Jablkoň: Cestující v noci

Rok vydání: 2003
Žánr: folk
Celkový čas: 49:46

Jablkoň svým novým albem navazuje na desky Písničky a Bláznivá, tedy na produkci takzvané Malé lesní Jablkoně, přičemž pestrostí a neuhlazeností má novinka o trošku blíže k prvnímu zmíněnému projektu. Významným rozdílem je však přítomnost velkého množství hostů, a to především sólových zpěvaček. Avšak zatímco na předchozím instrumentálním albu Mumlava mnohé překvapila účast Leony Machálkové, tentokrát Michal Němec a spol. zvolili interpretky ze spřízněnějších luhů a hájů.

Největší prostor (pět písní) na albu dostala Radůza, která současně sklízí zasloužené úspěchy za svou sólovou novinku Při mně stůj. Něžná je v duetu s Michalem Němcem Čas ptačích hrází, expresivní v kratičké Mostecké a úplně odvázaná v závěru skladby Poledne půlnoc (s geniálním textem Zuzany Wirthové: "Horo horečko kopečku Celsia / kdo jiný tě zdolá nežli já nežli já).

Ve třech skladbách si zazpívala slovenská písničkářka Zuzana Homolová. Hlavní slovo má tiché, šeptané a podmanivé Ej horo, zatímco v nezvykle hitové Nekonečné pouze podbarvuje Němcův hlas a její role v závěrečné Kdopak nám zazpívá se rovná divadelnímu štěku, i když důležitému.

Třetí ženou, která poctila Jablkoň svou přítomností, je Iva Bittová. Její účast se omezila na dvě skladby, které mimochodem velmi vybočují z kontextu alba. Jako jediné dvě totiž nemají text. Přesto Smutná i Vítězná (mimochodem původně melodie z filmu Smradi) na tuto desku patří a vytvářejí vlastně jakýsi můstek mezi dvěma odlišnými tvářemi Jablkoně.

Dvakrát zapojil Michal Němec do hry herečku Barboru Hrzánovou. Příjemně překvapí její vokál v jazzové Jednou, zatímco vzdechy v Bleděmodrém červnu, parodii na francouzský hit Serge Gainsbourga Je t?aime, moi non plus, spíše pobaví.

Vedle hostujících zpěvaček je třeba zdůraznit propracované aranže, což ovšem u Jablkoně není žádná novinka. Tentokrát oceňuji hlavně větší množství dechových nástrojů - vedle fagotu Johnnyho Jůdla uslyšíme v několika skladbách trubku (Michal Gera), tubu (Filip Spálený), hoboj (Zdeněk Nádeníček) a klarinet (Antonín Mühlhansl).

Dalo by se podrobně psát o každé skladbě, ale raději upozorním jen na pár nej. Za nejlepší text (opět od Zuzany Wirthové) považuji Na Troskách, na druhém místě potom už zmíněnou Čas ptačích hrází. Ovšem tak silná témata jako u Tak mě zase zpátky zavolej, Kina svět nebo Posledního zvonění z minulé desky zde nějak nenacházím. Hudebně nejzajímavější je pseudolidová Ej horo, i když mě čím dál víc dostává i rozverná melodie Mostecké. A samozřejmě největším úletem je závěrečná punková (nebo metalová?) Kdopak nám zazpívá se sloganem: "Sem vypatlanej ale hodnej / Seru na to nevím na co." Prý píseň o hledání...

Booklet je krásný, stejně jako hudba Jablkoně, a samozřejmě je opět vybavený korálkem pro štěstí. Takhle si představuji dobré album. Bláznivou budu sice i nadále mít o něco radši, ale ukažte mi, kolik dalších kapel umí takhle bravurně produkovat jednu výbornou desku za druhou.