Petr Ulrych & Javory Beat: Bratr sestry (recenze CD)

Petr Ulrych & Javory Beat: Bratr sestry (recenze CD)
21. září 2013 Folk, Recenze Autor: Milan Tesař

Přestože v několika písních účinkuje i Hana Ulrychová, Bratr sestry je především sólová deska jejího bratra Petra. Přestože nejde o nejpovedenější dílo brněnského autora, díky některým detailům si album zaslouží pozornost. Navíc syrová autorská výpověď nemusí být vždy uměleckým skvostem.

Bratr sestry je sice druhé album, na kterém Petra Ulrycha doprovází skupina Javory Beat, ve skutečnosti však jde o úplně novou kapelu. Igora Vavrdu, aranžéra minulého alba (Hana a Petr Ulrychovi & Javory Beat, 2010), vystřídal za klávesami Ondřej Strouhal, ke změnám došlo i na dalších postech. V současné době tedy Javory Beat vedle Strouhala (též akordeon) tvoří Miloš Koubek (elektrická kytara) a osvědčení brněnští hráči na rytmické nástroje Pavel Plch (cajón, perkuse) a Jakub Šimáně (baskytara, také produkce alba). Přestože rockovou bicí soupravu vystřídaly nástroje prostorově i zvukově úspornější, především díky Koubkově kytaře má album bigbítovější zvuk než předchozí deska, která místy sklouzávala k popu. Ani klávesy už tolik nevyčnívají, nápadnější je v některých skladbách spíše akordeon. A hlavním melodickým nástrojem se stala elektrická kytara, která místy zdárně nahrazuje javorovské housle.

Album sice vyšlo pod značkou Hana a Petr Ulrychovi, ve skutečnosti však jde o sólovou desku Petra Ulrycha, který svou sestru přizval jen do několika málo skladeb. Je to ale především deska autorská – nejen v tom smyslu, že Ulrych je tvůrcem téměř všech melodií a téměř všech textů. Především jde totiž o vyjádření životního postoje stárnoucího hudebníka („ten starej chlap jsem já“ – píseň Jááá), který potřebuje své myšlenky vykřičet syrově, bez obalu, bez přikrášlení originálními rýmy a bez cizelování formy. A takto je třeba na album pohlížet, nezabývat se příšernými rýmy jako „talisman/ombudsman“ nebo „plazím se/dozvím se“, nepočítat, z jak velkého procenta textů čpí prvoplánovost. Ano, Bratr sestry sice není klenotem mezi javorovskými deskami, ale za upřímnost a určitou – v dobrém slova smyslu – sveřepost a tvrdohlavost by se také měly počítat pozitivní body.

Přes jistou rozkolísanost celku (pokud jde o kvalitu samotných písní) najdeme na albu několik momentů hodných zaznamenání. Hned úvodní nová verze písně Talent sice nedosahuje aranžérských kvalit originálu z alba Malé zrnko písku (1999), ale jako intro bigbítové desky zní efektně a autor se za ni rozhodně nemusí stydět. Píseň Smůla (Ulrychův text na židovskou lidovou melodii) zaujme svou strukturou – je složená jakoby z více na sobě nezávislých částí, včetně rapových pasáží. Amulet je jedna z nejhezčích melodií desky a ukázka toho, jak se v současné době dá dělat neurážlivý konzervativní pop. Lhasa navzdory očekávatelným klišé (čaj s máslem) a nonsensům (tibetskej bůh) v textu – hitový potenciál a po Amuletu přináší návrat k bigbítu. Černý zprávy patří díky bravurnímu partu Hany Ulrychové k vrcholům alba. Text sice nepojednává o ničem větším, než je užitečnost zpěvu, ale slova „Když nám schází hlas a nota / a dokonalost pana Gotta“ zní z Haniných úst vtipně a svěže. Následující Brouk nás bohužel srazí z vrcholu do hlubiny: už zmíněný rým „plazím se/dozvím se“ jako součást popěvku, který raději doporučuji přeskočit. Rým „Sněhurka/okurka“ ve Jsi jaká jsi působí také rušivě, ale v tomto případě píseň zachraňuje náznak reggae rytmu a příjemné akustické aranže. Akční, skladba o tom, jak je „mý veliký přání“ stát se akčním hrdinou, je příliš upovídaná. Zdařilejší variaci na totéž téměř už před časem mimochodem nabídla skupina Jablkoň (Akční hvězda). Vzhůru, k dalšímu z vrcholů desky, míříme naopak s melodií Bulata Okudžavy, kterou Petr Ulrych do češtiny převedl jako Gruzínskou (ve verzi s akustickými Javory vyšla na CD Advent). Díky delším veršům se střídavým rýmem vyznívají i asonace a méně objevné rýmy velmi dobře. A přestože jde o píseň „z jiného zdroje“, díky zaměření textu na lásku k zemi a krajině velmi dobře zapadá do kontextu konzervativního a ekologického alba. Podobně je na místě i další výpůjčka, zhudebněná báseň Ladislava Nezdařila Nevrátil jsem nic. Zajímavě strukturovaný a rozvolněný text jde Ulrychovi výtečně do úst opět díky zaměření na selskou minulost, rodinné vazby a téma stárnutí („A je tu podzim prázdná síňka / do noci zakrádá se sýc“). Markantní je ale rozdíl v poetice. Básník Nezdařil: „Času jak čočky do okřínka“, syrový textař Ulrych v následující písni: „Nech to bejt je to vážně pryč. (…) Já takhle viděl svět já to prostě jinak nedoved.“

