Koňaboj

14. července 2003 World music, Recenze, Folk Autor: Milan Tesař

Vyškovský Koňaboj dokázal po necelém roce existence doslova uhranout diváky
na našem největším festivalu folkové hudby, tedy na Zahradě v Náměšti na Hané.
Přijel, zahrál na začátku méně navštíveného prvního soutěžního odpoledne a
suverénně zvítězil v boji o diváckého Krtečka. Koňaboj hraje (folk)rockové
úpravy lidových písní - jeho úspěch můžeme tedy dávat do souvislosti s módou
Čechomoru a podobných kapel.

Vydáno vlastním nákladem
Rok vydání: 2003
Žánr: lidové písně/folkrock
Celkový čas: 11:48 (4 písně)

Vyškovský Koňaboj dokázal po necelém roce existence doslova uhranout diváky na našem největším festivalu folkové hudby, tedy na Zahradě v Náměšti na Hané. Přijel, zahrál na začátku méně navštíveného prvního soutěžního odpoledne a suverénně zvítězil v boji o diváckého Krtečka. Koňaboj hraje (folk)rockové úpravy lidových písní - jeho úspěch můžeme tedy dávat do souvislosti s módou Čechomoru a podobných kapel. Podle mne by to však na vítězství v mimořádně silné konkurenci nestačilo. Krátce před Zahradou si kapela vydala vlastním nákladem CD se čtyřmi ukázkami svého repertoáru (který zatím čítá necelou dvacítku písní). Výběr je to vcelku reprezentativní, ukazuje totiž skupinu v různých polohách.

Rázná kytara, přesné bicí, výrazný rytmus - to jsou atributy první písně Ej hleďme, hleďme. Jiřina Šmukařová zpívá "folklórním" stylem s výraznější nosovostí ve vyšších polohách. Kytarista David Řehák (mimochodem bývalý člen dvou death-metalových skupin) se blýskne hardrockovým sólem jako ze 70. let, ke kterému kapela přidá rockově-scatovou vycpávku.

Klidnější je "dvojka" Kukala kukačka. S předešlou písní ji spojuje způsob sólového zpěvu, i zde hraje elektrická kytara rockově (i když baladičtěji), avšak ke slovu se trochu výrazněji dostávají akustické nástroje včetně flétny.

Ještě pomalejší je duet, z jehož textu Koňaboj "vyabstrahoval" svůj název - Už je ráno, už je deň. (Onen důležitý verš zní: "Já ti ho nenapojím / Já se KOŇA BOJím."). Ani v této na první poslech jasně folkové baladě si David Řehák neodpustil pěkné elektrické sólo.

Za nejhitovější skladbu ze čtyř nahraných považuji závěrečnou dvojpíseň Stojí Kača - Žal se změnami tempa, s rockovým rytmem a pěknými flétnovými vyhrávkami.

Neměl bych zapomenout jednu zajímavost v sestavě kapely, totiž zdvojenou basu (Tomáš Béza s kontrabasem a Martin Straka s baskytarou). Právě tato a podobné aranžérské "drobnosti", na první poslech možná nepostřehnutelné, dělají muziku Koňaboje zajímavou. Pro mne osobně je Koňaboj zatím největším objevem letošního roku. A myslím, že o něm v budoucnu ještě dost uslyšíme.

Informace o kapele najdete na www.konaboj.com.


Rozhovor s Liborem Šmoldasem

smoldas_sorry-milesPoslechněte si rozhovor s kytaristou Liborem Šmoldasem o albu Sorry, Miles!

Regiony

Regiony

Hudební knihovnička 2026

linhart_autobus-do-sudetPoslechněte si náš přehled nových knih o hudbě a hudebnících. 

Umlčené písně Yiddish Glory

yiddish-Glory_Silenced-songsVyšlo druhé album projektu Yiddish Glory. 

Sea of Wood – vydavatelství z Číny

Sea-of-Wood_Debell_Manhu_WOMEX2025Chystáme pořad o čínském vydavatelství Sea of Wood. 

Darujte Proglas!