Nový rok 2009: rozhovor s Dášou Voňkovou

„Zdeňka Zdeňka znám už léta. Tuším například, že někdy v roce 1989 získal s jazzovou skupinou Naima Zlatou notu. Potom byl doprovodným pianistou Hany Hegerové a Vlasty Průchové. Vím o něm tedy samé superlativy. K sobě jsme se dostali náhodou. Vůbec jsem neuvažovala o tom, že budu právě teď natáčet desku. Spíše jsem si hrála jen tak pro sebe, postupně vznikaly nové písničky, které jsem hrála na koncertech. A na jeden z nich přišel Zdeněk a říkal: „Nechtěla bys udělat album?“ Mezitím bylo podobných nabídek víc, ale asi jsem na to nebyla vnitřně připravena. A najednou jsem měla pocit, že to je to správné. A tak jsem řekla: Zdendo, ano.“

Na otázku, zde je Zdeněk Zdeněk jen doprovodným muzikantem, nebo jde o album dvou zcela rovnoprávných partnerů, odpovídá:

„V každém případě jsme rovnoprávní partneři. Vymezovat, kdo toho udělal víc a kdo míň, není předmětem toho, co chceme lidem na desce předsat. Každý jsme do toho vložili část toho, co umíme nejvíc, a tak ta deska vznikla.“

Většina textů na albu pojednává o přírodě a konkrétně o stromech. Písničkářka však doplňuje:

„Ty texty mají obecnější platnost a jde i o příměry. Žijeme v kompaktním světě, ve kterém všechno souvisí se vším. O tom jsem se mezi řádky snažila zpívat.“

Rozhovor s Dášou Voňkovou (včetně telefonických vstupů se Zdeňkem Zdeňkem) poslouchejte 1. ledna 2009 od 19.15. Kompletní rozhovor si budete moci přečíst také v únorovém čísle časopisu Folk & country.