Bratři Ebenové: Čas holin (recenze CD)

„Každá zeď se jednoho dne rozboří.“ – „Koukněte se v Sýrii na tu demokracii, jak střílej do demonstrantů.“ Dva krátké citáty z textů Marka Ebena mohou charakterizovat nové album Čas holin jako ohlédnutí za 25 lety svobody u nás s varovným průhledem za hranice. Titulním sloganem „Přišel čas holin / obout lakýrky se nedovolím“ Eben upozorňuje na zhrubnutí společnost, ale současně v rozhovoru pro náš pořad Jak se vám líbí řekl: „Pořád mi připadá jako zázrak, že když chceme jet do Německa nebo do Rakouska, že se můžu odpoledne rozhodnout a večer tam být. Že můžete psát, o čem chcete, a nejste nikomu zodpovědný kromě svého vlastního vkusu. To je ohromný dar. Jsem šťastný, že jsem se toho dožil, ale jsem vlastně šťastný i za to, že jsem se dožil toho, co tomu předcházelo.“ Čtvrtstoletí demokracie tedy chápe jako léta jednoznačně pozitivní, přestože přinesla i některé negativní momenty. Třeba útoky bulvárního tisku, na které naráží v písni Noviny („A tuhle taky psali, že nechala mě žena. Ta jí to říkám, je z toho zaražená“).

Albem Čas holin Bratři Ebenové nepřipomínají pouze svátek demokracie, i když deska vyšla pár dnů před listopadovým výročím. Ebeni mohou současně slavit třicet let od svého prvního alba Malé písně do tmy. Nebo prostě jen tak nekulatě ukázat, že z někdejší „nehrající skupiny“ se v posledním tuctu let stala regulérní kapela, která své písně nejprve vyzkouší na koncertech, a pak je teprve vydá na desce. Od roku 2002 vystupují Bratři Ebenové v téže sestavě, v níž tři bratry, vpravdě renesanční osobnosti, doplňují zkušení muzikanti ze skupiny ETC… (kytarista Pavel Skála nové album také produkoval) a kontrabasista Jaromír Honzák, který Ebeny doprovázel už v pěti písních na debutovém albu z roku 1984.

Jistotou není pouze sestava, ale i schéma alba. Na Času holin se vlastně opakuje schéma, které si Ebenové vyzkoušeli už na Chlebíčcích, Já na tom dělám a vlastně i na téměř dvacet let staré Tiché domácnosti: Je tu střídání (a často i prolínání) humoru a vážných témat, jedna zhudebněná báseň (tentokrát Sbohem a šáteček od Nezvala), jedna filmová píseň (Zvláštní území ze seriálu Poste restante), inspirace Shakespearem a v jednom případě také ženský host. Po Ivě Bittové, která na Tiché domácnosti zpívala s Markem Ebenem duety a na Já na tom dělám se sama zhostila písně Vidíš, vidíš, a po herečce Jaroslavě Kretschmerové v roli starostlivé manželky v písni Houston (album Chlebíčky) tentokrát Ebenové sáhli do úplně jiných vod. Zvláštním hostem alba se stala Barbora Kabátková (ještě donedávna Sojková), vedoucí vokálního souboru Tiburtina Ensemble. Poučena interpretací staré hudby se shakespearovské Routy zhostila opravdu půvabně.

I když máme na paměti všechny stylové proměny a stylizace Marka Ebena ze starších alb (vzpomeňme na Slávy dceru, Trampskou, Folkloreček, Jak to dělaj kosmonauti nebo Houston), musíme opět obdivovat pestrost nového alba. Jestliže je Eben-zpěvák v Novinách rockersky rozhořčený a v refrénu přechází až do hiphopu, v Čase holin pochodový rytmus evokuje dobu dávno minulou, která je svým způsobem „zas tu“. Mýtus o „ebení laskavosti“ pak totálně zboří písní Hey-by, ve které „všichni už se těší na striptérku“ a „holky už rozepínaj blůzy“. I když… je to vlastně taky podobenství.

Mimochodem po určitém úbytku duchovních témat se tentokrát Marek Eben k metafyzice vrací. Píseň Zimní slevy s veršem „I nebe má však své výprodeje“ připomene nenásilné podobenství Balón z Tiché domácnosti. A na samém konci alba se Ebenové písní V Betlémě po dvaceti letech vracejí k vánoční tematice. Jestliže kdysi Marek Eben doufal, „že světlo přijde i do našeho chlíva“, tentokrát musí ústy oslovými klást otázku: „Co jsou ty lidi za spolek? Daří se jim skvěle, mají Spasitele, (ale) zahřát ho na těle musí osel a volek.“

Jinak album Čas holin přináší přesně to, co od Ebenů a jejich kapely čekáme: barevné a někdy i vtipné aranže v kombinaci s neotřelými rýmy („Bez okolků na zem plivni si / Z knížek vytrhej ex librisy“), určitou volnost v užívání slovního přízvuku (což Marek Eben kdysi snad okoukal od Jána Kollára), propojení mikro- a makrotémat (Tsunami). A k tomu vždy překvapí něčím naprosto nečekaným, jako je tentokrát píseň Byl jsi někde. Taky se vás kamarádi v září ptají, jestli jste někde byli? A taky odpovídáte, že nikde? „A přitom je jasný, že jsem někde musel bejt,“ glosuje Marek Eben. Opravdu mimořádně dobré téma. Stejně jako celá deska.

Vydavatel: 100PROmotion
Rok vydání: 2014
Žánr: folk
Celkový čas: 47:06

www.bratriebenove.cz