Folk, jazz, blues, world music, pop, rock… na Proglasu
Máte-li zájem o zasílání přehledu chystaných hudebních pořadů do e-mailové schránky, pište nám na tesar@proglas.cz. Rádi si vás zařadíme do adresáře.
Nohavica Jaromír: Babylon
<strong>Jaromír Nohavica</strong> se na svém novém albu nepředal. Necelých 40 minut čistého času je dnes na řadové album dost málo muziky. Ale tím také končím s většími výtkami a jdu především chválit...<!-- )-->
Kočko Tomáš & Orchestr: Do tanca!
<p>Po převážně autorském projektu <strong>Hodovnice</strong> a po další sadě
zhudebněných veršů <strong>Ladislava Nezdařila</strong> ("neřadové? album
<strong>Sadné zrno</strong>) přichází <strong>Tomáš Kočko</strong> s projektem,
na kterém vzdává hold folklóru severní Moravy a Slezska - písním, nástrojům a
především tancům. Do tanca! není ani tam album k tanci, jako spíše o tancích...<!-- )--></p>
La Mesta: Proglas 5. 11. 2003 (demo)
<p>Bruntálská "folkgrassová" skupina <strong>La Mesta</strong> šíří jako své
demo nahrávku ze svého živého vystoupení v pořadu Radia Proglas <strong>Jak se
vám líbí.</strong> Do pořadu jsem sice kapelu pozval já, domluvil jsem s ní i
termín, avšak třičtvrtěhodinku odmoderoval můj kolega Radek Habáň. U samotného
živého vystoupení jsem přítomen nebyl a sám jsem pořad (a tedy i jednotlivé
písně) slyšel až ze záznamu. Nijak jsem se tedy osobně na realizaci nahrávky
nepodílel, a osobuji si tak právo napsat k tomuto demu pár řádků...<!-- )--></p>
Navarová Zuzana d. T. & KOA: Jako Šántidéví
<p>Přesně v duchu názvu svého minulého alba <strong>Barvy všecky</strong>
uvařila <strong>Zuzana Navarová</strong> se skupinou <strong>KOA</strong> novou
desku. Barvami hýří booklet (zajímavě graficky řešený, bezesporu originální,
avšak nepraktický) i samotné písně. Jako by se zpěvačka s někým vsadila, že na
jednom albu nabídne posluchačům country, jazz, blues, romský folklór, šansony,
folk, klezmer... Výsledek můžeme ocenit jako další doklad oblíbené fráze, že
škatulkování nemá smysl. Nebo pochválit jako známku umělecké mnohostrannosti
umělkyně. Nebo odsoudit jako doklad jejího tápání. Jak je libo. Sám mám
Navarovou a Kou z umělecké bezradnosti ani z paběrkování v různých stylech
nepodezírám. Přesto mám nepříjemný pocit, že novinka Jako Šántidéví se nevyrovná
Barvám ani předchozímu projektu <strong>Skleněná vrba</strong>. Pokusím se
vysvětlit proč...<!-- )--></p>
Pacifik: Vyznání
Tak konečně vyšla nová řadová deska Pacifiku. Než se jí budeme podrobněji věnovat, pojďme si pro pořádek shrnout, čím nás trampská legenda oblažovala v minulých letech. Téměř současně s Vyznáním vyšla u Multisonicu podivná kompilace 20 nej a rok před ní o poznání reprezentativnější dvojalbum 30 let.
Elán: Tretie oko
Elán natočil své (už zase) úplně poslední album jehož datum vydání se víceméně překrývalo s pražským megakoncertem, jediným letošním vystoupením "zlenivělé" kapely. Tretie oko není v diskografii Elánu žádným výjimečným počinem. Obsahuje několik výrazných hitů a spoustu vaty...
Čarohraní (z kořenů moravského folklóru)
Výpravný výběr s názvem Čarohraní, určený mimo jiné pro export, mapuje pronikání moravského folklóru do folku a dalších příbuzných (a místy i nepříbuzných) žánrů. Móda upravování lidových písní je v současné době na vrcholu, především díky úspěchům Čechomoru, a tak není divu, že se Indies Records pokusili postihnout tento fenomén co nejúplněji...
Folkové léto
Výběrů skladeb v podání různých interpretů existuje na trhu tolik a jsou si tak podobné, že téměř nemá cenu je recenzovat. Přesto existuje několik výjimek. Patří k nim z poslední doby žánrově ucelená kolekce Čarohraní vydavatelství Indies a také výběr Folkové léto, který na trh vypustila firma BMG. Na rozdíl od zmíněného Čarohraní nepřináší sice Folkové léto nic nového, přesto za pozornost stojí, a to hned z několika důvodů...
Schmitzer Jiří: Bouda
Herec a písničkář Jiří Schmitzer natočil ve svých 54 letech své teprve třetí album. Bez znalosti interpretova dramatického umění a bez osobních prožitků z poslouchání předchozích Schmitzerových alb a minimálně jednoho jeho živého vystoupení by posluchač mohl Boudu odsoudit s posměšným: Ten chlap přece neumí zpívat.
Mošny: Nebezpečí
Vokální kapela Mošny s bicími? A s trombónem? A s úpravou jazzového standardu? Co je to za nesmysl? ptá se nevěřícně posluchač po prolistování bookletu alba Nebezepčí a vkládá cédéčko - na vlastní nebezpečí - do přístroje. Pro jedny naštěstí, pro druhé naneštěstí však
nakonec k příliš velké změně oproti předchozím albům nedošlo. Mošny zůstávají
Mošnami a i přes bohatší nástrojové obsazení je jejich největší plus ve sborově
zazpívaných refrénech...
Poslechněte si pořad o současné hudbě Kurdů. 
Poslechněte si rozhovor s
Přečtěte si rozhovor s
