Archiv článků

Příbuzní: Podzimní bál (recenze alba)

Hlavním problémem alba Podzimní bál nejsou písně o lásce, o pohlazeních, o upřímném životě, o hejnech divokých vran nebo o víře. Dokonce to všechno se mi lépe věří mladým Příbuzným než staršímu Janu Nedvědovi. Zásadním nedostatkem kolekce je mlhavá cílová skupina.

Jíšová Pavlína & CS Band: V proutěném křesle

První postnezmarovské album Pavlíny Jíšové očekávaly spousty
fanoušků s velkým napětím. Předchozí sólový titul Láska je nádech zpěvačka
točila ještě jako „bokovku“ se studiovou doprovodnou skupinou. Nyní už je z ní
sólistka „na plný úvazek“.

Žamboši

Nemá cenu uvažovat, jestli jsou Žamboši skupina, nebo duo.
Žamboši jsou FENOMÉN. Snad nikdo neudělal za poslední rok takový posun v
interpretaci, v přesvědčivosti a především v popularitě. Ze
Zahrady z Náměště na Hané si Honza Žamboch a Stáňa Brahová ze
Vsetína po právu odváželi Krtečka.

Jablkoň: Cestující v noci

Jablkoň svým novým albem navazuje na desky Písničky a Bláznivá, tedy na produkci takzvané
Malé lesní Jablkoně, přičemž pestrostí a neuhlazeností má novinka o trošku blíže k prvnímu zmíněnému projektu.

Pod Černý vrch: Semotam

I když není skupina Pod Černý vrch žádný nováčkem, mám pocit, že teprve s albem Semotam se jí začíná dostávat zasloužené pozornosti. Publicisté se především předhánějí v tom, ke komu a k čemu nový zvuk souboru přirovnat. Hutný rockový základ obohacený o smyčce nahrává všem těm spojením jako "kříženec Hradišťanu, Appocalyptiky a Sex Pistols" apod.

Grasscocktail: Čarodějná

Plzeňský Grasscocktail hraje velmi solidní muziku na pomezí folku a bluegrassu, přičemž o něco blíž má k druhému z těchto žánrů a k jeho odnožím. Základní sestavu tvoří banjo, kytara, baskytara a zpěv.

Koňaboj

Vyškovský Koňaboj dokázal po necelém roce existence doslova uhranout diváky
na našem největším festivalu folkové hudby, tedy na Zahradě v Náměšti na Hané.
Přijel, zahrál na začátku méně navštíveného prvního soutěžního odpoledne a
suverénně zvítězil v boji o diváckého Krtečka. Koňaboj hraje (folk)rockové
úpravy lidových písní - jeho úspěch můžeme tedy dávat do souvislosti s módou
Čechomoru a podobných kapel.

Traband: Road Movie

Je hodně těžké psát o novém albu pražské skupiny Traband. Ještě že má tento
časopis od ledna v hlavičce vedle folku a country také folkrock, blues, etno a
jazz. Všechny tyto žánry totiž v muzice Jardy Svobody najdete. Přidal bych ještě
rock a ska, naopak oproti minulému albu Kolotoč (Black Point, 2000) ubylo
folkových prvků...
  

Kabelková Žofie: Žiju

První album Žofie Kabelkové, písničkářky a držitelky řady ocenění z folkových
festivalů, si vzal na paškál recenzent časopisu Rock & pop Jindřich Göth. O
albu sice napsal, že „není vyloženým trapasem“, avšak udělil podprůměrné tři
body ze sedmi možných. Respektuji samozřejmě kritikův názor, ale současně se
domnívám, že autor recenzované album nepochopil. Soustředil se především na
nedostatek rychlotempových písniček, na obyčejnost hlasu a na tuctovost melodií.
S nedostatkem svižnosti souhlasím, o zbytku bych diskutoval...

Radůza: Při mně stůj

Radůzino předchozí album Andělové z nebe jsem poslouchal (a dodnes
poslouchám) moc rád. Našel jsem si na něm několik oblíbených písní a ty ostatní,
které mě třeba tak moc neberou, mi alespoň nevadí. Jako celek jsem považoval
Anděly z nebe za třetí nejlepší domácí desku roku 2001 (po albech Zuzany
Navarové a Jiřího Pavlici). Teď mám před sebou novinku Při mně stůj a odhaduji,
že za letošek to bude na mém žebříčku ještě lepší umístění...

Nedvěd František: Čtvrtá sada

Možná si kladete podobně jako já zásadní otázku: Má vůbec smysl podrobně psát
o čtvrté sólové desce Františka Nedvěda? Vždyť na ní není vůbec nic nového. Opět
se jedná o převzaté americké country hity s texty Dušana Vančury. Doprovodná
kapela hraje pořád stejně slušně. Nedvědův hlas je stále stejně podmanivý.
Melodie jsou příjemné, poklidně vplouvají jedním uchem do hlavy a druhým ji
opouštějí. A přesto si myslím, že je užitečné se u té desky na chvíli zastavit.
Jen musím předeslat, že řeč bude především o Vančurových textech. Doporučuji je
k pečlivému pročtení každé začínající folkové nebo country kapele. Uvidíte v
nich jasný příklad toho, jak by se textovat nemělo - tedy pokud svou hudbou
budete chtít opravdu něco zajímavého sdělit...

Vltavín: Z moře na hoře

Se severočeskou kapelou Vltavín jsem se poprvé setkal loni. Do rukou se mi
dostala nahrávka Na moři, vydaná vlastním nákladem. Napsal jsem
o ní: "Nedá se sice říct, že jde o nějaké hudební nebo textové novátorství, ale
melodie i interpretace jsou tak přesvědčivé, že za ně nominuji Vltavín na svůj
objev poslední doby. A tím pádem odpouštím i chybičky, kterých na desce pár je.
Ale do budoucna bych se - být součástí Vltavínu - nebál trošičku přitvrdit a
hlavně bych se odpoutal od některých textových klišé." Nyní vyšlo Vltavínu druhé
album - překvapivě u velkého vydavatelství BMG. Zástupci této firmy si kapelu
jistě vybrali pro chytlavost a jednoduchost melodií i textů. Protože právě o
písničku v tom nejprostším slova smyslu jde u Vltavínu v první řadě.

Veselá zubatá: 62 minut v sádle

Volné sdružení muzikantů kolem kytaristy, zpěváka, textaře (a především
výtvarníka) Rudolfa Brančovského přichází se třetím albem. Po ostře rockové
prvotině 328 z tlustýho a po jemně folkovém minialbu Projekt velmi malého srpnu (2002) nyní vychází záznam koncertu z brněnského klubu Sádlo z května loňského roku. Žánrově jde o jakýsi kompromis mezi hlučnou a klidnou podobou Veselé zubaté. Kapela nám předkládá ráznou muziku zahranou na akustické nástroje.

"Ó Moudrosti..." - 17. prosince

Vybíráme z událostí 10. května

Stručný přehled událostí očekávaných ve čtvrtek 10. května 2012.