Dagmar Voňková: Zpívám i o sekerách a pilách

Titulní strana obalu alba Hostina má velmi čistou, minimalistickou grafiku. Tentokrát jen název alba, Vaše jméno a jednoduché obrázky nože a vidličky, které zároveň slouží jako podtržení názvu desky. Proč jste se rozhodla pro tuto variantu?

Celý obal včetně jeho návrhu vytvořili, každý svým dílem, přátelé z chráněné dílny Lemniskáta – život bez bariér, tak jak si představovali hostinu. Všichni jsou zde jmenováni svými křestními jmény. Každý jednotlivý kus obalu je dotýkán jejich štětci a barvami podle motivů, které vytvořil Jakub Vejražka ze jmenované dílny. Jsou to ikonky jídla, pití, nádobí, příborů, a lze je ucítit i hmatem, podobně jako čísla na bankovkách. Na samotném CD pak je výtvarný návrh Terezky Urbanové, nápadně připomínající mandalu, ovšem z jitrnic, koláčů a cibulí. Pro toto celé, co se takto mohlo uskutečnit a uskutečnilo, jsem se rozhodla, a varianty byly jen na nich. Obal je krásný!

Jak souvisí téma hostiny s celým albem?

Vnímám přírodu jako bytí jednoho, kde vše je propojeno se vším, jako jedno nekonečné tělo, vše živé i „neživé“, viditelné i neviditelné, prostoupené inteligencí, duchem. Život sám je v různých formách hostinou, je i obětinou. My sami jsme součástí přírody. Během života prožíváme krásu, ale i utrpení. Někdy se můžeme oddat zmaru, rezignaci, negativním pocitům, agresi, můžeme však také nalézt opačný pól, proměnu, soucit, respekt, úctu a lásku k bližním, k okolnímu světu i sami k sobě. To jsem chtěla albem říci mezi řádky.

Důležitým tématem ve vašich písních zůstávají stromy. Ale zatímco na minulém albu jste vzdávala hold krásným jívám a břízám plným mízy, tentokrát zpíváte o starém rozeklaném dubu. V čem vidíte krásu starých stromů? A dá se tato píseň vnímat i jako podobenství o kráse starých lidí?

Ano, můžete píseň vnímat jako i takovéto podobenství, jako krásu starých lidí. Zatímco člověk stárne rychleji, starý strom je oproti němu většinou ještě stále mladý, dokáže přežít další desítky, ne-li stovky let. Čím bude starší, tím víc bude moci v tom nejlepším ovlivňovat své okolí, krajinu, v tom nejlepším ji stmelovat a zaopatřovat. Staří moudří lidé to vědí, a proto o nich v podobenství zpívám. A také o sekerách a pilách, které brousí nemoudří – mladí i staří.

Na obalu uvádíte, že „nápad vydat toto album se zrodil při snídaní na sluncem vyhřáté terase ve Španělsku“. Přitom jde o album tematicky opět ryze české – alespoň tak je vnímám. Otisklo se do jeho charakteru něco z toho slunného Španělska a z vyhřáté terasy?

Ano, zrodil za vydatné podpory Jitky, Marušky, Radky, Terezky a Vlasty. Potvrzuji, že tomu tak bylo a nevyšlo to z mé hlavy. Tento pěkný nápad pak Vlasta Urbanová, vedoucí Lemniskáty, se skromností sobě vlastní uvedla do pohybu a přivedla ke zhmotnění. Měla jsem dost písní na celé CD, postupně jsem je hrála na koncertech. Neměla jsem však žádnou vnitřní potřebu je nahrát. Svým způsobem již byly „nahrány“, jestli nic nemizí jako na internetu. Až to spojení s prací pro chráněnou dílnu mě oslovilo. Ze Španělska se vtiskla ta teplá sluneční energie.

(Celý rozhovor vyjde v magazínu UNI)