Několik možných klíčů k porozumění Bratrovi sestry vidím na konci alba. „Je tu však záznam záznam / velký ucho všechno ví“, zpívá autor trochu krkolomně v písni Záznam a sám si tím trochu podřezává větev. Ano, zatímco na koncertě slabá píseň odezní a mizí („Byl to kýč, nech to bejt, je to vážně pryč“, zpívá se v předchozí skladbě Dežaví), na desce coby záznam zůstává zachována pro další generace. Jenže Petr Ulrych skutečně celým albem ukazuje, že přesně takhle to chce, že za tímto si stojí. Nemá smysl z něj uměle dělat básníka, když jej to takto baví. Vlastně o tom, že jde proti proudům, přesvědčil posluchače na samém začátku desky. Nejde jen o sebeironickou pasáž o „nevšedním talentu být v nesprávném čase vždycky na nesprávném místě“, ale také o drobný detail v písni Stromek. Jestliže je stromek, hrdina skladby, „ošklivej a počůranej od všech čoklů toulavých“, lze to dešifrovat jako vzkaz: „Zachraňovat zatoulané pejsky je dnes móda, ale pro mne je důležitější myslet na stromy, kterým lidé taky ubližují.“ Možná v té písni nacházím víc, než autor zamýšlel. Ale tento styl myšlení mi k Petru Ulrychovi sedne, je mi jím sympatický a i v tomto kontextu vyznívá album Bratr sestry útěšněji, než kdybychom pouze spočítali textové nedokonalosti.

Síla desek sourozenců Ulrychových je už několik dekád ukryta především v interakci dvou povahově a výrazově rozdílných osob, bratra a sestry. Závěrečná Lípa s Haniným zpěvem evokuje Javory tak, jak je všichni po léta známe. Není to moment úlevy (Javory Beat vůbec nehraje špatně), ale spíše okamžik ujištění, že do toho příjemného, staromilského světa, po kterém Petr Ulrych touží, patří spíše zelená lípa a krásný zpěv než amulety, talismany, astrální těla a rap.

Vydavatel: Indies Happy Trails Records
Rok vydání: 2012
Žánr: folkrock
Celkový čas: 49:20

Nemůžu popadnout tvůj dech

spaleny_nemuzu-popadnoutDoporučujeme nové album Jana Spáleného a skupiny ASPM Nemůžu popadnout tvůj dech.

Regiony

Regiony

Album roku 2018

zambosi_louvreLouvre skupiny Žamboši albem roku 2018.

Hudební ztráty 2018

fresoPřipomeňte si s námi osobnosti, které zemřely v roce 2018.

Partneři

Časopis Harmonie - klasická hudba, jazz a world music