Folk, jazz, blues, world music, pop, rock… na Proglasu
Máte-li zájem o zasílání přehledu chystaných hudebních pořadů do e-mailové schránky, pište nám na tesar@proglas.cz. Rádi si vás zařadíme do adresáře.
Asonance: Vzdálené ostrovy (Scottish and Irish Folk Songs and Ballads)
Asonance na svém šestém studiovém albu nepřináší nic nového. Pokud tuto skupinu znáte, dobře víte, čím vás potěší, případně čím vás zklame. I na <strong>Vzdálených ostrovech</strong> se střídají balady s rychlejšími písněmi a s tradičními instrumentálkami (především s tanci jigy a reely). Písničky jsou obdařeny texty kapelníka Honzy Lašťovičky, který se snaží o co nejpřesnější převod do češtiny - i za cenu rytmických nepřesností nebo špatně frázovatelných pasáží...<!-- )-->
Cop: Jedním tahem...
Tři roky po zatím posledním řadovém albu <strong>Bič</strong> a rok po znovu natočených starších skladbách (<strong>His Master?s Cop</strong>) přichází plzeňský <strong>Cop</strong> s novou deskou. <strong>Jedním tahem... </strong>je kolekce s podprůměrnou stopáží (jen málo přes půl hodiny), které by slušela přelepka "Stoprocentně česká muzika". Tvůrci všech 12 písní jsou totiž čeští autoři, ať už členové Copu (Míša Leicht, Jirka Vopava, Martin Fridrich), nebo externisté (V. Mottl, F. Černý)...<!-- )-->
Kvapôčky: Autobusy plné vody
<p><strong>Kvapôčky</strong> jsou pěvecký sbor Církve bratrské v Bratislavě.
Předpokládám, že album <strong>Autobusy plné vody</strong> si soubor natočil
jako průřez svým pestrým repertoárem především pro své členy a pro jejich
nejbližší. Jenom ti totiž mohou omluvit určitou nevyváženost cédéčka...<!-- )--></p>
Ulrychovi Hana a Petr & Javory: Šumaři
<p>Jednou v neděli ráno, snad víc než před rokem, jsem na téměř liduprázdné
ulici v Brně-Králově Poli potkal <strong>Petra Ulrycha</strong>. Využil jsem
příležitosti a zeptal se jej, co připravuje pro své posluchače. A dozvěděl jsem
se, že mimo jiné pracuje na vánoční desce. Ale neměla by to prý být taková ta
klasická vánoční deska, plná koled. Těsně před Vánocemi 2003 CD
<strong>Šumaři</strong> vyšlo a já vím jedno. Před sebou mám nejlepší vánoční
album uplynulého roku. Nejlepší mimo jiné právě proto, že tak úplně vánoční
není...<!-- )--></p>
Presley Elvis: Christmas Peace
o dvojalbum se sice jmenuje Christmas Peace (Vánoční pokoj/mír), ale správný název by měl být Christmas/Peace, tedy Vánoce/Pokoj (Mír). Jedná se totiž o dvě na sobě nezávislé kolekce, které mohly docela dobře vyjít i samostatně. Vzhledem k poněkud nešťastnému titulnímu snímku (Elvis v zasněženém prostředí s převládající bílou barvou) a slovu Christmas v názvu mám bohužel pocit, že projekt bude odsouzen k prodávání především kolem Vánoc. Což by byla velká škoda, především vzhledem k druhé, zajímavější části dvojalba...
Nohavica Jaromír: Babylon
<strong>Jaromír Nohavica</strong> se na svém novém albu nepředal. Necelých 40 minut čistého času je dnes na řadové album dost málo muziky. Ale tím také končím s většími výtkami a jdu především chválit...<!-- )-->
Kočko Tomáš & Orchestr: Do tanca!
<p>Po převážně autorském projektu <strong>Hodovnice</strong> a po další sadě
zhudebněných veršů <strong>Ladislava Nezdařila</strong> ("neřadové? album
<strong>Sadné zrno</strong>) přichází <strong>Tomáš Kočko</strong> s projektem,
na kterém vzdává hold folklóru severní Moravy a Slezska - písním, nástrojům a
především tancům. Do tanca! není ani tam album k tanci, jako spíše o tancích...<!-- )--></p>
La Mesta: Proglas 5. 11. 2003 (demo)
<p>Bruntálská "folkgrassová" skupina <strong>La Mesta</strong> šíří jako své
demo nahrávku ze svého živého vystoupení v pořadu Radia Proglas <strong>Jak se
vám líbí.</strong> Do pořadu jsem sice kapelu pozval já, domluvil jsem s ní i
termín, avšak třičtvrtěhodinku odmoderoval můj kolega Radek Habáň. U samotného
živého vystoupení jsem přítomen nebyl a sám jsem pořad (a tedy i jednotlivé
písně) slyšel až ze záznamu. Nijak jsem se tedy osobně na realizaci nahrávky
nepodílel, a osobuji si tak právo napsat k tomuto demu pár řádků...<!-- )--></p>
Navarová Zuzana d. T. & KOA: Jako Šántidéví
<p>Přesně v duchu názvu svého minulého alba <strong>Barvy všecky</strong>
uvařila <strong>Zuzana Navarová</strong> se skupinou <strong>KOA</strong> novou
desku. Barvami hýří booklet (zajímavě graficky řešený, bezesporu originální,
avšak nepraktický) i samotné písně. Jako by se zpěvačka s někým vsadila, že na
jednom albu nabídne posluchačům country, jazz, blues, romský folklór, šansony,
folk, klezmer... Výsledek můžeme ocenit jako další doklad oblíbené fráze, že
škatulkování nemá smysl. Nebo pochválit jako známku umělecké mnohostrannosti
umělkyně. Nebo odsoudit jako doklad jejího tápání. Jak je libo. Sám mám
Navarovou a Kou z umělecké bezradnosti ani z paběrkování v různých stylech
nepodezírám. Přesto mám nepříjemný pocit, že novinka Jako Šántidéví se nevyrovná
Barvám ani předchozímu projektu <strong>Skleněná vrba</strong>. Pokusím se
vysvětlit proč...<!-- )--></p>
Pacifik: Vyznání
Tak konečně vyšla nová řadová deska Pacifiku. Než se jí budeme podrobněji věnovat, pojďme si pro pořádek shrnout, čím nás trampská legenda oblažovala v minulých letech. Téměř současně s Vyznáním vyšla u Multisonicu podivná kompilace 20 nej a rok před ní o poznání reprezentativnější dvojalbum 30 let.
Přečtěte si rozhovor s
Poslechněte si přehled slovenského folku v roce 2024. 
Poslechněte si pořad o písničkáři Jiřím Smržovi. 
