Vltavín: Z moře na hoře

Se severočeskou kapelou Vltavín jsem se poprvé setkal loni. Do rukou se mi dostala nahrávka Na moři, vydaná vlastním nákladem. Napsal jsem o ní: "Nedá se sice říct, že jde o nějaké hudební nebo textové novátorství, ale melodie i interpretace jsou tak přesvědčivé, že za ně nominuji Vltavín na svůj objev poslední doby. A tím pádem odpouštím i chybičky, kterých na desce pár je. Ale do budoucna bych se - být součástí Vltavínu - nebál trošičku přitvrdit a hlavně bych se odpoutal od některých textových klišé." Nyní vyšlo Vltavínu druhé album - překvapivě u velkého vydavatelství BMG. Zástupci této firmy si kapelu jistě vybrali pro chytlavost a jednoduchost melodií i textů. Právě o písničku v tom nejprostším slova smyslu jde totiž u Vltavínu v první řadě.

Při srovnání obou alb na první pohled (či poslech) překvapí jedna "drobnost". Ze 13 skladeb nové desky jich osm (tedy prakticky dvě třetiny) bylo už na minulé nahrávce. Je tedy otázka, zda vůbec můžeme hovořit o druhém albu. Spíš se zdá, jako by Vltavín svůj vcelku povedený debut odsunul na úroveň pracovní demonahrávky a nyní se k němu raději už nehlásil. Je to svým způsobem pochopitelné - velký vydavatel kapele nabídl určitě pro vydání cédéčka důstojnější podmínky, než jaké může interpret nabídnout sám sobě při samovydávání své tvorby. Z moře na hoře má profesionálně udělaný booklet, zvukově je nahrávka naprosto v pořádku, album se bez problémů dostane do celoplošné distribuce.

Přes všechny výše uvedené klady profesionálně připraveného díla však musím přiznat, že se mi album Na moři poslouchalo lépe než novinka. Tak třeba píseň Nálada mě loni chytla na první poslech (jakkoli jsem v ní i po několika posleších nerozuměl všem obratům v textu). Nová verze Nálady je možná propracovanější, avšak chybí mi v ní spontánnost, živost, hravost. Totéž u ex-titulní písně Na moři, kde mimochodem Vltavín z mně neznámých důvodů změnila slogan "Bude the end" na "Bude to end". Působí to na mne, jako by se kapela (možná podvědomě, možná po dohodě s vydavatelem) snažila svou hudbu co nejvíc přiblížit většinovému posluchači, který hudbu vnímá především jako kulisu.

Oslovit nové posluchače Vltavín určitě může. Bude zajímavé sledovat, zda se o propagaci CD zaslouží více kapela sama třeba v létě na festivalech, nebo firma prostřednictvím inzerce. Nespecializovanému publiku může vydavatel nabídnout právě ty jednoduché písničky, o kterých jsem psal výše. Jednoduché, ale přitom dostatečně vkusné na to, aby si je poslechl i člověk, který se o hudbu už nějakou dobu zajímá. Vedle Nálady nebo Na moři doporučuji například Horu, Pád nebo titulní Vltavín.

Říká se, že až podle druhého alba se pozná skutečná kvalita kapely. Protože jsem na rozpacích, zda Z moře na hoře mohu za druhou desku Vltavínu považovat, bude asi rozumné čekat na další nahrávku. Vltavín má našlápnuto na to, aby se stal respektovaným zástupcem folkového mainstreemu. Jen bych se přimlouval za návrat k větší živosti a také stále hlasuji pro to přitvrzení. Bicí na novince totiž znějí spíš popově, což je docela škoda.