Slyšte, lidé! – To nejlepší z české scény z roku 2023

Marie Puttnerová, známá například ze skupiny Jablkoň zařadila na své první sólové album Laila Tov jednak písně se svými vlastními texty, jednak zhudebněné verše Jana Zahradníčka a také Vlastimila Třešňáka. Album produkoval Eddie Stevens, který stojí mimo jiné za úspěšnými alba Díl první a Díl druhý skupiny Druhá tráva. Ten říká: „Texty, napsané přímo Marií, psané pro ni nebo jí objevené, jako by v sobě skrývaly nějaké tajemství, které není určeno veřejnosti. To se mi na nich tolik líbí. Písně, které jako by šeptaly z minulosti a vznášely se tam, aniž by měly potřebu omezovat se stabilitou nebo pevnou strukturou… jako by chtěly zůstat se vznášet tak, jak byly stvořeny. Není třeba nic zjednodušovat ani vysvětlovat, je to hudba jako umění – ne jako pouhá zábava – a to mám rád.“

Sylvie Krobová je zpěvačka a písničkářka s českými a ruskými kořeny, dcera divadelního režiséra, scenáristy a herce Andreje Kroba. Na novém albu s názvem Chodec se po pauze vrátila k akordeonu jako svému doprovodnému nástroji a vedle toho se v některých písních doprovází také na klavír. Jejím hlavním spolupracovníkem na novém albu je trombonista Jan Jirucha, dále účinkují Šimon Marek na violoncello, Štěpán Hon na vibrafon a Alexej Aslamas na housle. Ve dvou písních pak na piccolo cornet hraje zpěvaččin manžel Jiří Bilbo Reidinger. Žánrově má album blízko k alternativnímu rocku, šansonu, folku i jazzu. Rozhovor s jeho autorkou jsme vysílali v září – znovu si jej můžete pustit z našeho webu www.hudebnirozhovory.cz.

Své třetí album celkově a druhé s kapelou Třaskavá směs natočil v roce 2023 zpívající výtvarník František Skála. Jeho novinka se jmenuje Rotika. Skála, který je známý především jako sochař, vydal svá první dvě písňová alba před dvěma lety, ve svých 65 letech. Jedno z nich natočil s regulérní dechovou hudbou Provodovjané a spojil na něm českou dechovku s místy provokativními, místy filosofickými texty. Druhé album se jmenovalo Debut a Skála je nahrál se zmíněnou skupinou Třaskavá směs, se kterou se nyní vrací na novince Rotika. Nové album je plné slovních i hudebních hříček a je rozkročené mezi různé žánry. Najdeme na něm šanson, blues, country, rap i valčík. V doprovodné kapele figurují trumpetista Ondřej Černý, kontrabasista Petr Tichý, který si ovšem zahraje také na pozoun, a kytarista Mira Černý, který občas vezme do ruky také violu nebo violoncello. Členem kapely je pak také další zpívající a hrající výtvarník, Petr Nikl, který hraje na harmoniku a perkuse.

Rok 2023 byl důležitý také pro Gabrielu Vermelho, zpěvačku a houslistku, která na sebe poprvé upozornila kdysi před lety v kapele Maraca. Nyní vydala své třetí sólové a podle mne naprosto zásadní album Rok ticha. Vychází na něm z lidové hudby, ale zároveň se nebojí experimentovat. Obsahově jde o hudbu z tanečního představení Maruška a z filmu Bandité pro baladu. Gabriela Vermelho se představuje jako expresivní hráčka a zpěvačka s velkým tónovým rozsahem.

Jan Fic, dříve kapelník a zpěvák bluesové skupiny The Weathermakers, natočil v roce 2018 ve spolupráci s producentem Martinem Kyšperským své první sólové album Město. Na ně navázal deskou Potom a konečně v roce 2023 vyšla novinka s názvem Homunkulus. Ficovy písně jsou velmi osobní a konkrétně na novém albu jde v odhalování vlastního nitra až na dřeň. V rozhovoru pro Katolický týdeník před několika lety o své tvorbě řekl: „Je to pro mne forma, jak si utřídit vlastní myšlenky a vyrovnat se s tím, co třeba nechci říkat jiným lidem přímo. Zakóduji to tedy do písně a už tím, že takovou píseň hraji, si toto téma mohu sám pro sebe vyřešit. Smířím se s ním lépe.“ O svém novém albu pak Jan Fic říká: „Je hlavně o lidství v různých podobách a také o snaze nebýt jen uměle vykonstruovanou pseudobytostí, homunkulem, ale skutečným člověkem se vší nepolapitelnou krásou nejednoznačnosti, která k životu patří.“ Jana Fice na albu doprovázejí Radovan Kramář na klávesy a Luboš Pecina na baskytaru, v jedné písni hostuje zpěvačka Ľubica Christophory a do jedné skladby si Jan Fic pozval svou někdejší recesistickou skupinu The Honzíci. I když Jan Fic nehraje čisté blues, z tohoto žánru vychází. O klasických nahrávkách tohoto stylu říká: „Ty písně vznikaly tak, že se někdo potřeboval vyzpívat z toho, co zajímalo i ostatní lidi – smrt, láska, válka, Bůh. A také nižší záležitosti jako plné břicho nebo naopak to, že máte velký hlad.“

