Jablkoň: Vykolejená (recenze)

Jablkoň: Vykolejená (recenze)
3. března 2017 Folk, Recenze, Blues, Alternativní hudba Autor: Milan Tesař

Krátce před oslavami svých 40. narozenin vydala skupina Jablkoň nové písňové album. Kontrastem mezi ženským a mužským hlasem se vrací k albu Půljablkoň, volbou repertoáru částečně k deskám Cestující v noci a Písničky a celkovou silou písní se přiližuje dodnes nepřekonané nahrávce Bláznivá z roku 1999.

Skupina Jablkoň letos slaví nejen čtyřicet let od svého vzniku, ale také dvacet let od natočení přelomového alba Písničky. Přelomového proto, že šlo v diskografii do té doby experimentálně alternativní kapely o první čistě písňové album. A skladby jako Bára miluje Káju, Krajina Ró, Když v noci sněží, Pohyblivý schody, Paní Svobodová a spousta dalších zní stále svěže. Jenže o dva roky později Jablkoň – ve variantě Malá lesní – přišla s albem Bláznivá, které v mých uších Písničky překonalo a které dodnes považuji za jednu z nejzásadnějších desek českého folku vůbec. Ani jedna z šestnácti písní od té doby nezestárla. Titulní Bláznivá, hravá Velmi nesmělá, posmutnělé Kino Svět, furiantská Teta, pseudolidová Na jednom světě, mrazivá Odpouštím ti Rút nebo mé dodnes zamilované Pastýřka putující k dubnu a Tak mě zase zpátky zavolej…

Písničkových alb skupina Jablkoň od té doby vydala víc – Cestující v noci s krásnou baladou Na Troskách a s přizvanými zpěvačkami Zuzanou Homolovou, Radůzou a Ivou Bittovou; jednu z nejlepších tuzemských vánočních desek Hovada Boží; drsnějšího Půlpsa (v tomto případě – na rozdíl od Bláznivé – se písně z mého povědomí docela rychle vytratily) nebo Sentimentálního Němce, u nějž bych si přál, aby alespoň Adamov nebo Mám dost času zub času nerozhlodal. Kvality nové zpěvačky Jablkoně Marie Puttnerové pak naplno podtrhla krásná deska dua Půljablkoň, tedy další větve, která z letitého kmene skupiny vyrašila.

Jenže ať je diskografie Jablkoně košatější – a to jsem vynechal instrumentální a experimentální alba typu Mumlavy s Jaroslavem Svěceným nebo symfonické desky k 25. narozeninám –, Bláznivou skupina zatím nepřekonala. Novým albem Vykolejená se jí však přibližuje. A tak zatímco u Půlpsa a Sentimentálního Němce jsem racionálně chválil instrumentální dovednosti muzikantů i autorský vtip kapelníka Michala Němce, u nového alba si nepotřebuji nic zdůvodňovat. Po letech nekriticky jásám. Vykolejená možná není hudebně nejnápaditější album Jablkoně, ale jako sbírka písňových příběhů, vtipných textů a sympatické interpretace obstojí i po letech. Troufám si to hádat. Jsem si tím téměř jistý.

I když Jablkoň v současné době tvoří čtyři muži a jedna žena, na první poslech se nové album částečně drží konceptu Půljablkoně, tedy kontrastu mezi drsným hlasem Michala Němce a éterickým přednesem Marušky Puttnerová. Její pěvecké kvality jsem vychválil už u minulé desky. Zde pouze vyzdvihnu krásný vypravěčský projev v písni Muž na kraji noci (před časem jsem přirovnával Marušku k raným nahrávkám Hany Hegerové a zde se mi to potvrzuje), vynikající dialog ženského hlasu s trombónem hostujícího Jana Jiruchy v nové verzi písně Cestující v noci nebo zajímavě frázovanou závěrečnou Marie je. Působivé jsou také duety typu úvodního Rybníka Svět, éterické Večerní nebo rytmičtější Ladíme. Předpotopní automatický bubeník v nové verzi písně Když v noci sněží pak svým syntetickým zvukem zvýrazňuje kvality obou zpěváků a Maruščiny měkké sykavky v souzvuku s tupými údery vynikají.

Vykolejená však není taneční představení pas de deux. Podíl celé kapely je sice na první poslech slyšitelnější v kouscích typu rokenrolu Staroměstské náměstí, ale například dojem z křehké písně Muž na kraji noci by bez lehce hraných bicích Petra Chlouby a krásné akustické kytary Martina Carvana byl poloviční. Pro Jablkoň dříve tak typický fagot Johnnyho Jůdla se tentokrát objeví jen dvakrát (v Rybníku Svět lyrický, v Marie je rytmický), ale o to zajímavější je několikerý příspěvek zmíněného Jana Jiruchy jako jednoho z hostů. Bubeník Petr Chlouba se tentokrát představuje v několika méně typických rolích – píseň Ladíme otevírá hrou na melodiku, zvuk automatického bubeníka v Když v noci sněží podbarvuje monotónní hrou na hammondky a v písni o zpívajících andělech a o Bohu, který „nosí na stůl a pak s námi jí“ (Obědvám s tebou) hraje na harmonium.

Mimochodem duchovní prvky – pojaté většinou humorně, ale bez náznaku zesměšnění – se v nových textech Michala Němce objevují v hojné míře. Za nejkrásnější text alba považuji píseň Marie je. Zdánlivý nonsens je ve skutečnosti krásným průřezem biblí ve zkratce – od Adama a Evy přes krále Davida po Marii a jejího syna Ježíše. A Josefa, který „je první, kdo o tom ví, že nebe teď bude i na zemi“.

Písně Jablkoně jsou vtipné hudebně i textově. Zaujmou aranžemi i interpretací. A přitom mají hlavu a patu a i v těch nejhravějších pasážích jsou naplněny obsahem. Když k tomu navíc přidám práci Ondřeje Ježka, který se postaral nejen o výborný zvuk, ale jako producent pomohl ze zdánlivě nesourodých kamínku seskládat smysluplný celek, vychází mi z toho skutečně nejlepší deska Jablkoně minimálně od Bláznivé.

Vydavatel: Galén
Rok vydání: 2016
Žánr: alternativní folk
Celkový čas: 44:12

www.jablkon.com

Nové album saxofonisty Františka Kopa

Kop-frantisek_News-of-the-pastSaxofonista František Kop se svým Quartetem vydal nové album.

Regiony

Regiony

Spolupráce bubeníka Arbenze

arbenz_mehari_veras_condensedŠvýcarský bubeník Florian Arbenz chystá řadu nahrávek s různými spoluhráči.

John Hinshelwood zpívá Emily Dickinsonovou

hinshelwood_called-backSkotský písničkář John Hinshelwood natočil album zhudebněných básní Emily Diskinsonové.

Partneři

Harmonie_logo_velke_web