Presley Elvis: Christmas Peace

To dvojalbum se sice jmenuje Christmas Peace (Vánoční pokoj/mír), ale správný název by měl být Christmas/Peace, tedy Vánoce/Pokoj (Mír). Jedná se totiž o dvě na sobě nezávislé kolekce, které mohly docela dobře vyjít i samostatně. Vzhledem k poněkud nešťastnému titulnímu snímku (Elvis v zasněženém prostředí s převládající bílou barvou) a slovu Christmas v názvu mám bohužel pocit, že projekt bude odsouzen k prodávání především kolem Vánoc. Což by byla velká škoda, především vzhledem k druhé, zajímavější části dvojalba.

Dvojkompakt Christmas Peace uvedla na náš trh firma BMG krátce po výběru více či méně raritních Elvisových nahrávek 2nd To None, který zase vyšel asi rok po souborné edici zpěvákových nejúspěšnějších singlů 30 # 1 Hits. Pokud tedy někdo chce začít pronikat do problematiky "elvisologie", má k dispozici poměrně dost základního studijního materiálu. Zatímco první výběr představuje Presleyho jako onoho pověstného krále rokenrolu a zatímco u kolekce 2nd To None vsadil vydavatel na pestrost (blues, rokenroly, střední proud), v případě dvojCD Christmas Peace máme v rukou výběry písní ze dvou dalších okruhů, do kterých Presley také opakovaně a s oblibou pronikal.

První disk (Christmas) přináší písně vánoční. Najdeme tu notoricky známé skladby duchovní (Silent Night) i světské (White Christmas), rytmické "rolničkoidní" popěvky (Here Comes Santa Claus, Santa Bring My Baby Back) i tklivé středněproudé melodie. Elvis nabízí posluchačům (a především posluchačkám) dojemnou směsku vánočních melodií, které rozpláčou, ale které zároveň většinou neuhnou za hranice dobrého vkusu. Občas se sice v pomalých skladbách náznak kýče vyskytne, ale pan Interpret zpívá tak přesvědčivě, že mu i ty nejdojemnější fráze nakonec uvěříte.

Úplně mimo debatu pak stojí Elvisův zpěv na druhém dílu dvojalba. Kolekce Peace jej představuje jako interpreta gospelů. Modlitby jako How Great Thou Art (Jak jsi veliký) zpívá procítěně a důvěryhodně. Nasazení, se kterým přednáší chvalozpěvy jako Without Him nebo It Is No Secret, by mohly závidět mnohé takzvané křesťanské kapely. Elvisův sytý hlas ladí s doprovodnými sbory - stačí zavřít oči a v duchu se připojit k jejich společnému zpěvu. Toto album bych doporučoval k poslechu všem "křesťanům", kteří Elvise Presleyho odsuzují jako představitele "ďábelské" hudby (ano, i takoví stále ještě existují). Zkuste si tyto nahrávky z 50.-70. let poslechnout...

I když je mi jasné, že recenzované dvojCD vyšlo pouze jako součást nyní vzedmuté nové vlny elvisománie, mám radost z toho, že se na našem trhu objevilo. Zvláště druhý disk neobsahuje jediné slabé místo. A těch pár nasládlých míst na disku prvním se (zvlášť kolem Vánoc) při střídmém používání také snese.