La Mesta: Proglas 5. 11. 2003 (demo)

Bruntálská "folkgrassová" skupina La Mesta šíří jako své demo nahrávku ze svého živého vystoupení v pořadu Radia Proglas Jak se vám líbí. Do pořadu jsem sice kapelu pozval já, domluvil jsem s ní i termín, avšak třičtvrtěhodinku odmoderoval můj kolega Radek Habáň. U samotného živého vystoupení jsem přítomen nebyl a sám jsem pořad (a tedy i jednotlivé písně) slyšel až ze záznamu. Nijak jsem se tedy osobně na realizaci nahrávky nepodílel, a osobuji si tak právo napsat k tomuto demu pár řádků.

Začnu netradičně obalem. I když je zřejmé, že na něm (doufám) nepracoval profesionální grafik (viz například nepřiliš přehlednou titulní stranu), obsahuje čtyřstránkový booklet vše důležité - snad kromě textů písní. Je tu kontakt na kapelu, její složení, vysvětlení názvu ("pochází z terminologie mexických indiánů..."), stručná historie souboru, jeho úspěchy i odkaz na stránky festivalu Bruntálské indiánské léto, který kapela pořádá. (A k tomu navíc fotografie kapely a také mých kolegů z rádia, zvukaře Miloše Švábka a moderátora Radka Habáně.) Kdyby takto vybavovaly své demonahrávky všechny skupiny, to by se mi připravovaly pořady...

Nahrávka obsahuje sedm písní plus závěrečnou instrumentálku, která ovšem sloužila pouze k vyplnění času do konce pořadu. Autorem všech skladeb je kytarista Štěpán Mikulka, slušný melodik (pěkné jsou například úvodní Vzdušné zámky) a o něco slabší textař. Nejde mi ani tak o témata, která jsou "obecně ze života" nebo z trampského prostředí (Amulet), ale spíše o formální nedostatky. Ve Větrných tulácích například najdeme přízvuky na špatných slabikách ("věcí všedNÍCH", "lépe viDĚL"), ve Vzdušných zámcích mi nesedí příliš knižní (i když gramaticky správně použité) zájmeno "jež" a obecně mám výhrady k hyperkorektní výslovnosti pomocného slovesa "jsem". Jeho správná výslovnost je opravdu "sem" a není třeba si do úst za každou cenu to "j" cpát. A u písně Amulet si ještě také nejsem jistý, zda jsem dobře odchytil větu "Těžko bych šel než loni dál". S tím slovosledem by snad šlo něco udělat...

Pokud jde o aranže, velmi se mi líbí mandolína Ivči Foltýnkové, výrazná například v Dívkách za oknem nebo v Bílém štítu. Pěkná je také souhra mandolíny s kytarou, zatímco dobro Karla Soukopa se mi zdá až příliš nenápadné. Podle údajů na obalu zpívají všichni členové kapely, bohužel však nevím, kdo ze tří pánů má na svědomí mužská sóla v jednotlivých skladbách. Písničkám La Mesty docela sluší sbory a práce s dynamikou (Bílý štít), sólový zpěv je sice (až na jednu už nastíněnou výjimku) srozumitelný, ale nijak zvlášť výrazný.

Kromě uvedených formálních nedostatků, na kterých se samozřejmě dá pracovat, považuji tvorbu La Mesty za docela slušnou. Přesto mi tu však chybí nějaký jasný hit, něco, co by mě chytlo na první poslech. Něco, díky čemu bych na La Mestu nezapomněl ani po letech, díky čemu by se mi natrvalo zapala do uší. Takhle mám před sebou sedm pěkných písniček, avšak takových se na můj stůl za rok dostanou desítky a možná i stovky... Ale třeba mi jen chybí nějaká bezprostřednější zkušenost z živého vystoupení kapely. V každém případě se na další setkání s La Mestou docela těším.