Jana Vébrová, severočeská písničkářka s akordeonem, vydala v roce 2013 nové album po 15 letech. Nazvala je Kameny ze dna. Už na své prvotině Kykyrý se kdysi představila jako originální autorská osobnost, která si libuje v expresivních skladbách a v surrealistických textech. I když je i její nová tvorba v podstatě syrová až naturalistická, zpěvačka se na své novince představuje i v jemnějších a éterických polohách. Album produkoval Ondřej Ježek a jako hosté ve studiu autorce vypomohli například Alexej Aslamas na housle a violu, Petr Tichý na kontrabas, Jan Jirucha na pozoun a tubu, Michal Nejtek na klavír, Aljaksandr Yasinski na akordeon a Miloš Dvořáček na bicí a perkuse. Název alba Kameny ze dna je odvozen z Janina každodenního pobývání u řeky Nisy. Říká: „Sedmnáct let jsem bydlela na vodním mlýně v Hrádku nad Nisou. Vnímala jsem tento živel a prožívala všední činnosti i přírodní děje s ním spojené. Brodila se, koupala, splývala, nořila, pozorovala proměny řeky v ročních dobách, házela žabky, lehala si do řas, a s tím vším seznamovala i naše tři dcery, které s řekou vyrostly. Naší oblíbenou, až archeologickou aktivitou bylo lovení kamenů a vodou ohlazených a obrušovaných střípků ze dna. Metaforicky se dá tento rituál přenést i na osobní sebereflexi. Podobně jako saháme na dno řeky, tak můžeme sáhnout i na dno své duše a sebrat na něm nějaký střep, kamínek, šutrák, vyndat jej nad hladinu, přečíst si jeho příběh, který někdy může být veselejší a jindy smutnější.“ Rozhovor s Janou Vébrovou si můžete poslechnout z našeho webu www.hudebnirozhovory.cz.

Rok 2023 byl důležitý také pro Jakuba Königa, známého z projektů Kittchen nebo Zvíře jménem podzim. V září vydal své první sólové album s názvem Hvězdy. König své album natáčel ve spolupráci se dvěma producenty, Petrem Ostrouchovem a Aid Kidem. Oba jej také ve většině skladeb doprovázejí. Dále na albu účinkují Roman Vícha na bicí, Jakub Vejnar na baskytaru, Tomáš Liška na kontrabas, Vojtěch Procházka na syntezátor a další. König, který je také výtvarník, namaloval ke každé ze skladeb na albu velký obraz. „Obrazem prostupuje text konkrétní písničky. Často vycházím z obrázků, skic a náčrtků v poznámkovém bloku, do kterého jsem si kreslil během natáčení,“ říká.

Producent elektronické hudby Aid Kid hrál důležitou roli i na dalším albu. Jazzový skladatel a pianista Tomáš Sýkora vydal nové album s názvem Alchemy. Nahrál je se svým triem a ke spolupráci si navíc přizval právě Ondřeje Mikulu, který vystupuje pod přezdívkou Aid Kid. Z původního jazzového klavírního tria se tak podařilo vytvořit nadžánrový moderní tvar, se kterým koresponduje i název alba – Alchymie. Album však není první Sýkorovou zkušeností s elektronickou hudbou. Už na svém albu pro sólové piano Songs And Old Forms elektronické prvky v jemných dávkách používal a s moderním zvukem pracoval i jako producent písní zpěvačky Leny Yellow. Vedle toho se však Tomáš Sýkora v poslední době věnoval také spolupráci se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, se kterým připravil album Songs For Orchestra. O své aktuální spolupráci s producentem Aid Kidem Tomáš Sýkora říká: „Aid Kid je schopný improvizovat, což dělá i v jiných projektech. Jeho role je postavena právě na této improvizaci. Přitom nejde o to, jakou má předchozí zkušenost s jazzem. My se totiž nesnažíme zařazovat pouze v rámci jazzu.“

Pestrý rok má za sebou také Martin Kyšperský, kapelník skupiny Květy a náš moderátor pořadů Jak se vám líbí. Sám nahrál v roce 2023 jednak společné album s výtvarníkem a hudebníkem Petrem Niklem a další nahrávku připravil s Annou Beatou Háblovou, básnířkou, spisovatelkou a architektkou. Jako duo původně vystupovali pod názvem Genius & Genius, ale své album nahráli jako Kyšperský + Háblová. Deska vyjde až na začátku roku 2024, ale v pořadu si z ní jako bonus už pustíme jednu ukázku.

S novou deskou se přihlásila také skupina Bratři Ebenové. Texty Marka Ebena jsou stále vtipné, hudební doprovod Jaromíra Honzáka, Pavla Skály a Jiřího Zelenky je stále stejně kvalitní a nadžánrový, melodická podpory Davida a Kryštofa Ebenových nenahraditelná. Přesto člověk na novince Co my víme, zvlášť když si ji poslechne opakovaně, najde spoustu opravdu nového inspirativního materiálu. Co my víme je šestá řadová deska Bratrů Ebenů.

S novým společným projektem se přihlásili jazzový kytarista David Dorůžka a flétnista Robert Fischmann. Jako třetího přibrali bubeníka Martina Nováka. V bookletu jejich alba Gilgul čteme: „Jedním z běžných významů slova gilgul je cyklus. Ať už jsme věřící, nebo ne, svůj život si vykládáme a měříme jej pomocí cyklů, ať už přírodních, nebo umělých. Hebrejský kalendář, založený na lunisolárním cyklu, opisuje kružnici, která ohraničuje obsah nahrávky. Jejím pomyslným těžištěm je to, čemu se v našich končinách říkalo Mitteleuropa, přesněji řečeno místní tradice synagogální hudby neboli středoevropského nusachu.“ David Dorůžka a Robert Fischmann na albu odkrývají své židovské kořeny. Inspirují se židovskou liturgickou hudbou, případně tradiční židovské skladby přímo upravují.

Písničkář Pavel Čadek na podzim 2023 vydal nové album Stepní vlk. I když je Pavel známý jako autor a interpret mnoha humorných písní, tentokrát se obrací spíše do nitra a řada písní na jeho albu má melancholickou náladu. I rozhovor s Pavlem najdete na našem webu www.hudebnirozhovory.cz.