Dáša Voňková ve Slyšte, lidé!

„Jsem spokojená, když mohu hrát tak, aby každé vystoupení bylo pravdivé v tom, že budu v sobě mít dostatek energie, síly, chuti,“ říká písničkářka Dáša Voňková.

Pochází z Hradce Králové, kde se narodila v květnu 1948. V roce 1971 a 1972 se zúčastnila autorské soutěže, kterou vyhlásil časopis Mladý svět a v obou ročnících získala nejvyšší ocenění – nejprve za nejlepší píseň roku, o rok později první cenu za tři písně. Jednou z těchto úspěšných písní byla Pastýřka, kterou si ve své době oblíbil Jiří Tichota tak, že ji zařadil do repertoáru Spirituál kvintetu. Později se Voňková stala členkou sdružení Šafrán, v jehož rámci vynikala především originálním způsobem hry na kytaru – například hraním se smyčcem apod.

Zatímco v 80. letech Dagmar Voňková pravidelně vystupovala na festivalech typu Písničkářského letorostu ve Svojšicích, v současné době akce tohoto typu nevyhledává. Při nedávném rozhovoru pro Proglas a časopios Folk & country řekla: „Na folkové festivaly nejezdím a ani mě tam nezvou. A to jsem ráda, protože mně ty velké akce nesvědčí, nejlépe se cítím v komorním prostředí.“ Právě v klidném klubu nebo v divadelním sále totiž mohou více než na otevřené ploše vyznít její kytarové experimenty nebo kompozice s prvky minimalismu.

V 70. a 80. letech patřila Voňková k našim nejoblíbenějším písničkářům. Například v roce 1983 zveřejnil zájmový časopis Folkbulletin výsledky jarní ankety klubu Topas brněnské stavební fakultry. Jak líčí Vladimír Vlasák ve své knize Folkaři, „sešlo se celkem 2191 hlasů“. Zvítězili se shodným počtem bodů Vladimír Merta a Jaromír Nohavica, těsně za nimi skončili Karel Plíhal, Wabi Daněk, Oldřich Janota, právě Dagmar Voňková a Václav Koubek. Do první desítky se dostali ještě Ivo Jahelka, Jakub Noha a Petr Lutka. Originální styl české kytaristky ocenili i posluchači a odborníci ve světě. Už v roce 1987 Voňková vystupovala na velkém festivalu v dánském Roskilde a jedno její album později vyšlo v Japonsku.

Své nové písňové album, které natočila společně s jazzovým klavíristou Zdeňkem Zdeňkem, Voňková pojmenovala Slunci ležím v rukou. Vysvětluje: „Myslím, že pro každého je slunce symbolem, který přináší život. Cítím napojení na jeho zdroj a tak je to i nakresleno na obalu CD. Je to opakující se téma, které se mi objevuje průběžně v kresbičkách i písních. Také je tam vždycky nějaká hora, voda a vzduch, což je jistě nejen můj archetyp.“

Více o novém albu čtěte zde. Recenzi staršího dvojalba Milí moji najdete zde.