbu z poslední doby a návrat k bigbítu v kapele Javory Beat.
„Přihlásila jsem se do Lístkova dětského sboru,“ vzpomíná Hana Ulrychová na své pěvecké začátky: „Když si mě pan sbormistr Lístek chtěl poslechnout, zeptal se: Zkusila bys mi zazpívat, kde bydlíš a jak se jmenuješ? A mně, jak jsem byla ovlivněna operou, okamžitě naskočila Janáčkova melodie Už ty pilky dořezaly a na ni jsem zazpívala: Já jsem Hana Ulrychová, Brno, Jaselská 10. Pan Lístek z toho byl úplně hotový, ale ani dlouho jsem u něj nevydržela. Nevyhovuje mi totiž dril, mnohem raději mám rozlet a nevázanost. Museli jsme tam zpívat příšerné socialistické písně o kropicích autech a podobných šílenostech. Bylo mi devět nebo deset a ten dril ani repertoár mě nebavily. Na kytaru jsem se naučila sama pár akordů, protože jsem milovala písničky ze Semaforu.“
Na začátku společné hudební dráhy sourozenců Ulrychových bylo DIBETRA nebylo brněnské amatérské Divadlo bez tradic. Z něj se vyčlenila skupina Vulkán a v ní tehdy, před polovinou 60. let, působili sourozenci Petr a Hana, děti operního zpěváka Jaroslava Ulrycha. Publicista Petr Gratias píše v knize Decibely nad Brnem: „V Československém rozhlasu v Brně v prosinci 1965 skupina Vulkán natočila Píseň skleněné báně, která se stala hitem, jenž prorazil i v Praze. Úspěšnou byla i píseň Kouzelná lampa. Ulrych se etabloval jako zpěvák s jasnou výslovností a jako autorem s výrazným melodickým potenciálem.“
Po odchodu Vulkánu zpívali sourozenci Ulrychovi s další brněnskou bigbítovou kapelou Atlantis. S ní se pojí příběh zásadního, a přesto ve své době nevydaného alba Odyssea. Konceptuální album na motivy Homérova eposu bylo natočeno v létě 1969, ale normalizačním sítem neprošly svobodomyslné texty Petra Ulrycha, který se navíc jednou svou písní ohradil proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Album, natočené ve spolupráci s Orchestrem Gustava Broma, tak leželo v trezoru až do roku 1990, kdy konečně smělo vyjít. Hana Ulrychová v nepublikovaném rozhovoru s autorem pořadu vzpomíná: „Já jsem byla v té době otevřená veškeré muzice, nebyla jsem fanoušek jen bigbítu nebo jednoho směru. Odysseu jsem si díky Petrovým textům spojovala s tím, co se tady v té době dělo, protože ono to v těch textech všechno je. Navíc Orchestr Gustava Broma byl úžasná kapela. Pan Brom měl talent na objevování různých lidí, vždyť jen kolik k nám dostal skvělých zahraničních hvězd. Nás si tedy taky všiml a vzal si nás pod ochranná křídla v době, kdy měl Petr zákaz. Jarda Hnilička k jeho písním udělal nádherné aranže a ve studiu v Praze, kde jsme to natáčeli, byla skvělá atmosféra.“ Po odchodu ze skupiny Atlantis se Ulrychovi na počátku 70. let věnovali popu, účinkovali například na Bratislavské lyře. „Byla to jediná možnost, jak se veřejně prezentovat, neboť do rozhlasu jsme nemohli,“ vzpomíná Petr po letech. V roce 1974 pak vyšlo další zásadní album, Nikola Šuhaj loupežník. Deska, kterou vlastně začíná dlouhá cesta sourozenecké dvojice inspirovaná lidovou hudbou, obdržela cenu Bílá vrána časopisu Mladý svět. Od roku 1978 se pak Ulrychovi cíleně věnovaly autorské tvorbě inspirované mimo jiné moravským folklorem v kapele Javory.
V televizním seriálu Legendy folku a country Petr Ulrych vzpomíná: „My jsme deset roků hráli bigbít a ve mně už tehdy zrála taková myšlenka – vždyť to, co my hrajeme ta rocková hudba, to přece není vázané na určité nástroje. Říkal jsem si, že ten folkrock by se dal zahrát třeba i s cimbálovkou.“ Ostatně v Encyklopedii jazzu a moderní populární hudby napsal Leo Jehne: „Petr Ulrych je výjimečnou a všestrannou osobností v historii naší populární hudby. Svou hudební invenci prokázal už v rockovém období, kdy jeho skladby byly stylově na výši a přitom měly osobitou notu, navazující na tradici moravské lidové písně.“
K propojení žánrů, včetně toho, čemu říkáme world music, směřoval Petr Ulrych se skupinou Javory v 90. letech. Mimořádně silné album O naději bylo v roce 2005 zařazeno v časopisu Folk & country do seriálu Alba, která nezestárla. V roce 1997, kdy toto album vyšlo, psala publicistka Helena Bretfeldová: „V našem prostředí momentálně zdomácněla inspirace keltskými motivy, a tak se Ulrych svou fascinací chasidskou melodikou a židovskou hudbou Východu ocitá více než pár kroků před panující módou – naopak souzní s trendem soudobé world music.“
Před deseti lety pak došlo ke vzniku nové kapely Javory Beat. Petr Ulrych v našem studiu vysvětloval, že Javory Beat vznikly jako „rozvětvení Javorů“. Doslova řekl: „Vycházejí z toho, co Javory dělaly již desítky let, ale obsazení je jiné. Je to rocková nebo poprocková kapela.“